Amberjack

Ty malý zahnědlý spratky je potřeba rozcuckovat, zvlášť když jsou bezbranný, a jejich matky vojet přímo do jejich opičí dělohy jak hadřík na kliku a pak jim vzít život ve jménu Páně. (Takový svět jsme stvořili.)

Nejen Oleg, ale asi každý, kdo viděl pár dílů tohohle fláku někdy přemýšlel, jak zrežírovat šmajchlscénu dvou hlavních postav. No ale vážně, ty dvě holky jsou tak báječná kombinace, že si to prostě NĚKDY rozdat musí, jestli Bůh bdí nad námi. Hlavní představitelky spolu i mimo natáčení jezdí na dovolenou, takže... (v závorce může mluvit vážně, když to je šeptem - skvěle napsaný ženský postavy, to je zásadní klad tohohle seriálu a že občas nějaký joke drhne v uších se dá v pohodě zkousnout, i když častější výlety za hranice nekorektna by neuškodily...jenže to by nějaká potrhlá Společnost pro sjednocení bigotních matek, anémických negrů, hydrocefalních Asiatů a kdovíčehoještě mohla Broke Girls zařídit stopku a to nechceme, že né?)

Tenhle film vyjebává s Shawshankem. Bacha na to, má to i děj i myšlenku, ale penetrace žádná, takže oko i orgán intelektuálův zůstanou jistě suché jako žlázy našich praprababiček.

Příběh o tom, kterak si holohlavý neonacistický prznitel zvířat (a příležitostný milovník čaje, sušenek a sýra) se svým věrným psím mrdoparťákem ve své podomácku stlučené kosmické lodi zaletí na sýrové orgie. Málem dojde k přeříznutí neochotného čokla (málem! - za to dvě hvězdy dolů:( ), a tak musí na řadu přijít čurákosavý stroj, který skinheada řádně vydojí a obdaruje jej na rozloučenou mohutným megadildem, které plastelínové trenky natrhne raz dva.

Vždycky jsem snil o tom, že jsem hloupá kurvička a přijde ošlehanej princ a zachrání mě. Uskutečnění té představy má pár drobných háčků, ale mám ještě šanci, že jo?

Napínavá koitální scéna uprostřed improvizované přespávárny. Krev poeticky prýštící z hlavy, mísící se s hnědou břečkou v louži. Stalingrad 1942: počátek éry hippies.

Uff. Vrásky z čela mi zmizely, až když se na scéně objevil německý slavíček v sukních. Příležitost k sarkasmu, jízlivostem a znesvěcování díla jsem tentokrát nedostal. Sdělení vybroušené jako křišťál.

Sliby chyby. Na výpovědní hodnotu této alegorické kejklířiny jsem bohužel intelektuálně nevyzrálý. A šachy ve většině filmů mě dojmou skoro vždy k hysterickému štkání ("přehlédl jsi dvoutahový mat" - jak chce asi hrát šachy se Smrtí, když nevidí dvoutažec, salát jeden?!). Škoda, že film nemíří více k zodpovězení těch fascinujících existenciálních otázek, které jsou položeny a k rozebrání úvah, které jsou lehkou rukou načrtnuty - chybí mi tady větší zacílení, tah na branku, rozuzlení. Možná ho však má tupá prasečí očka prostě nevidí. Možná žádné odpovědi nejsou. Napodruhé se nicméně zkusím dívat za střízliva.

Ach, ty klobouky! Jaktože napoprvé jsem dal o hvězdu míň? Jsem slepý? Mimochodem, je mi až trapné to psát, ale telepatickým protažením mysli jsem vyčetl vize z chlípné hlavy plukovníka Pickeringa, kterak svým slabým stařeckým údem mocně tepe křehkou schránku těla Lízy s tím megakloboukem nasazeným na její sotva dospělé hlavičce. Ty klobouky, ach!

Vilná pančelka a uhrovatý, patnáctiletý (doufejme!) švec? Jestli Američané udělají remake, tak to bude zaručeně podpultové porno.