Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenzie (66)

plagát

Polnoc v Paríži (2011) 

Na další počin Woodyho Allena jsem byla nesmírně zvědavá a měla jsem od něho určitě vysoká očekávání. Po zhlédnutí Půlnoci v Paříži můžu říct, že mne rozhodně nezklamal. Obávala jsem se, že film bude poněkud sklouzávat do žánru romantických komedií, jejichž příznivcem zrovna nejsem. Naštěstí v tomhle filmu hraje vedle romantiky stejně důležitou roli také komediální stránka věci a celkově nevšední pohled na život a na svět. Zkrátka mne Půlnoc nenudila, byla zábavná a měla dokonce i myšlenku. Závěrečné rozuzlení příběhu přidává filmu na jeho lidskosti. Milé, vtipné, elegantní.

plagát

Kráľova reč (2010) 

Byla jsem mile překvapená a uchvácená strhujícími hereckými výkony, na kterých film prakticky stojí. Mírně tomu napomáhá také zvolená hudba a to, že je příběh založen na skutečných historických základech. Díky tomu se zdánlivě ne příliš lákavá látka stává velmi zajímavým počinem, který mne nenudil. Na procvičení britského přízvuku je tento film jako dělaný.

plagát

Fighter (2010) 

Teda... Já bych tam Ch. Baleho snad ani nepoznala. Strhující výkony, příběh s jedním cílem, kde nic není černobílé a chytí za srdce. Napjatě jsem sledovala všechny zápasy, a to nejsem fanda boxerského ringu. Byla jsem překvapena chytlavostí a do jisté míry i ohromena. Kvalitní podívaná.

plagát

Skutočná guráž (2010) 

Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Popravdě mne zpočátku film příliš nenadchl. Hlavní hrdinka (ačkoli jí oficiálně nepřiřazují hlavní roli, pro mě hlavní je) mi nebyla sympatická a zkrátka na svůj věk věcem nějak příliš rozuměla. S postupem času se však stávala více a více normálnější (úměrně svému věku), jak se dostávala do přírody a do konfliktů s ostatními lidmi. Proto si získala mou přízeň a fandila jsem jí v její cestě za vytyčeným cílem. Nakonec jsem musela dát čtyři hvězdičky, protože ač mě prvních 30 minut nebavilo, těch zbývajících 80 uteklo jako voda, já příběh sledovala s nadšením a u závěrečných titulků jsem jen zírala do obrazovky. A to nejsem zrovna příznivcem westernu. (Mám určité výhrady k závěru filmu, za prvé mi o 25 let starší Mattie zkazila dojem z excelentního výkonu Hailee a za druhé bych chtěla vidět o 25 let staršího Cogburna, který pije denně whiskey a už tehdy mu muselo být přes šedesát).

plagát

Mother and Child (2009) 

U tohoto filmu váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Příběh, který není nijak složitý a působí dostatečně věrohodně. Propletení osudu tří žen nebylo žádným velkým překvapením - zkrátka životní drama. Nemohu se ale zbavit dojmu, že film se snažil podsouvat jakousi sugestivní myšlenku o špatnosti adopce. Nevím, jestli je zcela normální o sobě u pracovního pohovoru říkat, že jsem adoptovaná, když se mě potenciální zaměstnavatel zeptá na rodinné zázemí. Nebo odpovídat na otázku, jaká je moje matka větou, že jsem ji nikdy nepoznala, když mám svou adoptivní. A v jiné scéně pak divákovi naopak podsouvat, že není tak důležitá krev, jako čas strávený s dítětem... Zkrátka, nejsem matka, ale i kdybych byla, nejsem si jistá, že by mi nepřišly dvě hodiny vyhrazené stopáži tohoto filmu možná až příliš. Z toho důvodu se tedy přikláním k oněm třem hvězdám.

plagát

Čas prebudenia (1990) 

Tenhle film mi vyrazil dech. Nejen scénářem navíc inspirovaným skutečnými událostmi, ale také hereckým koncertem De Nira a Williamse. Těm dvěma bych věřila úplně všechno. Film je neskutečně dojemnou a pravdivou sondou do nitra lidské duše. Brečela jsem jako želva...

plagát

Lars a jeho vážná známost (2007) 

Naprosto dokonalý scénář, který mě zcela pohltil. Herecké výkony snad ani netřeba komentovat - jedním slovem strhující. Je pravda, že takovým způsobem originální námět předem zajišťuje určitý stupeň zajímavosti. Navíc zasazení celého příběhu do malé vesničky přidává filmu na věrohodnosti a důvěryhodnosti. Ve velkém městě by to nefungovalo. Osobně jsem byla překvapená tím, jak se příběh vyvíjel, jak kreativní byli Larsovi spoluobyvatelé a jak si Lars "poradil" s odchodem své imaginární přítelkyně. Vůbec mi nevadilo, že se šlo až za hranice absurdity. A za to si film ode mne zaslouží pět hvězdiček.

plagát

Mamut (2009) 

Přistupovala jsem k filmu s tím, že v něm hraje můj nejoblíbenější herec a že je režírován švédským režisérem, což u mě znamená také veliké plus. Možná jsem měla až přílišné očekávání, ale bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že mne film svým způsobem zklamal. Některé pasáže filmu byly vyloženě natahované a na dramatičnosti ani hloubce tématu nepřidá nadávání na operačním sále "shit, shit, shit"... To i kdejaký seriál z lékařského prostředí umí vyjádřit lépe. Celkově vzato lze říci, že charakter postav a myšlenkové pohnutky byly vyjadřovány spíše pohledy než slovy (nevím, ale zřejmě ta slova někdy potřebuju slyšet...). Rozhodně se jednalo o zajímavé téma, ale nejsem zcela spokojená se zpracováním. Připouštím, že jsem nejspíš zcela nepochopila paralelu všech příběhů, ale někdy na mě působí ty tragické osudy na každém rohu jako ohrané klišé...

plagát

500 dní so Summer (2009) 

Romantické filmy nemám ráda. Možná právě proto mě 500 dní se Summer docela mile překvapilo svým přístupem, protože se nejednalo naštěstí ani tak o romantický film, jako spíš o takovou "komplikovanou-ze-života" love story. Kladně hodnotím spoustu kulturních odkazů do světa hudby, filmu, architektury či malířství, ze kterých jsem určitě nerozeznala ani pětinu. Možná i díky odkazu na film Sedmá pečeť a scénám v obchodním domě IKEA jsem po shlédnutí marně hledala nějaký náznak, "proč tolik Švédska", což mě přimělo o filmu dále přemýšlet, a to se mi líbilo. Přes to se však nemůžu zbavit dojmu, že byl fim uprostřed příliš natahovaný...

plagát

Hriešnici (2011) (seriál) 

Shameless jsem zkusila ze zvědavosti, protože mezi mé oblíbené seriály patří ty, které zaštiťuje Showtime (Californication, Dexter). A musím říct, že po zhlédnutí pár dílů jsem spokojená. Líbí se mi to. Je to správně trhlé, asi už jako všechny dobré seriály. Neviděla jsem britský originál, tak nedokážu tyto dva srovnat. Ale tahle rodinka si mne získala, jednotlivé postavy mají svůj účel, kterým přispívají k celkovému kolorytu "sousedství". Těším se na vývoj jejich psychiky. Více napíšu určitě po zhlédnutí dalších dílů... Update: po shlédnutí celé první série se Shameless jednoznačně posouvá vysoko na příčky dobrých seriálů. Takovou originální sestavu postav, které povětšinou patří do jedné rodiny, člověk v jednom seriálu jen tak nevidí.