Lynn

Vlastně jsem tento film M. Antonioniho vůbec nepochopila... ale mám ráda filmy, které vlastně člověk nemusí a nemůže pochopit - stačí se jimi nechat unášet. A tohle byla hodně depresivní cesta, zvlášť díky zvukové stránce - industrial téměř v každé scéně. I vizuálně jde o nanejvýš cenný klenot. Film, který musí člověk vidět vícekrát, protože napoprvé mu neodhalí vše (nebo vlastně skoro nic). O to je to pak napodruhé či napotřetí lepší a lepší...

Chytla mě nálada tohohle filmu podpořená černobílou kamerou, chytl mě příběh i dvojice hlavních protagonistů. Konec byl jasně neodvratný, ale nepřišel mi jakkoli hloupě laciný či citově vyděračský. Naopak byl poměrně střízlivě vystižen.

Mám ráda fantasy, mám ráda Michelle Pfeiffer, od doby, co jsem viděla Blade Runnera nemohu zapomenout na uhrančivého Rutgera Hauera... Čili dobrá fantasy splňující všechna má očekávání.

Ivan Trojan už jen svojí přítomností dokáže i z průměrného filmu vytvořit docela zajímavý počin. Přesně tak tomu totiž je s Václavem. Není to špatný film, je to jen další z řady současných českých filmů, které se neumí vymknout jakémusi tvůrčímu chladu. 3,5*

Hodně ošklivý film...

Postavička Randalla Boggse je luxusně animačně vypiplaná a tak nechutně zlodušsky zkažená, že ji člověk musí milovat ;-) Teda aspoň já - tak konečně mám v profilu "tvář".

Velkolepé melodrama, které počátečním rozehráním příběhu připomíná "Africkou královnu" s Katherine Hepburn a Humprey Bogartem. Je to tak trochu červená knihovna, ale ke cti tvůrců je třeba přičíst, že stvořili čistokrevný žánrový film, jaký tu v případě melodramatu už velmi dlouho nebyl... Strhující výprava, krásné ženy a chrabří muži, velkolepá hudba... to k tomuto pozlátku prostě patří. Tak proč se jím nenechat dvě a půl hodinky unášet?

Nevím, ale narozdíl od mnohých jiných filmů Emira Kusturici, tento mě nějak nedovedl uhranout typickou živočišností Balkánu... Naopak jí tam bylo snad až přesmíru, aniž by dokázala zakrýt, že vlastní příběh je docela prostý. Ne přímo zklamání, ale čekala jsem prostě víc.

To snad ani nemohl být hraný film, spíš dokonalé využití principu cinema vérité. Prostě stačilo postavit kameru doprostřed třídy a nechat ji běžet... A že je o čem přemýšlet! Smečka drzých neurvalých spratků dokonale ilustruje krizi současného školství nejen ve Francii - demokracie všude a za všech okolností není a ani nemůže být všelékem, ačkoli za něj často bývá nesmyslně považována. Snímek navíc poukazuje i na problematiku přistěhovalectví a bariéru neporozumění v multikulturně složené třídě. Nezbývá než tleskat, když se za minimální peníz povede natočit natolik silné dílo s nepominutelnou výpovědní hodnotou.

Horor z rodu vetřelčího... A líbil se mi moc ;-)