Naki

Asi doposud nejlepší snímek Ryana Murphyho. Síla filmu leží v jeho schopnosti zaujmout diváka během prvních deseti minut. Mně stačilo si přečíst obsah filmu a jeho obsazení a hned jsem věděla, že bude skvělý. Trochu jsem se ale spletla. Není totiž skvělý, nese těžký obsah a drama dávkuje přesně a odměřeně jako inzulinová pumpa, ale pokud toto vezme divák v potaz, nemůže si odnést nic horšího než dokonalý divácký zážitek. I když jsem film viděla několikrát kvůli práci na titulcích, pořád jsem ho vnímala stejně silně jako při první projekci. Myslím, že Dallas Buyers Club se může jít bodnout.

Nikdy jsem neměla ráda filmy o drogách, o to více o nechutných amerických homofobních vesanech, co si myslí, že knír je udělá mistry světa. Proto pro mě nebylo tak těžké vyrovnat se s Ronnieho zhoršujícím se stavem a raději jsem si vychutnávala každého detailu mizanscény, která byla úžasná, každého ne/záměrného vtípku a až nechutně hubeného Leta, který ze sebe udělal naprosto dokonalou transku. Jen scénáristická příprava byla celkem odbytá vzhledem k failu s Peptide T, který u HIV v podstatě suploval placebo.

Ještě teď mi běhá mráz po zádech z toho složení ironie a ne-tak utopického možného vývoje počítačů. Největší problém téměř u každé scény byl ten, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo se děsit. Naštěstí má sarkastická povaha zvítězila a spíš jsem se smála Theodorovi a jeho OS, ale stejně se mi v tom podprahovém myšlení a cítění celou dobu držel nepříjemný pocit a smutek. "Her" je samo o sobě dokonalé, jen ta pomyslná třešnička na dortu patří Billovi Haderovi & Kristen Wiig. :) Klobouk dolů, protože po dlouhé době se mi stalo, že jsem propadla filmové diegezi a nechtělo se mi odtamtud.