Freemind

Scéna honičky (která zabírá dobrou 1/3 filmu) je sice parádní, ale je to taky jediná věc, která ten film vytahuje z hluboké podprůměrnosti. Od začátku je vidět, že šlo o zoufale amatérský počin - herci, scénář, zvuk, střih... Technicky je to na úrovni sedmdesátkového porna. Nahlas jsem se zasmál u jedné noční honičky, kdy je celých 10 minut vidět jen tmu a reflektory aut, takže divák většinou neví, zda aktuálně sleduje policisty nebo zloděje. Takže pro fandy dobrý, ale jinak nebrat. Skutečné, mistrovsky natočené "autoklasice" - filmům typu Vanishing Point, Bullitt atd. - to nesahá ani po kotníky.

Chápal jsem z toho tak jednu třetinu, ale stejně se mi to líbilo. Hezký, dvouhodinový výlet do světa finančnických hajzlů.

Thriller s lehkou příměsí gore - hnusně natočený hnusný příběh z hnusného prostředí. A v pozadí snad nejvíc iritující soundtrack v historii kinematografie.

Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film.

Dojemná i groteskní dramedie se silnou převahou hořkých okamžiků. I když i ten chlad podivným způsobem hřeje. Jeden z těch filmů, který je tak hluboce srostlý místem původu, že by nemohl vzniknout nikde jinde na světě.

Australská kinematografie je hodně zvláštní - někdy ten mix klapne, jindy zkolabuje. A tohle je spíš ten druhý případ. Takže jen heslovitě: Přímočará, jen místy vtipná komedie. Ledabyle vystavěné drama. Hezká kamera a australské krajinky, příjemná hudba.

Taková normální fritzlovština. Naprosto nenápadný film, který ale dokáže překvapit, dojmout i zrychlit tep. Velmi, velmi silné čtyři.

Na papíře to vypadalo velmi slibně - Weira mám rád, exotická prostředí taky, filmy o naivních útěcích od civilizace taky... Přesto to nezafungovalo. "Pobřeží moskytů" má zajímavou atmosféru, ale zápletka je přitažená za vlasy, po celou dobu pořádně nenaskočí a nakonec dospěje do přemrštěného finále. Posledním hřebíkem do rakve bylo jako vždy ultrahnusné synťákové kvílení Maurice Jarre'a. No nic. Odškrtnuto, brzy (snad) zapomenuto.

Instant classic. Vážné téma je naservírováno s Fincherovským šmrncem, takže divák zkousne i mírnou ukecanost tohohle dvouhodinového honu na przniče ministrantů. Bravo.

Jak nemám rád soudní dramata, tak tohle mi sedlo. Dokonce i Nicholson - kterého jinak považuju za herce jednoho ksichtu - se tady dost vytáhl. Díky vypiplané kameře film dodnes prakticky vůbec nezestárl, pár vrásek mu přidává jen úděsná synťáková hudba. Solidní čtyři.