Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (2 654)

plagát

Dámská šatna (2022) (divadelný záznam) 

Nepěkné, uštěkané, nedodíváno.

plagát

Jan Žižka (2022) 

Současné, svižné, tedy moderní, s potenciálem zaujmout mladé zobáky a dokopat je k otevření wiki, v lepším případě učebnice, či snad dokonce knihy. A o to jde, takže já jsem spokojená! Z celého filmu jsem cítila preciznost a příjemnou, nenásilnou snahu zaujmout, zároveň splnit velká očekávání publika. Politické, intrikánské kecy a machinace té doby byly natolik složité a rozlezlé, že by film umořily, běžný filmový konzument by se nechytal, nudil, dřístal by, že chtěl vidět více husitských bitev a špíny středověku, čili nijak nehořekuji nad zestručněním, Žižka byl válečník, o čtyřiceti letech z jeho života se ví reálné kulové, takže bitevní výseč s romantickou, vcelku triviální, linií přijímám a ještě dodám, a to není kritika, určitá podobnost s dokumenty BBC či s Ritchieho Artušem tady je, což ale mně nevadí. Naopak. Vyobrazení hrůz středověku, zbědované země, historicky podložených skutečností o tehdejších poměrech, bylo místy až nekoukatelné, tady by si přišel na svoje i magor Mel Gibson, akční scény, které si žádá chlapské publikum byly výborné, taky casting se mi moc líbil, krásná hudba, lokace, myslím, že film by mohl mít u široké veřejnosti úspěch, jak v naší zbědované zemi, krví předků nasáklé, tak venku. Může bavit na velkém plátně, taky na streamovacích službách. Ono je těžko zavděčit se všem. Mě třeba neoslovil Žižka se Štěpánkem. Já se neprokoušu ani přes úvod s hurónskou, řvoucí hudbou, archaický dědek na koni mě nebaví, ale rozumím, psal se rok 1955 a jedná se o nákladný velkofilm. Žižku si představuji jako žoldáka, hrdlořeza, excelentního válečného stratéga, který žil v turbulentní době, nikdo pořádně neví, jaké názory razil, ale byl to člověk uznávaný svými současníky, který asi nebyl žádný Platón, přestože slepý, "viděl", co se v zemi děje, bojoval tedy proti všem a toho se mi ve filmu dostalo, navíc mě Ben Foster přesvědčil. Filmu přeji plná kina. Kritiky kolegů akceptuji, je jasné, že každý čeká to svoje, Žižka je postava sama o sobě vcelku kontroverzní, každý z nás ho vnímá jinak, pro experty na historii by se šiklo mrknout na pořádný dokument, kde se budou opět přít historici, tedy jako celovečerák pro každého, špica! "Ktož jsú boží bojovníci"- tady mohl být kamínek úrazu, ale nebyl. Vyznělo to skvěle.

plagát

Ernest Hemingway: Čtyři svatby a jeden pohřeb (2021) (TV film) 

Lovec, alkoholik, šovinista, fanda koridy, egocentrik a děvkař, prostě Hemingway, žil a psal v dobré době. Dnes by proletěl roštem, ačkoli nevídaný fešák, charismatický, živočišný svůdník a uznávaný literát.

plagát

Newmanove modré oči (2021) (TV film) 

Maminka Tereza z Humenného= TOP! Stručně pojatý, komplexní dokument. Paul Newman si pozornost uměl urvat zcela přirozeně, s tím zřejmě souvisí, že jsem se od displeje neodlepila ani v pozdní hodinu. Dříč, rovňák, sympoš, fešák.

plagát

Pán prstenů: Prsteny moci - Na moři (2022) (epizóda) 

Mně se seriál líbí! Mnohem víc, než udřístaní Draci. Galadriel mi sedí, s tím jejím válečnictvím si taky nejsem jistá, ale jinak se mi líbí. S pojetím Tolkienova světa jsem spokojená, krásná hudba, úvod bývá téměř vždy kostrbatý, čili ráda si počkám, co bude dál. Morie nádherná! Trpaslíci skvělí, skřet taky... Zklamáním jsou i pro mě elfové. Nejkrásnější, sličné bytosti, vysoké, útlé, s dlouhými údy, dlouhými, hladkými vlasy, pohybující se ladně, snově. Jasně, už jsme si to zkusili u Zaklínače, dalo se čekat, že bude hůř. Práva ani příležitosti jiným etnikům neupírám, nehaním je, však vnímám odlišnosti v somatotypech a černý, oplácaný elf atletické postavy s drátěnkou místo hedvábných, zlatých vlasů, nebo bílý, ošklivý, podsaditý borec s odstávajícíma špicatýma ušima, které ho nezdobí, naopak působí jako losování matesa a v ksichtu na něm není pohledného zhola nic, navíc ty civilni účesy, to je bída. Orlando Bloom byl elf jak z knihy, naplnil přesně očekávání čtenáře, současné politicko korektní castingy u filmů a seriálů jsou dvojsečné, jasně, toto se už nezmění, ale pokud na to poukazují lidé vstřícní, xenofoby a rasisty nemá smysl vzpomínat, vždy to bude publikem rezonovat. Osobní zkušenost s nedávnou, vcelku povrchní, ale nečekaně interesantní zábavou, kdy jsme vytvářeli, my, lidé bílí, žebříček stovky nejpohlednějších filmových a modelingových tváří všech dob, rozuměj hezkých lidí, na které nás baví se dívat, co bys řekl? Hotový byl za jedno odpoledne, 50 chlapů a 50 žen. Z barevných jsme tam nakonec našli pouze Halle Berry a Naomi. Skupina, která se na tom podílela, ano, má doma bílé partnery, čili ano, přirozená věc vkusu a výběru. Máme to tak. Marlon, Montgomery Clift, Jude Law, Paul Newman, Hugh Jackman, Monica Bellucci, Rachel Weisz, Pavlína Pořízková, Rita Hayworth, Linda Evangelista.. atd. Schválně si to zkus taky. Uvidíš, jak ti to dopadne. Ne sympatičtí, ale pohlední. Co k tomu dodat? Pokud někteří pištíme, že elfy chceme krásné, asi to o rasismu nebude. Černochy beru jako přirozenou součást světa, ale líbí se mi jiné typy. Vietnamský elf, indický elf, řecký elf, indiánský elf, inuita elf, taky nic moc představa. Ale vysoký skandinávský typ, klidně s pihama, to už by k Tolkienovo příběhům pasovalo lépe. Proč asi? Řadě diváků se nelíbí představitelka Galadriel (..a bacha aby ji příště nehrála zrovna končící Serena Williams). Píší to tady a z rasismu je nikdo neobviňuje. Čili mně se v tomto seriálu nelíbí elfové, neodpovídají mé představě o fantasy bytostech, kterou jsem získala, při čtení knih, je to otravné, ovšem není to důvod, proč bych na oba díly kydala, častovala je odpadem, odpad skučně vypadá jinak, těším se na pokračování. Za, z mého úhlu pohledu, nesmyslné obsazení srážka. Až tolik fantazie ze mě tvůrci vydolovat nedokázali.

plagát

Notre-Dame v plamenech (2022) 

Hezky natočená náročná práce hasičů. Srandovní bylo obsazení padesátikilových děvčátek s náušnicemi (s náušnicemi do ohně, tak určitě, ještěže kobětě nechytly řasy...), kterak smýkají smotané hadice tři sta schodů nahoru v zásahovém oděvu, a s podporou chlapce, který je na svém prvním výjezdu vůbec, tito ve čtverko zachraňují jižní věž, k ruce mají ještě hasičskou kancelářskou, tedy suchou krysu, bez zásahového vybavení, který se pochopitelně nadýchá dýmu, ale jinak dobře natočené hořící peklo, sice v severní věži bez dýmu, který by tam tuty byl, a byl by hustý tak, že není na krok vidět, včetně tristního podcenění ochrany katedrály, nemožnosti projetí hasičské těžké techniky banálních 200m, prostě jedná se spíše o poklonu hasičům. Nevím, co čekal jiný divák, mně se to, přes uvedené prkotiny, líbilo, škoda že nebylo více prostoru pro zachraňování cenných předmětů, které stihli z hořící katedrály vynést, to se smrsklo jen na anabázi s trnovou korunou, o jejímž původu si racionálně uvažující člověk myslí své, ale budiž, natočeno to bylo dobře.

plagát

Špinarka (2022) (divadelný záznam) 

Před Markétou Matulovou smekám až k zemi. Špinarku jsem znala v osmdesátých letech osobně, jelikož kdosi z blízkých s ní nějaký ten pátek hrál, pamatuji její zkoušky, civilní projev, který byl stejný, jako projev profesionální, byla jsem sice dítě, ale na ni se zapomenout nedá. Věra zpívala na první dobrou, neuvěřitelná síla i na stručné, spíše jen technické, zkoušce. Nevěřila bych, že se objeví herečka, jejíž vystoupení nebude působit jako karaoke či parodie. Markéta Matulová nejen, že Věru dokonale zpívá, rovněž je v představení sympatická, originální, dojemná, silná, autentická, já jí její Špinarku zbaštila i s navijákem. Chválím dramaturgii představení i televizního přenosu, chválím vynikající práci režiséra Dianišky a dovolím si dodat, že spousta lidí chlastá a jede v kde čem, však před veřejností fintí, čili působí uhlazeně. Věra byla živel, kašlala na svůj mediální obraz, což ne každému sedělo, v řadách Ostravaků, region svojsky, si ale své příznivce snadno našla. Rozumím, že pro ni neměl každý pochopení, k Štrougalově matraci měla daleko, ale co zazpívala ona a jak, nemělo u nás konkurenci. Obyčejná ženská, s neobyčejným hlasem i projevem. Bohém s klasickými bohémskými slabostmi a způsoby jejich řešení.

plagát

Rod Draka - Nezvedený princ (2022) (epizóda) 

Kromě Suchařípy mizerný casting, vsechny držky unylé, nezábavné, bez charisma, nejhnusnější princezna, co svět fantasy pamatuje, herecké absolutní poleno, děj udřístaný o ničem, toto nesahá GoT ani po palce a obávám se, že se to už nevybere. Pusť si první a druhý díl Trůnů a pochopíš, kde to drhne. Všude. Nuda k uzoufání. Dvě za hudbu a úvodní titulky. Červíčci a krabi pro efekt to opravdu nezachrání.

plagát

Sandman (2022) (seriál) 

Části, které natočil Jamie Childs byly moc dobré. Mě nejvíc potěšil šestý díl (opravdu krásný příběh!), a souboj v pekle, v části čtvrté. Chválím dabing Sandmana, Ondřej Dvořáček má výborný hlas! Multikulti obsazení mě nevyrušovalo, nejde o Victora Huga, ani o historické téma z dob Velké Káči, co bylo ale přitažené za vlasy, četné postavy stylizované do buziklubu z časů Boy George a Jimmi Somervilla. Abychom si rozuměli správně, 4% jsou stále 4%, čili nechápu, co tady Netflix předvádí. Ne, opravdu nejsme 50/50, ani nejsme většinově bezpohlavní, ani unisex, počin nemá ani ústřední LGBTRDJXBCJSTE+- autobus linii, co se mi tedy doneslo, řekla bych, že se tady autor prodal, jak štětka na parkovišti tiráků. A z homofobie mě podezřívat nemusíte, tohle smrdělo i našim osobním, milovaným, buzíkům. 11. díl byl opruz, utopené prašivé kocure a zacílení na naříkající, kteří xsmrti (která se ne a ne dostavit) trpí tím, že je člověk pán tvorstva (no tak je, ale dělá kromě bordelu i spousty přínosných věcí), a že lidí je mnoho (ale své příbuzné vymlátit rozhodně nehodlají), na mě tedy nezacílilo. Část mě zaujala až ve finále, kdy šla k Sandmanově věci, přesto všechno se na pokračování se zájmem podívám, dost situací v celém seriálu bylo výborně vymyšlených, Morfeus se mi líbil, jen doufám, že se tvůrci vymaní z koťátek a kokotinek pro současné krutopřísně uvědomělé levotočivé fakánky, kteří si objednávají "brutální" studené kafe s plovoucími kousky ovoce a snítky jalovce, jejich Bohy jsou céčkoví herci, co fotí na instáč jídlo, prostě harantíci, kteří  sní o majetkové rovnosti mezi všemi a víc než smrt je děsí kostka bílého cukru. Bylo by dobré, kdyby se další díly vrátily do kolejí Jamieho Childse.