marhoul

Zbytečně překombinované, uječené, scénář slabý, předchozí díl jsem si solidně užila a baví mě dosud, tady vypíchnu asi jen parádní scénu mandrilí, jinak nic moc. Věděla jsem do čeho jdu, takže více láteřit nemá význam.

Škoda, že se první série zbytečně často točí ve stereotypní smyčce, kdesi ve středu to přestalo být atraktivní, nakonec to ale zase nějak vybrali. Zajímavé jsou úhly pohledu dvojice, ale z těch jsem místy taky moc chytrá nebyla. Nevadí. Celkově jde o nadstandardní podívanou pomalejšího tempa, jsem zvědavá na pokračování.

Tato pohádka by se už v pohodě dala označit za vánoční klasiku. Ve všech směrech perfektně zrealizovaný výborný nápad, klobouček.

Při premiéře mi pohádka nějak nesedla. Připadala mi bez emocí, chladná, taková alá Jakubisko, ale po letech jsem ji přehodnotila. Je fakt, že za to může asi nemálo zvěrstev, které byly za poslední pětiletku na divákovi ze strany pohádkové tvorby napáchány, čili objektivně uznávám, tahle patří k tomu lepšímu, s pěkným scénářem, pěknou výpravou a s miminkem, které má na patičkách smůlu.

Čtvrtá část Jak si nepodělat život se vymyká dílům předchozím. Na adventní neděli mi to přišlo drsné, byla jsem nastavená na něco úsměvnějšího, ale to není podstatné. Kvalita epizody, nad kterou přemýšlím druhý den, byla vysoká. Ondra Vetchý znovu potvrdil s kým máme tu čest, což je dobře a Marika Šoposká by měla hrát častěji. V českém filmovém minirybníku se nám totiž rozsedělo snad patnáct hereček, které se divákům začínají pomalu, ale jistě zajídat. Které pokud nehrají to svoje, přehrávají, nebo jsou prostě pokaždé stejné, protože hrají to svoje a tak pořád dokola. Šablony, škatulky, scénáře, kamrádšoft, kombinace všeho? To divák neřeší. Výjimky potvrzují pravidlo, jasně, ale většinou je to častý jev. A proto mě těší, jaký čerstvý vánek Marika vnáší do této atmosféry a že je to osvěžující, lze cítit z reakcí publika. Obsazení celkově bylo zajímavé, příběh sice lehce nereálný, ale byl originální, výborně vystavěný, kvalitně natočený a já nemám výhrad. Líbilo! Televizních pět hvězd.

Mně se to líbilo. Moc. Jasně, žádná nebude Taylorka, žádný nebude Burton, podobnosti asi není možné dosáhnout a proč taky? Divadlo, které mezi sebou Helena s Dominicem rozehráli bylo komorní, intimní, podle mě silné. Věrně nám servírují strasti vášnivé lásky, která je ničila a zároveň poháněla dál. Stejně jako na alkoholu nebo lécích byli živočišně závislí na sobě, od facek do postele měli tak blízko a to i v letech, kdy už byli starší a měli za sebou svá dvě bouřlivá manželství, obě ukončena rozvodem.

Obecně mám problém s ukňouranýma, umňoukanýma ženskýma. Se solidními předsudky takový projev vnímám jako známku lability, Tereze Brodské jsem proto nikdy na chuť nepřišla. Až tady! U tohoto televizního filmu z dílny Alice Nellis jsem se výtečně pobavila, zajímalo mě to, líbilo se mi to, dávalo to smysl, mělo to vysokou sdělovací hodnotu, navíc to byla taková ta sranda "smích přes slzičky", přestože jsem se v tom naštěstí nenašla. Zatím. :) Brodská nikdy nebyla lepší, (ale je fakt, že její práci nesleduji, nevyhledávám, toto bylo zhlédnuto po haluzi), každopádně v roli stárnoucí, smutné, přepečlivé manželky a maminky, která se jednoho dne probudí s fleky pod očima a začnou se dít věci, byla skvělá. Ráda pochválím.

Křenková se sice konečně zakřenila, čili sláva, kožený ksicht s jedním výrazem se rozvinul na výrazy dva, ale uznávám, konečně to nebyla jen mrkací panna, Krobot klasicky zábavný, příběh nebyl špatný, za to leklý, vleklý.

Parádní zpracování Hugovo klasiky, která konečně dosatala zasloužený časový prostor. Šest dílů odsejpalo jedna radost a že bylo na co se koukat! Dominic West v roli Jeana Valjeana dokázal takřka nemožné, akceptovala jsem ho stejně jako milovaného Gabina nebo Lina Venturu, ale uznávám, v nové verzi se mi převelice pozdávalo, jaký má nový podařený Valjean sex-appeal. Lily Colins okouzlila přirozenou interpretací, vnímala jsem ji jako řádky slavné knihy, byla to přesně ONA. Skvělý scénář, výprava, lokace, kostýmy, každá byť menší rolička byla zachycena precizně, nezapadl nikdo, velmi dobré! V.H. byl brilantní autor, látka, kterou napsal, je namakaná, sama o sobě tvůrcům umožňuje vytvořit perfektní podívanou, napříč několika žánry, zmastit Bídníky se podařilo jen v muzikálu s falešně zpívajícím Gladiátorem, Wolverinem a Ankou Okatou. Následuje výtka, která většinu pobouří, však jsme tady od toho, abychom vyjádřili svůj názor. Nejsem zastánce přehnané politické korektnosti hraničící se zdravým rozumem. Přestože byl Javert zahrán rovněž excelentně (Davidovi upřímná všechna čest), obsazovaní herců tmavé pleti do snímků dle klasických předloh vnímám jako faktickou chybu, kterou neumím přehlédnout. Nehledejte v tom rasismus, křivdili byste mi. Hercům všech barev pleti neupírám možnost realizace, v počinech, kde není vyložený popis postavy, ať hraje kdokoli kohokoli. Nemám problém. Ale aby hrál afroameričan drába bělochům na galejích, následně svou kariéru vyhnal až na jednoho z vrchních policistů v Paříži, přičemž děj se odehrává i během francouzské revoluce, tedy v době mezi dvěma Napoleony, to mi přijde za čáru. A Victor ani nemusel hodit černé na bílé, jaké pleti Javert je. Vadí mi tyhlety povinné manévry v Louskáčkovi, vadí mi v Bídnících, vadilo by mi to v F.L.Věkovi, v Pikové dámě i v Červené Karkulce. Je to faktická blbost jako taková, zbytečný tah, který by se lépe hodil do alternativního divadelního provedení, alias Romeo a Julie s Orlando Bloomem na motorce. Nicméně respektuji, že jinému toto vadit nemusí, že to nevnímají jako chybu, čili si „srážku z principu“ za casting odpustím. Celková kvalita BBC počinu vyhrává. Ale hlava se šla ukroutit, ne že ne. 😉

Prvně, co mi Jude Law pil krev tak, že jsem sahala po ovladači, abych ulevila svému utrpení. Nevím, jaký byl Wolfe v reále, ale s ohledem na vážnou diagnózu bych i věřila, že nesnesitelný, únavný, náročný pro okolí. Takto vyvinutá grafomanie by tomu odpovídala, takže těžko říct, nakolik se zde bavíme o genialitě. Co vyšlo, vybral geniální editor, přesto o Wolfovi, jako o význačném spisovateli nelze pochybovat. Druhá věc je se na to dívat. V tomto snímku mi byl sympatický jen Hemingway, který měl, bohužel pro mě, maličký prostor, zbytek osazenstva šel mimo mě. Výprava krásná, hudba také, perfektně obsazené, téma velké, však příběh mě emočně nezasáhl. Sáhla jsem po Wolfovi na polici, ale taky nic. Když to srovnám s Kerouacem či Hemingwayem, no ale to je vedlejší bajka..