anillvap

Další skvost ze spojení dvojice Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio, který určitě stojí za zhlédnutí. Zpočátku relativně nenápadný příběh, kdy budete mít pocit, že jste se ocitli na podivné půdě á la Přelet nad kukaččím hnízdem, ale zároveň zasazené do citlivé doby roku 1954. Když se však na ostrově rozpoutá tropická bouře a z tohoto kousku půdy se stane vězení, odkud není cesty zpět, začne vám být jasné, že to režisér s příběhem zamýšlel ještě poněkud jinak. Ke slovu se dostanou také vnitřní prožitá traumata hlavního hrdiny, který, zdá se, jako by zapadal do kolorytu psychiatrické léčebny. Mějte však na paměti jednu věc: „Nemáte žádné přátele“. Ale... je to skutečně pravda?

Další z variací na zpracování příběhu Johna Dillingera. Tentokrát představovaná charismatickým Johnnym Deppem, což samo o sobě zaručuje jistou úroveň kvality. Na příbězích veřejností obdivovaných zločinců mě vždycky udivovalo to, že je to jako na filmovém plátně, kde člověk velmi snadno začne fandit za jiných okolností zcela zřetelně zápornému hrdinovi. O to více fascinující potom je, když jsou tyto skutečné příběhy zfilmovány a představeny divákovi. Do této kategorie spadá i tento snímek, který zobrazuje boj autorit proti nepříteli veřejnosti číslo jedna podbarveného obrovskými sympatiemi veřejnosti k tomuto jedinci. Silnou dějovou linií je zde i soukromý život Johna Dillingera a jeho boj o svou životní lásku, díky kterému film získává emocionální podtext.

Film pojednávající nejen o lidské naivitě, ale také o hrůzné neinformovanosti lidí své doby, jež mohla mít tragické následky. Příběh, kde ostře kontrastuje dětská nevinnost s krutostí světa dospělých, kteří jsou schopni udávat své nejbližší jen pro to, že oni nebo jejich příbuzní nevyznávají stejnou filozofii jako oni. Tento film mne překvapil a získal si mne nejen pro to, že zpočátku nenápadné zpracování vyvrcholí v obrovské emoce v závěrečných minutách, ale také pro to, že se dokáže na obtížnou problematiku dívat očima osmiletého chlapce. Takové scény jako například ta, kdy chlapec obejme svého otce nacistu poté, co tajně zhlédl část pokryteckého filmu o koncentračních táborech, protože je na něj hrdý, donutí člověka zamyslet se.

Podle lidí, kteří jsou v tomto díle filmově zpracováni, se jedná o poměrně věrohodné napodobení reality. Pokud budu vycházet z tohoto předpokladu, pak musím samozřejmě ocenit herecké výkony všech hlavních protagonistů, především pak výkon Jesse Eisenberga. Mark na mne působil většinou tak nepříjemně arogantně, až bych ho nejradši v některých scénách profackovala. Stejně tak při jeho naivitě týkající se finančních záležitostí. Jestli takový je/byl i ve skutečnosti, nevím, ale rozhodně to působí velmi přesvědčivě. Film mne upoutal svým trailerem, ale zpočátku jsem se na něj dívala poněkud skepticky. Nakonec se ale ukázalo, že si dokázal udržet přiměřenou dějovou linku během celého filmu a příliš nenudil, i když si s největší pravděpodobností budu po pár týdnech pamatovat jen to, že Mark Zuckerberg podrazil svého kamaráda. Ale i takový dojem může film vyvolat...

Před zhlédnutím tohoto kousku jsem byla varována, že je obtížný na pochopení. Po zhlédnutí musím říct, že to není vůbec pravda. Způsob zpracování tématu je však jedinečný. Dokonalé provázání jednotlivých časových a dějových linií v různých rovinách snu mne nenechalo vydechnout a celý příběh jsem s napětím pozorovala. Děkuji režisérovi Ch. Nolanovi za poměrně realistické pojetí snů, za nejlepší rovinu považuji tu odehrávající se na základně v horách. Co víc o filmu říci - zajímavá myšlenka velmi zajímavě zpracovaná, množství efektů a perfektní herecké výkony, to vše v balíčku jako nezapomenutelný filmový zážitek. I když už jsem ke konci podvědomě tušila, že mne čeká zrada, film jsem si užila do poslední vteřiny. Nebo možná právě proto?

Postoj, který jsem k filmu měla od samého začátku, se nakonec projevuje i v mém hodnocení tohoto kousku. Po celou dobu sledování jsem se nemohla zbavit pocitu, že celý příběh mohl být odvyprávěn během deseti minut a že to bylo celé zbytečně natahované. Na rozdíl od jiných příběhů natáčených podle skutečné události, zde divák nemá pocit, že by se tak příběh skutečně odehrál a že by nebyl sled událostí zkroucen a přizpůsoben potřebám scénáristy. Obraz "českého podsvětí" v tomto snímku představeného tak působí poněkud nepřirozeně. Samotná postava Kajínka tu alespoň není idealizovaná do podoby hrdiny, jak jsem se zpočátku obávala. Velkou výtku mám ke kameře, kde dle mého názoru kameraman spíše experimentuje s různými úhly, přibližováním, oddalováním apod., že ve mne vyvolal pocit Záhady Blair Witch spíše než vážně míněného snímku.