Lateef

Teda to je nějakýho humbuku kolem téhle 230-ti vteřinovky, že se z ní skoro až stává fenomén. Kdepak, o nic moc nejde, měl jsem sice hned v záloze připravené video Evolution of Dance, kdyby se mě náhodou chtěly zmocňovat zde zmíněné stavy úzkosti, depresí, či hnusu, ale nic takového se nekonalo. Několik dobrých záběrů v druhé půlce, ale jaká pak temná atmosféra?? Aspoň teda na mě tohle neplatí, je fakt, že Lynche vůbec nevyhledávám.

Donedávna jsem ani nevěděl, že počítače mají svoje IP adresy, takže jestli je skutečně možný to, co ve filmu pomocí kompů provádějí (plus ty pro mě nepochopitelný hlášky computerovskou řečí), absolutně netuším. Děj snímku vychází z temných stránek lidské osobnosti, se kterými tedy počítá i ústřední killer a kterými celé on-lineové peklo končí, čímž máme vyřešenu i otázku vypovídající hodnoty filmu - ano, lidstvo je zvědavé, nenapravitelné, perverzní, úchylné, nepoučitelné. Jo, ale tohle všechno bohužel dávno víme. Samotný film pádí kupředu vcelku slušným tempem, nemůžu říct, že bych se nudil, i když snímek si mě rozhodně kolem prstu neomotal, spíše se mezi námi utvořil prostor vyplněný vakuem. Vybrané postavy jsou umisťovány do poměrně zdařilých a dosti drsných pastí (zejména druhá a třetí), avšak díky onomu vakuu jsem s nimi nemohl empatizovat. Závěr je víceméně odfláknutý. Líbily se mi záběry na město nebo jeho části s temnou hudbou na pozadí. Průměrný Hobit... ehm, Hoblit. 35 miliónů dolarů(rozpočet)/49,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Můj třetí Kurosawa. Dobrodružný, spíše neakční, možná až moc dlouhý, ale také vtipný a samozřejmě s vypovídající hodnotou, tentokráte tou, jak hamižnost, chamtivost a lakota zatemňují mozek. Toshiro Mifune znovu ikonický, s pohledem ostrým jako japonská nodachi, bystrým úsudkem a ctí samuraje. Asi nejzajímavějším akčním momentem je souboj na koních v plné rychlosti. I když se mi snímek zdál předlouhý (zejména první polovina), nese v sobě krásné poselství, protože není všechno zlato, co se třpytí. A Matakishi (C3-PO) a Tahei (R2-D2) to nakonec také pochopili.

Zombie film od Romera točený ruční kamerou alá Blair Witch?? Kurva, to musí bejt nářez, pomyslíte si. A nemusí... nemusí! Tenhle deník jsem otevřel a po hodině a půl zavřel bez jediného leknutí, záchvěvu, mrazení v zádech. Rovněž mě mrzí absence emočních aspektů, prostě jsem se k postavám vůbec nedostal, nic k nim necítil, žádná lítost, žádné deprese. I když je ale pravdou, že film určité poselství nese, a to rozhodně růžové není. Zombíci se klátí, jakoby právě skončili celodenní exkurzi v lihovaru, ještěže jsou masakrováni v mnoha přímých záběrech. V těchto scénách film posbíral nějaká ta bonusová procenta, zejména pak pasáže: luk a šípy, rozleptaná hlava, kosou do palice nebo půlení hlavy brokárnou. Ruční kamera měla dodat na působivosti, tíživost situace, která na mně ulpěla např. při sledování Cloverfieldu, se zde bohužel nedostavila. Až zase někdy Romero napíše něco do deníku, rád se na to podívám, ale nic extra už neočekávám.

Tímto se pravděpodobně rozjíždí nová marvelovská série. A bude velkolepá. Píšu bude, protože se mi zdá, že zde tvůrci ještě tolik na akční pilu netlačili. Ano, jsou tu scény, které jsem polohlasně okomentoval: "No do prdele, tak tohle bylo hustý!", a o ironmanovský zlatotitanový oblek píšu Ježíškovi už teď, ale přeci jenom tu je akce rozložena velmi střídmě. Film se spíše zaměřuje na netradiční vznik hlavní postavy, je poměrně hovorný a místy též šablonovitý. Vizuální efekty působí hodně dobře, avšak nečekejte scénu, která vás vytrhne ze sedačky, vymete s vámi schodiště a rozcupované vyplivne zadními dveřmi u kontejneru. Z hlediska efektů a akce možná mírně zdrženlivé, ale jsem přesvědčen, že právé "železné" peklo nám bude představeno v díle druhém. Co však dělá snímek ukrutně sebevědomým a zábavným, jsou herecké výkony. Iron Man bez Roberta Downeyho Jr. by byl jako Ironhide bez svých turbokanónů. Downey má viditelně obrovské charizma a občas kromě střel vypálí nějakou bomba hlášku, Paltrow působí velice příjemně, Bridges zase killerovsky chladně. Produkce je monstrózní, parádně vypadají Starkovy hi-tech věcičky: rozmlouvá se svým robotem Trubkou a ve futuristické dílně můžete zakopnout o nejrůznější stroje, projektory, či hologramy, tohle fakt žeru. Pěkně si to tvůrci oťukli (škoda průměrného, místy nepřehledného finále), počkají si na výdělky a za dva roky vysmahnou akcí nadupaný druhý díl, věřím tomu. Těšil jsem se a jo, jsem spokojen. Kruci, mít v šatníku jeden takovej golemovskej vohoz... 185 miliónů dolarů(rozpočet)/580 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Španělsko, náměstí, starosta, proslov, prezident, výstřel, zmatek, výbuch, výbuch... Stop! Rewind: výbuch, výbuch, zmatek, výstřel, prezident, proslov, starosta, náměstí... Stop! Další pohled (posuneme se o několik úhlů dál). Play... Vantage Point, roll out! Trochu mi to připomnělo hru: opakuju slova po předchozích lidech a pak přidám své vlastní. A další zopakuje všechna předešlá slova včetně mého a vyřkne své. A tak pořád dokola. Zde samozřejmě v trochu upgradeované verzi. Hlavní ale je, že to funguje. Dynamický spletenec několika různých pohledů na problém. Zajímavý, napínavý a odsýpající stejně rychle jako jedna epizoda jackbauerovky. Navíc absolvujeme prohlídku Salamancy prostřednictvím výborné automobilové honičky s několika působivými crashy. Když si ale začne sám prezident hrát na hrdinu a ufňukaná malá holka kličkuje čtyřproudovou silnicí jako zábavním parkem, napadne mě jenom: wtf nebo ježišmarjá, proč?? Mohlo to být perfektní, takhle "jenom" hodně dobré. P.S.: Drsný look Dennise Quaida by odzbrojil i Ironhidea... 40 miliónů dolarů(rozpočet)/150,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Tenhle film jsem chtěl vidět pouze kvůli Lateefovi, ten si však své vystoupení před kamerou odbyl během úvodní minuty, zůstal však maximálně nevyužit, žádné antigravitační skopičiny, pouze dva tři decentně akrobatické pády. Když už jsem ale snímek načal, tak jsem jej dokoukal. Musím bohužel konstatovat, že selhává ve všech směrech, a je pouze dalším z mnoha naprosto béčkových klišovitých action movies. André Lima přináší, kromě své role přehnaně starostlivého otce, také poctivý důkaz o tom, že člověk pochází z primátů, a hovoří bezvadně šišlavou angličtinou. Gary Busey nasadí jednou svůj úlisný zubící se pohled, jinak vypadá jako uschlý pouštní keřík. Souboje nebo tréninkové scény jsou strašně unylé, špatně zahrané, není cítit žádné fyzično, vystačí si se třemi kopy, dvěma technikami brazilského jiu-jitsu a jedním Hummerem na řetězu, přičemž v případě akčních scén se jedná pouze o domluvené pošťuchování se. Závěrečný duel na efekt jakžtakž, samozřejmě ale totálně nereálný. Vyjádřeno čísly: 85 dvacetiprocentních minut. No nic, jdu pátrat dál, snad objevím něco, kde se Lateef představí v lepším světle...

Síla lásky v japonském hávu se proplétá skrze bezcitná přání mocných a trajektorie samurajských katan, žádná nařízení či zbraně však nejsou tak ostré a chladné jako kodex cti. Legendární Toshiro Mifune vyřkl několik pro mě silných a hodnotných vět a Kobayashi zvládl na absolutně minimální základně a téměř výhradně prostřednictvím slov vystavět fascinující film. Jeden z mála soubojů, který vede Isaburo proti strážci hranice Tatewakimu, je v psychologické rovině rozhodnut dříve, než oba bojovníci tasí své katany, což považuji za ojedinělý a výtečný moment. Závěrečná scéna může být ocejchována slovy: hrdost, síla, čest, odhodlání nebo věrnost. A pak je tu také uznání, radost a poděkování, které vyslovuji já za to, že jsem možnost tak dobrý film vidět.

Mnoho současných animovaných filmů spadá do množiny, kterou charakterizuje několik atributů: výborná animace, výchovné moralizování a předvídatelný konec. Stejné prvky postihly i Hortona. Další odstřelený animák, řeknete si. Cha, ani náhodou, a bacha nebo odstřelí něco vás... nejspíš banány z opičích podpaždích... Horton je pestrý, zábavný, napínavý i dojímavý. Na nudu nezbyla ani kapka času. Úzkostlivě empatický slon pravidelně "vyrábí" ze svých plachťáků různorodé pokrývky hlavy, Katie je úžasně legrační, minisvět Kdovíků disponuje promakanými segmenty a když pak na oba světy zaútočí mrchožrout (skvělá postava), jsou scény až zapamatování si hodné. Finále sice trpí oběma v úvodu zmíněnými klišovitými nekalostmi, ale podáno je opravdu napínavě. Stopáž je více než ocenitelná, hudba parádní, a i když příběh ve své podstatě téměř absentuje, film mě oslovil. 75% 85 miliónů dolarů(rozpočet)/291 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Další romaťárna, která zejména ve své druhé polovině vrší jedno filmové klišé na druhé, nicméně disponuje zábavnými postavami a hlavně jí v ochranném objetí drží výborná Katherine Heigl, podávající svěží, přirozený, energický a sebevědomý herecký výkon. A scéna v baru je parádně odvázaná. 30 miliónů dolarů(rozpočet)/160 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)