pacci91

Asi nejpříjemnější překvapení roku 2009. Tahle jízda prostě jede od samého začátku až do samého konce. Zamiloval jsem si scenérii, jak si vždy hrdinové myslí, že už nemůže být hůř. Ani neví, jak se pletou. Alkohol, ženy, zvracení, Mike Tyson, Japončík vyskakující z kufru, závěrečná prezentace fotek. Skvělé :)

Tak tohle je přímým direktem na konzumní způsob dnešního způsobu života a návodem, jak se ode všeho odpoutat a žít i tak docela zajímavý život. Při představě skutečného odehrání běhá až mráz po zádech. Těžko si představit svět, kdyby se každý dostal zpět na startovní čářu.

Další z Fincherových snímků, který ve mně vyvolal velmi silný dojem. Opravdu povedené drama zpracované povedeně sofistikovaně. Nemohu jej řadit ke kvalitě Sedm či Klubu rváčů, ale nepopiratelné kouzlo tento snímek přeci jenom má.

Co chtít od Zemeckise víc? Nádherné biografické dílo spojené s jemnou a vytříbenou hudbou Alana Silvestriho. S každým zhlédnutím pohladí více a více :)

Těžko se ubránit společenskému vlivu a přistupovat k tomuto snímku bez převratného očekávání. Ovšem v tomto případě to vůbec nevadí. Příběh pohltí od samého začátku a už nepustí. Zobrazení vniku upřímného přátelství v prostředím tak drsném, neutuchající naděje na zadostiučinění a svobodu. To vše v exkluzivním balení skvělých hereckých výkonů.

Velmi příjemná oddychovka na pozdní večer. Asi se nestane filmem, na který by se člověk potřeboval podívat dvakrát, neboť žádný hlubší skrytý význam neobsahuje. Ale zobrazení pouta mezi člověkem a němou tváří je zde vyobrazeno naprosto dokonale.

Tak nějak jsem byl připraven na to, co mě čeká za podívanou. Představa sledování dvouhodinového pátrání po vrahovi z pozice digitálně upraveného světa přeplněného duhami, západy slunce, pšeničnými poli (ano, k dotvoření dokonalého obrazu kýčovitosti tam chyběli snad jen pobíhající jednorožci), mě poněkud znervózňovala, neboť nijak mé touhy neinklinují k žánru fantasy a je jedno, že to natočil pan Jackson. Ovšem po skončení filmu si musím říct - k čertu s předsudky. Soustředěný slizký Tucci ve mě vzbuzoval jen při pohledu na jeho brýle a účes, Wahlberg přesvědčivě ztvárnil otce nesmiřivšího se se ztrátou dcery, návštěva svérázné babičky byla příjemným odlehčením. No a závěr, kdy se hrdinka vrátila pro svůj první polibek ke svému Maurovi...Proboha vždyť bych nesměl mít srdce, aby to se mnou něco neudělalo! A zpětná představa, že posmrtný svět může být hezčí než je tento, je také zajímavá. Takže sečteno podtrženo: za emocionální požitek z čisté lásky a zcela jiné pojetí ztvárnění vyšetřování vraždy: 3 velmi silné hvězdičky.

Druhý díl trilogie dočten, tedy nastal čas podívat se na zoubek filmovému zpracování. První otázka mě napadla při pohledu na stopáž: Jak to proboha nacpali do něco málo přes dvou hodin? Vždyť je tam potřeba osvětlit tolik nových postav a provázanost mezi nimi! S postupujícím časem jsem jenom zklamaně oddechoval, co všechno bylo vypuštěno, zkresleno, zjednodušeno a bohužel i zkaženo. Ano, kniha se nedá obsáhnout celá, ale zpracování prvního dílu by se dalo strávit i bez znalosti filmové předlohy. Druhý díl je bohužel tak okleštěn, že si mnozí neznalí mohou pomyslet: Co to ten Larsson napsal za slátaninu? Takže pro upřesnění: Kniha je velkým sofistikovaným dílem s mocnou gradací, filmové zpracování je ve výsledku neúspěšným počinem.

Po zhlédnutí amerického zpracování knižní předlohy jsem přistoupil k adaptaci švédské produkce. Již na první pohled jsem se nemohl zbavit dojmu, že Daniel Craig je pro zosobnění neohroženého novináře, kterému neodolá žádná žena, více uvěřitelnější než Michael Nyqvist. Ovšem Noomi Rapace získává pomyslné misky vah do pomyslné rovnovážné polohy. Dialogy a zpracování je sofistikovanější v americké předloze. Švédská adaptace, ač je to pro mě s podivem, se narozdíl od americké odklání od knižní předlohy mnohem častěji a razantnějším způsobem.

Po přečtení prvního dílu trilogie Milénium od Stiega Larssona, jsem přikročil ke zhlédnutí obou filmových adaptací. Jako první jsem zvolil novější zpracování. Samozřejmě nemohu být příliš objektivní v otázce hereckého ztvárnění Mikaela Blomkvista, jelikož Daniel Craig je mým velkým oblíbencem. Ale i tak hodnotím herecké výkony veskrze pozitivně. Je samozřejmé, že film nemůže obsáhnout vše, co je v knize, ale Fincher se předlohy držel víceméně poctivě a za to mu patří velký dík.