Galahad

Skvělý a chutný černý humor po Japonsku, během filmu jsem si asi desetkrát řekl, že větší absurdita už přijít nemůže a chyba lávky :-)))

Problémem filmu je, že se nedokáže rozhodnout, zda bude Hollywoodsky melodramatický, nebo evropsky minimalistický. U mě osobně nakonec převážilo to pozitivnější... lepší průměr :)

Italská baronka Serpieri je opravdovou vlastnenkou, nenávidí Rakušany a vše rakouské, aktivně se účastní odboje proti rakouským okupantům, její patriotismus ovšem dostane povážlivou trhlinu, když se náhodou seznámí s rakouským důstojníkem Franzem Mahlerem... Další z několika u nás neprávem a nepochopitelně opomíjených Viscontiho filmů.

Bylo tam tolik postav a osudů, že by to stačilo na čtyřdílnou minisérii, takže výsledek pak samozřejmě působí trošku zkratkovitě, neboli nedomrle. Možná by stačilo dvě postavy ubrat a naopak přidat 30 minut stopáže. Jinak ale klady převažují, silný námět, hustá atmosféra, vynikající Roden i něměčtí herci v rolích Němců a došlo i vyrovnávání se s minulostí...

Po prvních pěti minutách filmu jsem se upřímně zděsil představy, že budu muset skoro dvě hodiny sledovat pseudointelektuální depky hlavního hrdiny, postupem času se přeci jen uzázalo jeho jednání jako nikoliv samoúčelné a já si odnesl celkově celkem silný filmový zážitek. Kryštof Hádek byl vynikající, věk jsem mu také nevěřil, ale to je běžný nešvar spousty filmů, na který jsem zvyklí. Vynikající byli i Jan Kraus ve vedlejší roli a tradičně i jan Huba v roli otce. Na druhou stranu Karolina Gruszka mi v roli osudové dívky, která přivádí muže k šílenství, přišla velice diskutabilní, stejně jako její metody (ne)svádění...

U mě spokojenost, na to, jak mi bylo nesympatické promotion celého filmu, tak jsem odcházel z kina spokojený. Skoro se ani nechce věřit, že to byl režijní debut, jak to bylo celé zručně provedené. Jednoznačně se povedla sázka na neokoukanou tvář, Lavroněnko byl skvělý a jak tu už několikrát zaznělo byl kajinkovitější než sám Kajínek. Slabší místa by se sice našla, třeba ta scéna s přivázanou paní ve mě spíš vyvolala smích, než cokoliv jiného, zato ale scéna lesní popravy byla kulervoucí. Sečteno podtrženo silný nadprůměr, i když si nakonec neodpustím dodat, že to byla sázka na jistotu a od začátku nebylo pochyb, že by tenhle film nevydělal ...

Kladem filmu je slušná atmosféra, neokoukaní herci a zajímavý konec. Problém je ten, že je to celé přitažené za vlasy a to ze všech stran, postavy jednají mnohdy nelogicky a člověk tomu celému tak nějak nevěří, což je celkem kámen úrazu, protože právě u vězenských dramat se očekává velká míra realičnosti.

Skvěle koukatelné, nenudící, ale zcela to postrádá atmosféru řeckých pověstí a bájí, kterou měl Souboj titánů let osmdesátých.

Místy absurdní, místy vtipný a jako celek velice optimistický film.

Film je sice dost popisný, s malým důrazem na dramatickou linku a s minimálním patosem, řekl bych typicky evropský, nebo typicky dánský, ale vůbec to není na škodu věci, ono někdy stačí jen konstatovat. Stendhal kdysi napsal, že boha omlouvá jen to, že neexistuje. Zato tuhle bandu zabedněných idiotů neomlouvá nic. Postavy v hlavních rolích byly skvěle civilní, skvěle vedené a skvěle zahrané.