Galahad

Není to nic víc a nic míň než americký akční film, který se odehrává ve starobylé říši Mayů, nutno dodat, že slušně natočený i zahraný. Navíc mi připadalo, že poslední půlhodina byla jak obšlehlá z jedničky Ramba :-)

Geniální partyzánština :-)))

Max Färberböck zaslouží absolutorium především za to, jakým způsobem toto ožehavé téma zpracoval. Nikoho nesoudí, ani nezatracuje, každý si musí udělat úsudek sám. Hlavně ten kdo to neprožil ani nemůže soudit, jak by se zachoval v kůži Rusů, kteří po šesti letech v zákopech dobyli Berlín, nebo v kůži německých žen, které pud sebezáchovy dohnal mnohdy až na dno lidské důstojnosti.

První pětiminutovku prologu jsem si vyloženě užil, nejprve troška poetiky, troška porna a pak rána pod pás. Následně jsem zhruba hodinu čekal, kam to celé povede a užíval si skvělou kameru a herectví Charlotte Gainsbourg. Poté mi připadalo, jako by chtěl pan Trier vyučovat režiséry béčkových hororů jak že se to dělá a několikrát mě přinutil, abych odvrátil tvář, což se mi často nestává. Nakonec jsem to celé snad i pochopil, ale narozdíl od jiných Larsových filmů tenhle už nikdy více!!!... tak přeci jen... 5.8.2011 shlédnuto znovu a to pod dojem tři dny před tím shlédnuté Melancholie, zarovnávám na plný počet :-)

Klobouk dolů, pane Moodysson, takhle zobrazit realitu to se vidí málokdy a ta troška poetiky na závěr, to byla třešínka na dortu. V jednom komentáři tu zaznělo, že se režisér držel zbytečně při zemi, ale mně se naopak líbilo, že scény znásilnění, bití byly v podstatě jen naznačené, film totiž dokázal spolehlivě šokovat i bez takovýchto scén a za to především zaslouží absolutorium.

Herecký koncert Martiny Gedeck v roli Clary Schumannové a Pascala Gregoryho v roli Roberta Schumanna. Film začíná nástupem Roberta Schumanna jako hudebního ředitele k Düsseldorfskému orchestru, bohužel v té době již značně duševně chorý Schumann není schopen tuto funkci plnit...

Fasssbinderův první film působí ještě hodně prkenně a minimalisticky, chvílemi koukáte jen na postavy s bílou zdí na pozadí, scény jsou útrpně dlouhé, trošku mi to připadalo ovlivněné Godardem a Melvillem. Jednání tří hlavních postav vysvětlil sám Fassbinder: "Tento film je proticitový, protože věřím, že city se dají zneužít a ve skutečnosti se také zneužívají. Bruno, Franz a Joanna hledají lásku, ale nejsou schopni artikulovat popř. komunikovat. Proto imitují role z gangsterských filmů, aniž by si to sami uvědomovali: jejich jednání a uvažování je takříkajíc z druhé ruky."

I morální člověk se může stát nemorálním, neboť láska je slepá a kam čert nemůže nastrčí ženskou. Film se odehrává v roce 1955 kdesi v Německu, ale je stále aktuální a pro paralelu bychom nemuseli chodit daleko, třeba o 12 let zpátky do naší historie. Navzdory asi nejhvězdnějšímu hereckému obsazení ze všech Fassbinderových filmů se jedná v jeho tvorbě o průměrnější dílo, což ale v obecném měřítku stále znamená dílo vynikající.

Já bych měl k filmu jedinou velkou výtku a totiž, že měl Fassbinder vybrat jiný, neutrálnější název, takhle jsem tak trošku přišel o konečný moment překvapení, jako tomu bylo například v Hanekeho Sedmém kontinentu. Tady jsem vzhledem k názvu čekal, že se něco stane, bylo jen otázkou kdy a jak. Jinak film to byl bezvadný, troufl bych si tvrdit, že by obstál o 15 let později mezi filmy z manifestu Dogma 95. Člověk se místy trošku nudil, místy trošku pousmíval těm přízemním, snobským lidičkám a jejich přízemním problémům a nakonec snad i pochopil warum läuft Amok Herr R ... za zmínku stojí, že kolegyni Ederovou skvěle ztvárnila Fassbinderova matka.

Bylo to mé druhé setkání s Ferrerim a musím říct, že po skvělé "Veliké žranici" přišlo veliké zklamání. Možná jsem to úplně nepochopil, nebo mi to prostě nesedlo, ale viděl jsem v tom jen snůšku samoúčelných perverzit a snahu šokovat za každou cenu, no a ten opěvovaný závěr to jen celé podtrhl.