J. K. Lister

Viděl jsem starou i tuhle novou Carpenterovu verzi. První byla těžkopádná, nedalo se tomu bát, prostě duchařina jako kdyby ji napsal spisovatel z 19. století na pousmání. Druhý díl už byl zajímavější a mlha hustší, jako popel po výbuchu sopky, sotva vidíte na krok. Líbilo se mi to.

No comment.

Film o přežití lidstva. Nad čím uvažovat? Kdo je sabotér nebo nezvaný host? Co si z těchto dvou možností vyberete? Někteří uživatelé nechápou proč?. Protože se nedíváte na detektivky, u kterých musíte přemýšlet, je třeba koukat nebo (číst, pokud čtete knihu) mezi řádky". Film se mi líbil, neztrácel ani na dramatičnosti, ani inteligenci, technická stránka filmu dobrá. Bylo tam podle mne řečeno vše, co tam mělo být. Co se týče kapitánky, poslala ji společnost, protože na Zemi vedla propagandu, že je všechno dobrý a blablabla. Svým způsobem to byl i tzv Matrix nebo 1984, nebo k jakým filmům bych to mohl přirovnat? Co se ti na tom (J.A.S.M.) nezdá. všechno je to tam jasné jako facka.

Nebudu popisovat film ale celkově dojmy. Film i přes řadu morbidních záběrů zářil vtipem i postavami. Někdy jsem si připadal jako v nějaké PC hře ve stylu: Nejslabší máte padáka. Projdete prvním kolem, prvním dílem, čeká vás druhý a všichni jsme zvědaví, jak dopadnete a jací další uchylové se tam objeví nebo někdo inteligentní třebaže jenom krátce. Každá postava v thrileru byla svým způsobem zajímavá a každý konec taky jiný. Kdo přežije? Asi ten nejpřizpůsobivější. A tak to je ve všech filmech, kdy jde lidem o kejhák.

Jak bývá ve stylu Daria Argenta, v jeho filmech se vyskytuje hodně drastické brutality, ale na rozdíl od jiných filmů má taky hloubku, obzvláště závěr. Od začátku až dokonce jste neměli žádné ponětí, kdo je vrah a takové příběhy se mi líbí. A ačkoliv zde netečou celé potoky krve, film se mi do určité míry líbil.

Třebaže film byl věren knize (je to tím, že scénář k filmu napsal S. King), něco mi na tom nesedělo. Nejspíš herecké obsazení. Možná je to odstupem času asi dvacet let, kdy jsem knihu naposledy četl a teď viděl i film. Zdálo se mi to slabší. Je to i tím, že má člověk v mozku bohatší fantazii, než co vám většinou dokáže podle lit. předlohy poskytnout film.

Film je příliš a zbytečně zdlouhavý, přestože svou zdlouhavostí pomalu postupuje k závěrečnému vyvrcholení. Jen mi nejde do hlavy, proč tam lidi nemyslí aspoň trochu hlavou a většinou jen emocemi. Snímek se mi moc nelíbil, asi i proto, že nemám rád, když v něm vystupují nábožní otcové a taky tím, že jsem logik a ateista.

Film se mi zdál velice na úrovni. Dokázal vystihnout psychiku jakéhokoliv člověka v krizové situaci i po katastrově, jak se cítil, o co přišel a jak a co tím i získal. A některé psychické momenty člověk nedokáže slovy ani popsat stejně jako náš hrdina.

Tenhle teminátorskej film je absolutně jiný než ostatní, co byly natočeny. Je zajímavý tak trochu svou originalitou jinak ničím zvláštním nepřekvapuje, je podobný snímku 12 opic a i když to zní trochu absurdně tak i Návratu do budoucnosti, prostě taková směsice od každého něco. A že se stroj může stát coby otcem nebo strýcem není také nic nového, snad jen tím, že je víc spjat se Sarah Connor. Snímek je jinak celkem průměrný (to by nekombinoval i jiné filmové sci-fi žánry).

U filmu jsem se opravdu pobavil, a to, co jsem už věděl před deseti nebo patnácti lety, když jsem se zaobíral Fridrichem Nietchem, tak se dá o člověku s padesátiprocentovou mozkovou kapacitou mluvit o nadčlověku. Během evoluce, pokud se nezlikvidujeme, za pár melilionů let dospějeme do této fáze nebo jiné podobné fáze, budeme jiný prototyp života. Je to jednoduché. Během evoluce se život na Zemi mění a my se měníme s ním, aniž si to uvědomujeme a náš mozek bude z logického hlediska vyspělejší a vyspělejší a moje hypotéza? Jednoho dne budeme disponovat celým svým mozkem. To je to, co chtěl film říci, že za pár milionů let se staneme něčím. Stačí se podívat do pravěku. Ale tohle je pouze jenom film, nástin, co může být. Záleží jen na nás, jak si tohle koprodukční dílo Luca Bessona přebereme. Pokud ho chcete pochopit, musíte číst mezi řádky a vidět krapet dopředu. Lucy vlastně přišla na to, jak vznikl vesmír a když se podíváte i na jiné vědecké pořady o kosmu, o člověku, zjistíte, že vesmírů jako je ten náš je hodně miliard jako hvězd ve vesmíru a zrnek písku na pláži a to něco, co je obklopuje je zas součástí něčeho většího a nejmenší částečka rozhodně není atom, protože jsme na nic menšího nenarazili. Takže stejně jako makrokosmos je nekonečný tak stejně nekonečný mikrokosmos. To znamená, že obecný svět ne náš, (Země) blízký vesmír, nýbrž celek nemá jako naše fantazie ani hranice ani konce. Ve filmu je pouze jen náhled, nástin, co může i nemusí být. Je to jeden z důvodů, proč se mi film i líbil. Je svým způsobem originální, vtipný,... Takže tenhle komentář berte neosobně a s rezervou, je to jen pouze můj názor, se kterým můžete i nemusíte souhlasit. A synthetická hudba Erica Serry se k tomu hodila. Co se týče celkového filmu, všiml jsem si, že spousta lidí se zde zaobírá speciálními efekty a honičkami, a že se vůbec nezamyslela nad podstatou celého filmu. Je v něm spousta myšlenek jako např: Učení je bolestiví proces - to je pravda. Tím, že si natlučete hubu, znamená, že jste udělali něco špatně, chybu si uvědomíte a víckrát ji neuděláte. Nikdy zcela nezemřeme - znamená, že zůstaneme ve vzpomínkách druhých lidí a něco víc po nás zbyde pro naše budoucí generace nebo jiný typ života na Zemi. Když jsem se díval na film, díval jsem se na podstatu filmu a některých hlášek a scén, tu okolní omáčku, kterou tvoří osmdesát procent filmu, šlo celkem mimo mně i taková kravina, že by člověk během 24 hodin získal úplnou kapacitu mozku, ale když se nad tím zamyslíte, a víte, že vám jde o kejhák a máte k dispizici tu drogu - Lucy jinou možnost opravdu neměla.