KM Phoenix

Asi jako kdyby někdo natočil mnohem drsnější Pelíšky o mnohem drsnějším 17. listopadu 1989 (v korejském případě jde o 18. květen 1980). Kang-ho Song mě celý film hodně bavil, o to prkennější mi přišel Thomas Kretschmann. Kvalitní film se závažným námětem, slušnou atmosférou, dobrými hereckými výkony a odlehčujícím humorem.

Moc mne bavila celá atmosféra, vizuál i hudební doprovod. Škoda, že můj celkový dojem snižovala určitá chaotičnost a až možná i přemíra bitek. Jako celek jsem si to užil a to i navzdory dost nepřesvědčivému Jamesi McAvoyovi, tomu jsem jeho roli opravdu nevěřil a to hned od začátku, a s přibývající stopáží byla moje nedůvěra větší a větší. Stejně tak kdyby vyškrtli postavu, kterou hrála Sofie Boutella tak by se taky nic nestalo.

Jako nestranný dokument to za moc nestálo a na druhou stranu to ani nepředstavilo nějaké vlastní zásadní stanovisko, kterému se to alibisticky vyhlo v posledních několika minutách. Člověk se nic podstatného nedoví, výběr participantů je pofidérní a schází nějaká fundovaná analýza, která by srovnávala situaci u nás a v Norsku, případně aby osvětlila reálné fungování Barnevernetu v pravých faktech. Trošku mne pobavila paní, která se prezentovala replikami "a víte já jsem platila 10 let daně" a "strašně přísná škola, měli známky a mnoho úkolů". A k tomu ji štáb nebyl schopen ani natočit tak aby jí nesvítilo slunce do očí (resp. ona se musela stínit sama, což už samo o sobě působí jako nefér jednání).

Texty jsem nečetl, a proto je moje hodnocení možná o trochu větší. Oceňuji nasazení Saši Uhlové i dokumentární přístup Apoleny Rychlíkové. Jazyk mi mnohdy připomněl (v tom dobrém i v tom špatném) texty zabývající se podmínkami pracujících z 19. a počátku 20. století, což je v kontextu dnešní doby dost smutné. Ale to co bych raději viděl, je víc záběrů a informací ohledně lidí z portrétovaných provozů než jak to vypadá u paní Uhlové po ránu doma, ať už jde o natáčené brzké vstávání či mazání taveňáku na chleba ve spodním prádle - to bylo poněkud přebytečné.

Škoda, že to nebylo až tak o té rovnosti, ale spíše o feministkách (a feministech). Nejvěcnější, a pro mne asi nejblíž tématu. bylo duo z úřadu vlády. Ostatní části byly přehlídkou více (hysterická banda okolo Okamury) či méně (poměrně negativně intenzivní demonstrace na nám. Míru v Praze) nesympatických osob. Také jsem moc nepochopil epizodu tria 4. vlny na dálnici... to měla být ukázka, že neumějí zipovat na dálnici, nebo že majitelé aut značky Audi jsou agresivní, nebo co to vlastně mělo být. Jinak obdiv Sylvii Lauder za klid a pevné nervy tváří tvář takovému vyšinutému magorovi jako je Alexandr Tomský.

Solidní dokument, avšak část z Ameriky byla poněkud slabší, obzvlášť pak pasáž z restaurace Klas, tu bych radši úplně vypustil, ke zbytku dokumentu prakticky vůbec nepasovala jak obsahově tak kvalitativně. Navíc tam má Stanislav Motl chybu, Anton Čermák se stal 34. starostou Chicaga a ne 44.

Film se až překvapivě věrně drží způsobů animované předlohy, což ale v této polohrané a poloanimované variantě působí až děsivě. Také spousta "gagů" a "žertovných" scén v této podobě vyznívá až příliš stupidně. Chvílema to bylo vyložené utrpení a můj konečný verdikt nemohl být jiný.

Trochu mne zklamal celý plán na císařské lodi, včetně té neslané nemastné bitky v trůním sále. Jinak, ale hodně dobré.

Asi nejvtipnější (nechtěně) díl celého seriálu. Svými "kvalitami" se dokonce blížil některým dílům "The 100". Nabídka k sňatku v bitevní vřavě, zmrtvýchvstání, Deus Ex Machina, atp. a to vše pěkně pohromadě a zakončené brutálním patosem. Tentokrát jsem se opravdu i docela zasmál.

Je to jako jeden z horších dílů Warehouse 13 - včetně "bronzing".