Mishush

silný příběh, umocněný tím, že jde o skutečnou událost, nad kterou zůstává rozum stát, a člověk se na konci ptá sám sebe, jak se tuto vůbec může stát? Tenhle film nebyl o násilí, ale o tom, jak snadno mnoho lidí v sobě podobnou touhu odhalí, a nedokáží se jí postavit a říct NE, ať jde o malé děcko, či dospělého jedince. Nechápu ty, kteří jako negativum na tomto filmu vidí nedostatek explicitního násilí. Opravdu by to udělalo film kvalitnější? Přesně z tohoto důvodu natočil Michael Haneke Funny Games, aby si diváci uvědomili jejich až zvrácenou touhu po odhalení a odkrytí záběrů, kde dochází k tomu nejbrutálnějšímu. A pokud po tom opravdu někdo touží, tak od toho tu má jiné filmy. Kvalita tohoto snímku tím nebyla ochuzena, právě naopak.

Tento film mě nijak neuchvátil, sama tápu, jak mohl dosáhnout tak vysokého hodnocení. Tématika drog tu již byla, a v daleko lepším a/či hodnověrnějším provedení. S názory, které mě varovaly před depresivní atmosférou tohoto snímku, se také příliš neshoduji. Depresivní na jednu stranu jistě je, otázkou je zde ale pro koho? Nejde o srdceryvný snímek, kde by se divák sžil s postavami. Zde si za to "oběti" mohly defakto samy, tak proč se za ně cítit depresivně. Realita je hold už taková, to není žádné tajemství. Jediná linie s matkou, kterou provází trochu jiný druh závislosti, by se dala označit za zajímavou, či dokonce povedenou, čemuž dopomohl i výkon Ellen Burstyn. Přesto bych tomuto dílku nedávala rozhodně více jak 60% ...