Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Dobrodružný

Recenzie (12)

plagát

Návrat Temného rytiera (2012) 

Příběh se uzavírá a mě završení batmanovské trilogie naprosto ohromilo. Batman končí tam, kde začal - oproti Temnému rytíři se vrací do více komiksové polohy. Ale v mnohem více monumentální a emočnější podobě. Chris se tentokrát trochu odvrátil od pro něho typického důrazu na vypiplaný scénář s vypointovanými momenty překvapení, jako např. v The Prestige. Nyní vše směřovalo k bombastickým akčním scénám, u kterých se tajil dech - zde byl nejvíc vidět Nolanův posun dopředu. Režisér zase nezklamal v bravurním smyslu pro gradaci, když se v první půlce filmu pečlivě krok po kroku připravovala půda pro nevyhnutelné - rozhodující souboj, ve kterém jde o přežití Gothamu a jeho symbolu. Batman je zase hlavní postavou (minule ho zastínil Joker), a tak to má být. A je mnohem víc osudovější - nejde jen o psychickou bolest z nemožnosti zachránit svoje město, ale i o přímou fyzickou likvidaci hlavním záporákem. Banea s Jokerem nelze srovnávat - tak rozdílné postavy to jsou. A obě zahrané s bravurou, ze které mrazí v zádech. Tleskám za všechny odkazy na scény z minulých dílů, které celou trilogii propojovaly v celek. A samotný závěr nemohl být lepší - sled nekompromisních scén musel emočně zasáhnout snad každého. A symbolické předání žezla strážce Gothamu Robinovi - geniální. Co se týče ženských postav, pořád to není u Nolana to pravé ořechové. I když postava Catwoman mě docela mile překvapila. A Zimmer - nemá smysl komentovat, husí kůže.

plagát

Diktátor (2012) 

Přechod od dokumentárnímu stylu k hranému filmu Sachovi velmi prospěl, já se po celou stopáž neskutečně bavil a dávám 90 %. Takový příval vtipných scén jsem snad ještě nezažil, úplně mě rozbolela bránice a cameo s Edwardem Nortonem už jsem málem nepřežil. Bylo to zkrátka naprosto ALADEEN :-)

plagát

Prometheus (2012) 

Bohužel, tato kinoverze jen za 3 hvězdy (65 %). Očekávání velká, následné zklamání to stejné. Impozantně vypadající nedotažené nic. Kde zůstalo napětí, smysl pro gradaci v jednotlivých scénách? Žánrová atmosférická pecka se nekonala. Jako zábava dobrý film, ale já chtěl něco víc - zůstat přibitý v sedačce a hltat každý moment. Tolik scén, z kterých by se dal vytřískat ultimátní zážitek, bylo přejito a jelo se dál. Většina postav byla jen do počtu, bez vykresleného charakteru (kromě Noomi) - tak byli pro jistotu * SPOILER* rychle vybiti zmutovaným kolegou resp. nevrlým zrovna probuzeným Stvořitelem * END SPOILER*. Hudba dost průměrná, často jsem si připadal jak na americkém vojenském hřbitově. Jednání postav mě nijak vyloženě neštvalo (přece jen je to vědecká výprava, ne školení kosmonauti - a o bezohledném chování společnosti Weyland víme své), pouze po příchodu právě odoperované Noomi mezi ostatní jsem doslova pěnil. Celkově mi přijde, že Ridley pořádně neví, jaký film natočit, kolik vetřelčí mytologie do něj vložit. A tak vznikl jakýsi paskvil, který se ne úplně umně snaží tlačit i na filozofickou a spirituální strunu. Do jaké míry je to vinou necitlivého sestříhání filmu, uvidíme po shlédnutí DC. Třeba budu shovívavý a hodnocení posunu na 4 hvězdy.

plagát

Snehulienka a lovec (2012) 

Nedětinských fantasy se moc netočí, tak jsem se docela těšil. Navnadil mě i hodně temně vypadající trailer. V kině jsem pak zažil mírné zklamání, protože trailery ukázaly drtivou většinu zapamatováníhodných scén. Začátek výborný, s neúprosným sledem vynikajících momentů. Pak nám Sněhurka utekla do Temného lesa a příběh upadal na tempu, až se v lese ztratil úplně. Naštěstí jsem se kochajíce vizuálem podbarveným velmi dobrou hudbou příliš nenudil. Většina dialogů hodně chabých, některé scény bych zcela vypustil, děj okolo trpaslíků mi příliš nesedl. Čekal jsem na epické vyvrcholení - byť byl vývoj odhadnutelný - které ale bylo hodně odfláknuté. Začalo to už už proslovem po probuzení Sněhurky, u kterého mi bylo doslova stydno. Víc momentů s geniální mrchou Theron, vyváženější příběh a prokreslenější postavy (William mi tam přišel tak nějak do počtu, nebyl totiž dořešen vztah mezi ním, princeznou a lovcem) - neváhal bych a dal čtyři hvězdy. I tak to není vůbec špatný film. Podtrženo sečteno - za čarodějnici a jejího bratra, výtvarnou stránku a hudbu dávám velké plus.

plagát

Jan Pavel II. - hledal jsem vás (2011) 

Na začátku musím předeslat, že si Karola Wojtyly nesmírně vážím jako inspirující světové osobnosti, která svou rolí značně přesáhla běžný "náboženský rámec" a změnila tvář současného světa..... Všechna čest, kolik práce museli autoři strávit ve filmovém archívu, do kolika zemí se vydali natáčet a s kolika světovými osobnostmi vedli rozhovory na téma jejich vztahu k JPII. Ale všeho moc škodí - ve snaze do dokumentu zařadit co nejvíce snímek ztrácí vnitřní konzistenci, archívní záběry se neustále střídají s nově natočeným materiálem z často exotických destanací a výpověďmi světových osobností. A proč do snímku nezařadit i pěkné obrázky africké přírody někde z National Geographic, že ano. Často jsem přemýšlel, co daným záběrem chtěl básník říci (např. několikrát se opakující záběr na jaro v Tatrách). Dokument pak působí přesyceně a nevyváženě - např. atentát z r. 1981 je přejit dvěma obrazy. Kontroverznějším tématům (např. antikoncepce, potraty) se dokument samozřejmě vyhýbá, vyzdvižena je především velká otevřenost Svatého otce, množství zahraničních cest, dialog s ostatními církvemi a nesporná úloha v kolapsu komunistického systému...... Celkově mi přijde, že Poláci zatím nezískali k tématu dostatečný časový odstup, pro mnohé tak dokument bude obsahovat příliš patosu a budou ho vnímat jako kvalitně natočený Product Placement katolické církve. Technicky je totiž dokument zvládnutý bravurně, je vidět, že bylo do něj vloženo dost financí. Na obrazy se velmi dobře dívá, zaznamenáníhodná je i hudební složka. Dávám 65 %.

plagát

Verejní nepriatelia (2009) 

Konec (výslech, kino) se snažil dohnat, co se dá, přesto film ne víc než za 3 1/2 hvězdy. Vzhledem k jméně režiséra a herecké sestavě dost velké zklamání. Stopáž zbytečně dlouhá, z ruční kamery jsem od začátku doslova šílel. Vůbec se to sem nehodilo - pro navození autenticity příběhu? Celkově filmu dost chybí správné navození atmosféry, něco, co by dalo ději pořádný spád. Depp zahraje vždycky, Bale byl ale takový nijaký. Stejně jako celý film. Emocionálně mě to skoro úplně minulo. Ani pořádná gangsterka ani milostný příběh.

plagát

Od súmraku do úsvitu (1996) 

Skvělá žánrová hříčka, kterou jsem si neskonale užíval. Tarantinovy dialogy a Rodriguezova parodicky-akční nekontrolovatelná jízda. Oba se pořádně vyřádili v tom, co hodně dobře umí, takže film má pořádný drive. Jen v upírské části to občas trochu zadrhne, dělat hororovou komedii s černočerným humorem není vůbec snadné. Osvědčená Rodriguezova herecká sestava, nad kterou vyčnívá Clooney. Tarantinův sexuální deviant se mi taky hodně pozdával (i když Jimmie je Jimmie :-). Scéna se Salmou Hayek je pro mě už legendární, stejně jako "konferenciér" před barem nebo zbraň a upírská proměna "Sexystroje". Těch zapamatováníhodných momentek ale bylo ještě víc. Chápu, že přechod na poněkud odlehčenou notu, když naše sestava dorazí do baru, nemusí každému úplně sednout. V průběhu filmu je potřeba přepnout nebo spíš vypnout a vychutnat si skvělou zábavu, kterou nám Rodriguez začne servírovat. Za geniální - a fungující - spojení zdánlivě neslučitelných filmových žánrů - u mě 90 %! Zajímavý komentář: Tom Hardy

plagát

Terminátor 2: Deň zúčtovania (1991) 

Pro mě jednoznačně nejlepší akční sci-fi všech dob. Když si člověk uvědomí, že film byl natočen před 20 lety, tak nad kvalitou vizuálních efektů nevěřícně kroutí hlavou. Takový je Cameron, vizionář, který je stále nejmíň o dekádu dopředu před ostatními. První terminátor přinesl za málo peněz hodně muziky, jeho pokračování za hodně peněz ještě mnohonásobně víc. A zase tolikrát v historii se nestalo, aby pokračování předčilo první díl série. Neuvěřitelné akční scény s nabušenými triky ("tekuté možnosti" T-1000), Schwarzenegger ve své nejlepší formě, množství hlášek (I´ll be back, Hasta la vista, baby). Filmu nechybí citovost v podobě vztahu Sára-John-T800, který emociálně vrcholí na samotném konci filmu. K tomu nám hraje mrazivě elektronická Fiedelova hudba. U filmů tohoto typu dám vždy přednost nadupanosti akčního schématu, při kterém člověkovi padá brada, nad komornějším představením (jako u T1) se sebelepším scénářem. A zářným příkladem tohoto filmu, u kterého vrním blahem, je T2.

plagát

Underground (1995) 

Bila jednom jedna zemlja... Kusturicův filmový opus, který nám zvádl v typické balkánské podobě neuvěřitelné živelnosti podkreslené Bregovićovou hudbou představit obraz Jugoslávie, i když se režisér asi úplně nedokáže odprostit od politické nekoreknosti (paušalizace). Začíná II. světovou válkou a končí válkou občanskou. Neznám film, ve kterém by se lépe propojovalo tragično s komediálností, absurdně nadsazenými scénami. Bombardování Bělehradu, svatba v Markem vykonstruovaném umělém minisvětě, první setkání Blackyho syna s reálným světem...těch nezapomenutelných scén je mnohem víc. Film dlouhý 3 hodiny, a to bych si dokázal představit ještě nějaké ty minuty navíc. Film plný balkánského furianství, kde lidé opravdu žijí, vše řeší s horkou hlavou a diváka nabíjejí životní energií.

plagát

Votrelec (1979) 

Filmový přelom ve svém žánru, který má celou svou podstatu založenou na budování atmosféry, na děsivém strachu z neznámého. Umocněno stísněnými prostorami futuristicky ztvárněné vesmírné lodi, ze které není úniku a setkání s černým pasažérem je nevyhnutelné. Zdárné promítnutí Gigerova biomechanického surrealismu na filmová plátna. K tomu, aby film takto fungoval a vyvolával nepříjemné pocity v žaludcích diváků - nejen - na přelomu 70. a 80. let byla nutná neuvěřitelně propracovaná Scottova režie. Člověk zůstane napnutý jako struna od počátečního prozkoumávání neznámé planety až po konečný souboj Ripleyové s vetřelcem. Nejlepší scénou je pro mě vyklubání chestburstera, nepříjemně překvapující moment, natočený před 30 lety a přitom tak reálně vypadající. Film nám v souladu s nastupující feminizací společnosti nabídl nový achetyp neohrožené hrdinky jakých dnes běhá po filmových plátnech velké množství (např. Michelle Rodriguez). Plných 5 hvězd to ale není, protože v kontextu celé ságy u mě vítězí akčně pojatý, ale přitom stále extrémně znepokojivou atmosférou prostoupený Cameronův příspěvek.