marhoul

Mohlo to být za pět, ale buď jim na konci došel dech, nebo nevím, co měl zmršený konec znamenat? Dále místy nepřehledné, ztratíš se jedna báseň, což je škoda, protože jinak se jedná o luxusní krimi, s řadou odkazů na různá témata, dítě jako z hororu, vyšetřovatelé zaujali, flashbaky výborné, včetně vyšinutých postav. Ze závěru chytrá nejsem, řekla bych, že tvůrci přecenili své limity, přitom Poláci filmy tohoto žánru umí natočit příkladně, nebo ten způsob rozuzlení pokládají za zajímavý, což osobně ocenit nedokážu. Každopádně o tucet délek před kinematografii československou. Času nelituji.

I po letech zábavné, ve své době hit.

Šleha! Emoce po shlédnutí směle přirovnám ke stavu po prvním Forrest Gumpovi, přičemž epikou tyhle dva filmy srovnat nelze. Ale oba mají velké srdce a nádhernou duši. Krásný film. Okouzlujicí Kathy Bates a její hláška: "..už nejsem holka z hororu" mě nesmírně pobavila. Měla jsem ji ráda, ale po rajčatech ji miluji. Nevím, nakolik film osloví chlapy, nebo omladinu, ale dámy, které už o životě něco víte, neváhejte. Máte možnost vidět parádní příběh, na který jen tak nezapomenete. ...krotitelka včel...

Absolutně nerozumím tomu, proč jsem tento film viděla až včera. Jo. Asi jsem měla v roce 1993 na práci něco jiného. :) Kecám. Kdysi mi to opravdu uniklo a v novém tisíciletí jsem si několikrát řekla, že si to jednou pustím v klidu, že si na to vyhradím speciální večer a s chutí si to dám. Výsledek předčil má očekávání. Doma máme srpen ve znamení Al Pacina, jedeme jeho filmy napříč tvorbou, čili konečně došlo na majstrštyk De Palmy, který je vymazlený, dokonalý, jak zde správně poznamenal každý druhý, vedle Neuplatných, další strop tohoto žánru. Zbývá jen vyjádřit lítost, že mě film minul v kině a opět přemlouvat ředitele vesmíru, aby, když už se nic moc pořádného netočí, uváděli do velkých kin vousaté skvosty filmové kinematografie, mezi které Carlita řadím.

Nesympatická rodinka Lepšolidí, kteří mi tam neseděli z podstaty tématu, ukřičené, přemílané pasáže několikrát dokola, slátané, ženská síla, sluníčka, prostě duhy-neduhy dnešní doby..., ale hezky barevné, mnoho momentů a nápadů zábavných, včetně excelentního Cagea. Jednička se mi svou jednoduchostí líbila víc, ryzí sranda, tady se tlačilo na pilu, ale nezanevřu. Pokud v budoucnu vznikne další pokračování, nenechám si ho ujít. Bez vychytávek moderní doby, jako kompost, cestovní polštářek, žabky, sprcha a nadýchané polštáře na posteli snů, bych se ale obešla.

Ptačí klec a tohle. Skvělý, vymakaný film, který má potenciál elegantně, s lehkostí vysvětlit a přiblížit mnohé i tomu nejzabednějšímu ignorantovi, který se cítí příšerně ohrožen a hlasitě bazíruje na rodinných hodnotách. Často bývá rozveden, záletník, nebo latentní homosexuál, ale co už. Pro mě LBGT není tématem, odkdy znám Freddieho Mercuryho, Eltona a Lindu Perry. Od doby, kdy lékař pode zákona nesměl podat informace starému pánovi u dveří intenzivky, co jeho životnímu partnerovi je a jestli vůbec dýchá. Naštěstí zvítězil zdravý rozum, lékař nebyl debil a ačkoli tehdy neexistovalo ani registrované partnerství, všichni srazili podpatky, informace se poskytovaly, návštěvy se povolily a nakonec se ten nejsmutnější telegram poslal tam, kam se morálně a eticky poslat měl. Rovná práva a povinnosti a žít a nechat žít.  Perfektně obsazené, napsané, zahrané. Vtipné, inteligentní, dojemné, anglické a sympaticky edukativní.

Za čtyři, ale několik výtek. Předně krákora Žilková. Který dobytek ji nechal dabovat překrásnou Michelle Pfeiffer?! Samozřejmě se na to dá podívat v originálním znění a moje chyba, ovšem takový bizár za zmínění stojí. Hrozné. Dále vlezlost Al Pacina a protivnost Michelle v řadě scén, ruku na srdce,  obojí by odradilo asi každého, to chce silné nervy, ale nějak to zafungovalo a sedlo si to. Byla to zvláštní, civilní romance, která určitě stojí za vidění. Oba hráli bomby, tohle určitě nezapadne mezi běžné romanťárny, které, až na několik vzácných výjimek, splynou do jedné šablony. Mně to spíš připadalo jako romantická konverzačka, protknutá řadou úsměvných, vedlejších scén, a láska z Ala přímo stříkala, tohle se vážně jen tak nevidí. A přesně to rozhodlo.

Hodně dlouhý, hodně předvídatelný, hodně patetický, hodně krásný, doslova nádherný film, plný nezapomenutelných scén. Al Pacino předvedl cosi naprosto geniálního, zaslouženě získal Oscara, ale krom toho a mimo jiného, úžasného, je ve filmu cosi ryze lidského, mylně pokládáno za naivního, čemu se říká zastání. Zastat se někoho, není samozřejmost. A zastat se kluka, kterého chtěli vylít ze školy a posrat mu tak potažmo celý život pro nic za nic, kvůli tomu i ty přemrštěné ovace v závěru filmu odpouštím. "Už jste skončil?" "Teprve se rozehřívám."  Tango, Ferrari, vůně ženy, Díkůvzdání, v uniformě na hotelu, jaguárová pomsta, závěrečná řeč a nenormálně vtipný gag malé jedovaté holčičky "...nezapomeň na procházku", která mě shodila z gauče a skvělý mlíčňák Chris... Nostalgie za starými filmy tohoto ražení a radost, že se k nim člověk dorve kdykoliv. Pro filmového fanouška povinná jízda.

Ideální letní zábava pro celou rodinu, kdy se malé dětičky zase jednou výborně baví u dobrodružného filmu z džungle a rodiče laskavě přimhouří oči nad kdečím, protože se vlastně taky dobře cítí. I když to tady několikrát bylo. Nevadí. Emily je přesná, komediální, nádherná, radost na ni hledět, Johnson je už širší než delší, ale stále velký sympoš, do tohoto žánru naprosto vhodný, nevadí, že je takhle pořád dokola. Než by se měl vrhat do počinů, kde bude za vola, ať raději točí lehkou zábavu pro děti. Pokud se to dělá dobře, je to umění. Prvních patnáct minut rozpačitých bylo, povinná eko vsuvka o vypouštění zvířátek z klecí před sto lety, na hlavu, ty kráso, oni to fuckt už naperou do všeho, no a polopatický rozhovor o homosexuální orientaci už i do pohádek, jo? Hm. Čili převrácené oči dospělých i dětí, obešlo se to sice bez keců, jelikož ty byly poučeny jako mrňata u Hvězdného prachu, ale tohle se asi v Maďarsku vysílat nebude, co? Nebýt progresivních politicky korektních vsuvek, hodnotila bych i výše, ale jelikož se mi aktuální směry začínají zajídat, stejně jako kecy o tom, jak je olympijáda drahá, k ničemu, nikoho výsledky sportovců nezajímají a celkově tyhlety zelenokomunistické nápady ve smyslu, že by se ty prachy měly narvat a rozdělit raději jinam, jenom ne do sportu a kultury, takže tady se už z principu zvedám na zadní a doufám, že se tak nestane! Ať to stojí, co to stojí! Žrát zrní, čumět do zdi, závodit v nafukovacím bazénku sám se sebou, koukat na ochotníky z Horní Dolní v nejbližší hospodě či na festivaly jinakosti a prachy naházet do klobouku, co? Vize jako noha. Pozor, pozor.

Zábavné, sympatické, milé, v závěru mrazivé. Bitva Davida s Goliášem, o které jsem nic nevěděla. Pěkný film s výborným soundtrackem, není to typická potřeštěná italská komedie, přesto mě v mnoha momentech výborně pobavila. Osobně mě nejvíc rozesmál trosečník a pochopitelně myšlenka vlastníctví svého "ostrova", kde budou platit má pravidla, se mi velmi pozdává. Tohle musela být v šedesatkách solidní šleha pro páprdy...