L3nour

Na první pohled další snímek o zdravotně omezených lidech, když ale sledujete pozorně (a ani vlastně to není úplně potřeba) vidíte, že do jednoho z těchto "dalších" filmů má velice daleko. A poté, když Michael s Rorym sedí ve svém novém bytě a z plných plic křičí slovo - vzhledem k jejich situaci tak paradoxní - "Freedom!", chce se mi brečet a zároveň smát. Brilantní. PS: Naprosto si mě získal James McAvoy svým přízvukem. Po zhlédnutí jsem se přistihla, jak tiše toužím po tom, mít alespoň nějaký ten "kořínek" v Irsku. A ještě jedna věc: If I´ve said or done anything to offend ya at any time, then... good!

Moc se mi líbil celkový nápad. Stallonovo povolání i vězení na lodi. Strážci v poslední věznici ve mně vyvolávali zvláštní až chvějivý pocit. Ale provedení nebylo úplně to pravé a hlavně ten závěr to - alespoň dle mého - naprosto zabil.

Jsem jediná komu připadá, že Will Smith musel za tuhle roli dostat "příplatek za extra slzy"?

Možná trochu přemrštěné, ale já jsem se prostě nehorázně bavila. Nedýchala jsem od první minuty do té poslední a přestože jsem myslela, že když má film přes 2 hodiny tak bude nudný a zdlouhavý, samotnou mě překvapilo, jak rychle jsem hnala ze záchodů, abych nepřišla ani o minutu (:D). Uvidíme, jak se to změní po druhém zhlédnutí, ale prozatím určitě 5* :)).

"...Vidíte nás tak, jak nás chcete vidět. Co nejjednodušeji, v těch nejpohodlnějších definicích. My ale zjistili, že každý z nás je bedna, atlet, magor, princezna a gauner. Stačí Vám to jako odpověď?..." Nejen učitelé, ale i my mezi sebou máme tendenci vzájemně se hodnotit podle věcí, které si myslíme, nebo které nám říkají ostatní. Hloupost. Nikdy bychom neměli zůstávat u těchto "pohodlných definic". Pravdou totiž je, že prakticky každý je ve skutečnosti úplně jiný, než jak na první pohled vypadá... A pak třeba zjistíme, že kvůli někomu takovému budeme schopni strávit celou sobotu ve škole, protože prostě nebudeme mít nic lepšího na práci :)

Ta pátá * za výtlemy Mr. Nobadyho jako seniora :DD

Škoda, že hodnotim podle kvality a i porovnávám s tim, kolik sem dala ostatním filmům, ale podle uchvácení by bylo jasných 5*. Naprosto mě to dostalo. Vtáhlo do děje, prožívala sem každou minutu, každou ránu.. Atmosféru skvěle dokreslovaly i na míru sedící písničky (Rise against - Under the knife, The Bravery - Above and Below, Flipside - Someday) Shrnout jednim slovem? Luxusní:)

"Máme jméno pro kapelu.. Prasečí řiť." :DD

Nejsmutnější na tom bylo, že když sem se na to dívala, Karel Rachůnek (v našich vzpomínkách zapsaný jako Rachna kachna) a Jan Marek již nebyli mezi námi. Jinak skvělý dokument.. byl přece o hokeji :)

V roce 1998 mi byly teprve 2 roky, ale vzhledem k mojí velký lásce k hokeji vím o tomhle turnaji skoro všechno. Nagano byl úžasnej zážitek a dokonce se něco podobného (i když ve značně menší míře) opakovalo i v roce 2010, kdy celá "věc" měla hodně podobný průběh: tým, kterému nikdo nevěřil, opovrhovanej soupeřema ale dokonce i lidma z vlastního národa, se vypravil (v tomhle případě) na MS. Nevěřili si dokonce ani samotní hráči. Ale díky jednotě, soudržnosti, naději, víře a lásce jsme to nakonec dotáhli do konce. Nádhera, jak pouhej sport dokáže po celou dobu mistrovství sjednotit celý národ. A Robert Záruba tomu dodal ještě tu nejlepší možnou atmosféru. Nezapomenutelné výroky a hlášky.: "Obrovská šance, obrovská šance." (což používá dodnes :D) / "Je to tam, je to tam. Tak přece jen existuje spravedlnost! " / "Petr Svoboda, jedenatřicetiletý VETERÁN (:D)...už dvaatřicetiletý, abych mu neubíral." / "Tak takhle pálí guma." / "Jsi pašák, Albi." / "Teď nám spadl obrovský puk ze srdce." / "Ruský trenér opět předvádí své čmáranice, kterým rozumí jenom on... no a jeho tým." / A to nej nakonec: "Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrává zimní olympijské hry v ledním hokeji!"