Even.Deeper

Jedna z nejméně logických zapletek v dějinách kinematografie: Tomáš se náhodou ocitne na Mlžném ostrově, o kterém je explicitně řečeno, že na něm skoro nikdo nikdy nebyl a nikdo ani pořádně nevím, kde je, na druhou stranu z ostrova Sodor na Mlžný ostrov vede tunel, byť nepoužívaný!  Objektivně za dvě, ale syn to miluje ¯\_(ツ)_/¯

Viděl jsem již spoustu dobrých špatných filmů - od campu jako Starcrash či Smrtelná kořist, klasiky The Room nebo Troll 2 a dále různé The Asylum srágory (z nich je dle mého nejlepší Mega-Piranha) až po právě díla Neila Breena. Fateful Findings je ve svém jádru drama o osudovosti lásky, ale je to samozřejmě jeho exekuce, která z něj činí opravdu unikátní zážitek (tak trochu, nutno dodat, podobný kolonoskopii či klystýru). Podobně jako Double Down je i o téměř deset let starší Fateful Findings v podstatě power fantasy režiséra, herce, producenta a scénáristy Neila Breena. Zatímco ale u Double Down byl větší důraz na protivládní rétoriku (a tak z filmu činila vlhký sen voličů Svobodných), u Fateful Findings je podstatně větší důraz na vztahové drama skvělého spisovatele a hackera, po kterém jede téměř každá žena (a to včetně sotva zletilé sousedovic dcery) Neila Breena, nicméně výsledný koktejl je tématicky dosti propojen. Egomaniak a narcis Neil Breen kombinuje víru v jakési duchovno (časté vize a nadpřirozené jevy) s vírou v pravou, osudovou láskou a protivládní, protikorupční rétorikou ve zdánlivě naivní projev osobních postojů a tužeb. Zdánlivě naivní, protože například dějová linka kolem jeho manželky a znovusetkání se svou obří životní láskou (se kterou se naposledy viděl v devíti letech a ačkoliv by měli být oba stejně staří, je Neil Breen aspoň o generaci starší než herečka hrající dospělou verzi jeho lásky) je ve své podstatě značně sebestředná, krutá, neřku-li perverzní. Samozřejmě nechybí ničení nefunkčních notebooků, které Breen zakoupil někde na craigslistu, či apel na publikum, aby konečně začalo jednat proti sobeckým korporacím a zkorumpovaným politikům, oproti Double Down jsou zde dialogy ale zastoupeny v hojné míře a navíc je tady Breenova společenská kritika trochu upozaděna, což ve výsledku zábavnosti filmu vlastně ubližuje. Místo toho, aby divák mohl žasnout nad naivitou (a upřímností) Breenových názorů, musí přetrpět hrozivé herecké výkony ostatních herců. Asi nejlepší z nich byl opilecký tatík, který je mimochodem ze všech postav asi lidsky nejsympatičtější, jeho smutný osud však něco vypovídá o skrytém pokrytectví a odpornosti Breenových myšlenek, které právě při větší soustředěnosti na mezilidské vztahy vylézají více na povrch. Filmu se nedá tak často smát jako právě Double Down, neboť Breenova "oslizlost" není zrovna k popukání. U Double Down jsem se kvůli výše uvedenému bavil asi více, ale je pravda, že některé scény Fateful Findings stojí také za shlédnutí, navíc závěrečných 15 minut je opravdu bombastických. Nicméně pozor, byli jste varováni.

Nejdesivejsi film, ktery jsem kdy videl. I pres to, ze je temer 40 let stary, na filmu samotnem to neni poznat a mnohe sceny jsou natoceny i na dnesni pomery velmi moderne - napr. mnozstvi close-ups (treba na oci) pusobi i dnes sveze. K tomu musim pridat neuveritelne hutny soundtrack, uz vim, odkud se zakladatele temneho ambientu (napr. Lustmord) ucili... Je to cisty des, opravdovy teror... po skonceni filmu jsem byl jeste nejakou dobu znacne otresen a jasne jsem naznacil spolubydlovi, at se nepokousi o nejake lekaci vtipky (jako napodobovani vrceni motorove pily), protoze by me asi kleplo... Neuveritelne. P.S. Hodnotim restaurovanou verzi.