Recenzie (363)
Občiansky preukaz (2010)
Výborný film, skvěle střídání pohodových a krutých pasáží, realistické ztvárnění tehdejší doby. Já byl v pubertě o deset let později, ale dozvuky normalizace jsem ještě zažil. Sympatičtí hrdinové, speciálně básník - to jsem byl v naší partě na základce tenkrát taky. Výhrady mám jen k načnutým a nedokončeným liniím, ale uznávám, že by byl tak film ještě o kus delší a tedy možná až příliš. Osobně jsem ještě v šoku ze setkání s fackujícím policajtem Matejem Landlem, kterého jsem identifikoval jako prvního kluka party ze seriálu Spadla z oblakov. Ten čas sakra letí.
Kajínek (2010)
Velmi slušný film, výborné herecké výkony a dobrý scénář, jen vazba na realitu je tady pro mne na závadu věci. Tím, že jde částečně o realitu, přitáhne film do kin spoustu diváků (a už se tak děje), ale když si pak představím, že v té realitě vlastně žiju, dělá se mi špatně a nemůžu si film naplno vychutnat. Film mě utvrzuje v tom, že české justici, policii a politikům se nedá věřit a já bych rád věřil aspoň v jedno z těch dvou prvních (to třetí samozřejmě nejde nikdy). Jinak mě rušily jen detaily v obsazení malých rolí - Lžičar jako soudce, Vítová jako reportérka, oboje mimo realitu a přece tak blízko, aby to vadilo. Ale zase rolička Bendové, to byla skvělá zábava :-)
Horem pádem (2004)
Takové malé české Pulp Fiction, nejen drsnější tématikou, ale i propojeností všech postav. Ačkoliv se mi jednotlivé scény hodně líbily a vlastně i všechny samostatné linie, dohromady to u mne nefungovalo jako sourodý film, ale spíš rozsekaná mozaika. Nejlepší výkon Nataša Burger (a mimochodem proč Emília Vášaryová dostala Lva za hlavní roli, když to byla role vedlejší nechápu) a nejméně realistická scéna, kdy Ingrid Timková napřed pochopí česko-romskou realitu a pustí se do Roma ve fastfoodu, aby to pak úplně shodili tím, že on jen tak sedí a kouká na ni, zatímco ona mu nadává. V realitě už by se do ní pustil nejen on, ale i dvacet dalších Romů, kteří by se zázračně vyrojili odevšad.
Škola života (2009)
První dvě třetiny plynuly pomalu a zajímavě, poslední třetina byla jak vystříhaná upoutávka, uplácaná ze zbytků ve střižně. Docela velká škoda. Oproti jiným se mi vyznění závěru líbilo a koneckonců je to podle autobiografie, takže to tak zřejmě skutečně dopadlo ("na motivy" je obrat opravdu široký). I když kdo ví, občas dokážeme lhát i sami sobě velmi přesvědčivě. Vynikající a kouzelná Carey Mulligan, příjemně civilní Peter Saarsgard, roztomile despotický Alfred Molina a velmi málo rozvedená postava ředitelky Emmy Thompson, která slibovala zajímavé souboje s hlavní postavou, ale nebylo tomu přáno.
Mamas & Papas (2010)
Zajímavé, přesto strašně mozaikovité a depresivní, víc komedie v tragikomedii by se šiklo, nebo víc smíchu skrz slzy. V kině nás bylo 8, ze sálu zaznělo: "To zas byla blbost." Jako film to vůbec nedrží pohromadě, možná by to chtělo návrat do střižny a to puzzle složit.
Niečo na tej Mary je (1998)
Plný počet v rámci trhlé komedie, jinak spíš 3-4.
27 šiat (2008)
Nádherná Katherine Heigl, která pouze od remaku Můj táta hrdina vyrostla, ale to kouzlo neztratila. No a překvapivě hrající Marsden (na rozdíl od X-menů, kde se jen tvářil)
Veľký záťah (1998)
Jeden z mých oblíbených praštěných filmů, plný typových figurek a na hlavu postavených motivů i motivací, je to jako komedie dell arte, jen v hollywoodském a hongkongském stylu.
Nestyda (2008)
Film průměrný a bez konce.
Mária Antoinetta (2006)
Bohužel, bylo to velmi nudné, soudobá hudba, na rozdíl třeba od Příběhu rytíře, který je vzhledem k historii parodický, mě velmi rušila, konec byl naprosto rozsekaný a nezvládnutý a skvělé herecké obsazení bylo nedostatečně využité, většina chodila jako panáci (což je v pořádku) a emoce vyjadřovala dost podobně (a to je špatné).