Johnny.ARN

Píseň, na kterou Jerry (Bryan Cranston) a Marge (Annette Bening) tančí v obchodě s alkoholem, je stejná, jakou používá Kalifornská loterie ve svých reklamách.

Příběh se odehrává v současnosti, nikoli v roce 2003, kdy se odehrál ve skutečnosti.

I když někteří považují zmíněný článek v Boston Globe za hloupost, není tomu tak. Ve skutečnosti se jednalo o původní článek napsaný kolem roku 2011 novinářkou pro Globe, který odhalil sázkové skupiny a chybu. Článek pro HuffPost byl napsán později a zaměřil se spíše na samotné Jerryho (Bryan Cranston) a Marge (Annette Bening).

Fotoaparát, kterým pamětníci pořizují snímky ve filmu, je Olympus Pen (řada EE). Tento fotoaparát pořizuje „půlsnímky“, tedy fotografie na výšku, nikoliv na šířku jako ve filmu.

Malé letadlo, které tým přepravovalo, bylo často označováno za nedostatečně výkonné. Nedoporučovalo se létat ve výšce nad 28 000 stop a přímý let z Montevidea do Santiaga by vyžadoval přelet hor vysokých až 22 000 stop. Tyto podmínky, včetně turbulencí a oblačnosti, by byly extrémně nebezpečné pro let i pro zkušeného pilota, proto posádka týmu zvolila delší let kolem vrcholů ve prospěch nižšího hřebene. Bohužel se ukázalo, že oblačnost je stále smrtelnou překážkou.

Na rozdíl od závěru filmu Přežít (1993), v němž zbylí přeživší v trupu letadla zjistí, že jsou zachráněni, až podle zvuku blížících se vrtulníků, závěr tohoto filmu přesně zobrazuje, jak přeživší zjistí, že se Nando (Agustín Pardella) a Roberto (Matías Recalt) dostali do civilizace díky vysílačce, což vede k tomu, že se připravují na svou záchranu. Film však také zobrazuje, jak jsou zbývající přeživší zachráněni všichni najednou. Ve skutečnosti zpočátku nebylo ve vrtulnících dost místa, aby mohli být všichni zachráněni okamžitě, a tak byla zachráněna část skupiny, zatímco zbývající muži zůstali na hoře ještě jednu noc. Dva ze tří záchranářů, kteří měli zůstat přes noc se zbývajícími muži, se údajně odmítli přiblížit ke špinavému trupu, a tak si postavili stan venku, zatímco druhý záchranář se rozhodl spát v trupu, aby poskytl pohodlí ostatním mužům.

Tento film se zabývá následky záchrany přeživších podrobněji než film z roku 1993. Není zde však zachycena reakce veřejnosti na zprávu o kanibalismu, když se nakonec provalí. Přeživší si tento detail nechávali pro sebe tak dlouho, jak jen mohli, a mluvili o něm pouze se svými rodinami. Veřejnost se dozvěděla, že jedli zásoby z letadla a rostlinnou hmotu nalezenou v horách. Jakmile se to rozkřiklo, uspořádali přeživší jednu tiskovou konferenci, kde o této záležitosti diskutovali. Předvídatelně se našla veřejnost, která byla zděšena, a podnítilo to mnoho debat na téma morálky v situaci přežití.

Ačkoli to ve filmu není popsáno, cigarety, které chlapci našli v zavazadlech, patřily Panchovi Abalovi (Jerónimo Bosia), jednomu z cestujících, který zemřel. Abal byl zástupcem tabákové společnosti své rodiny „Abal Hermanos“, což vysvětluje zdánlivě nekonečnou zásobu cigaret, které měli na hoře.

Skutečný Roberto Canessa (Matías Recalt), který Parrada (Agustín Pardella) doprovází na poslední procházce, je na konci zobrazen jako lékař přijímající přeživší.

Španělsko tento film nominovalo jako kandidáta na 96. ročník udílení cen Akademie v roce 2024 v kategorii Nejlepší cizojazyčný film.

Místo havárie je možno navštívit v rámci každoroční organizované prohlídky, která se koná každoročně v únoru. Organizátorem je společnost Alpine expeditions s odborným průvodcem Ricardem Penou a každý rok se tam vrací s jedním z přeživších, Eduardem Strauchem.

Ve scéně, kde japonská císařská armáda prováděla pokusy na lidech, jsou zobrazeny moderní EKG přístroje.

Ve dvou případech postavy sledují přímý televizní přenos událostí, což by se v roce 1957 nestalo, protože takové sportovní události by se vysílaly v následném zpravodajství, nikoli v přímém přenosu. V první scéně Enzo (Adam Driver) sleduje živě závody svých vozů ve Velké ceně a ve druhé jeho žena Laura (Penélope Cruz) sleduje přímý přenos tiskové konference po skončení Mille Miglia.

Výchozím materiálem pro film je známý automobilový novinář Brock Yate (1933–2016), který napsal životopis Ferrariho (Adam Driver) a pravděpodobně se inspiroval také Yateho knihou „Against Death and Time“ od Brocka Yatese, která popisuje závod Mille Miglia. Yatesova manželka Pamela byla výkonnou producentkou filmu.

V hrůzném zobrazení následků havárie je zobrazena mrtvola rozpolcená. Druhý pilot Nelson (Erik Haugen) byl ve skutečnosti v důsledku havárie rozpůlen. Portagova (Gabriel Leone) mrtvola byla uvězněna pod vozidlem, které bylo napůl ponořené v odvodňovacím příkopu.

Závěrečný polibek mezi Alfonsem di Portagem (Gabriel Leone) a Lindou Christian (Sarah Gadon) zachytil fotograf, který zůstává v anonymitě. Italský tisk ho nazval „Il bacio della morte“ neboli polibek smrti. Linda později tvrdila, že zvláštní výraz v její tváři byl způsoben předtuchou: „Měla jsem při tom polibku zvláštní pocit. Byl chladný a způsobil, že jsem se poprvé podívala na Nelsona sedícího za ním. Vypadal jako mumie, šedivý, popelavý, jakoby zhypnotizovaný. Měl oči někoho, kdo utrpěl obrovský šok.“

V rozhovoru pro časopis Life 9. dubna 1956 Alfonso de Portago (Gabriel Leone) prohlásil: „Nezemřu při nehodě. Zemřu stářím nebo budu popraven v důsledku hrubého justičního omylu.“ Bohužel zemřel při havárii na konci závodu Mille Miglia 1957. Příčinou byl výbuch pneumatiky a při nehodě zahynulo devět diváků.

Společnost NEON zaplatila pouze 15–17 milionů amerických dolarů za získání práv na film ve Spojených státech a také utratila 7 milionů dolarů za uvedení filmu na trh.

Ve filmu zazní píseň „Sacrifice“ od Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho, která se dříve objevila v jiném filmu Michaela Manna – Insider: Muž, který věděl příliš mnoho (1999).

Společnost STX Entertainment získala film od Paramount Pictures.