departed

Docela dost známých ksichtů na takovou prkotinu. Z moderní doby, ale pocitově jak Van Damme, Lundgren či Seagal z devadesátek, jak příběhově, tak chováním postav a vlastně i vším ostatním. Tohle zapadne hodně rychle v propadlišti filmových dějin.

Zas netřeba z toho dělat skoro až filozofické dílo jen proto, že to má nášivku Star Wars. Správně vykreslené a hluboké postavy, příběh, který má silné poselství, audiovizuální skvost se správně gradovanou a natočenou akcí? Dívali jsme se všichni na to samé, nebo jen fandové SW ustříkávali při každém zaznění směšně znějícího jména nebo výstřelu ze zbraně, pohledu na Hvězdu smrti nebo na Darth Vadera, který si tu dokonce ukousl celé dvě (!) minuty pro sebe? Ano, na tohle lákal marketing. Na to, že se ve filmu objeví Vader. Ovce to samozřejmě sežrali a bezmyšlenkovitě na to kvůli tomu šli. Slíbený old school retro feeling je tu jenom v rámci kostýmů a designu interiéru jednotlivých lodí či stanic. Máme tu hlavní postavy v rozložení - britka, mexikánec, asiat, arab, dán, australan a černoch, což je skvělý, protože žádný národ či rasa se nemůže urazit, že byla v dnešní tolerantní době vynechána. A navrch s hlavní dívčí postavou schovaly feministky celého světa své transparenty zpátky pod postel. Tohle je SW jako kterýkoliv jiný, jenom vás balamutili tím, že vám naservírují hlavní chod alá kachna na víně a přitom jste dostali koprovou omáčku s chlupama z šéfkuchařovo nosu místo kopru.

Totálně boží nápad spojit lidi, orky a elfy (i když elfy zrovna dvakrát nemusím) do jednoho světa... a v téhle verzi zrovna do světa korupce, špíny, krve a olova. Policejní tématika, latino-american homies, fuckování v každé větě, spousta kulek a tuny krve, nahláškovaný Will a zručný Ayer, který má s policejní tématikou tolik společného, že by se dali považovat za manželský pár. Všechny tyhle skvělý aspekty v jednom balíku. Avšak až moc přehnané finále, kde se mávalo hůlkou, lítaly všude záblesky a paprsky, mluvily se dementně znějící slova, zkrátka se z toho ke konci, místo kvalitního gradování, stala pěkná magořina, a to to bohužel kvalitativně v mých očích dost srazilo. Kdo by nechtěl z tohohle univerza v Ayerovo podání vidět víc, že? Ale všechno má svý meze. Každý by měl znát hranici únosnosti. Ayer to tady pod taktovkou Netflixu holt ve finále trochu přepálil, ale nejde mu to tolik zazlívat, když vše předtím bylo kvalitativně úplně jinde.

Nazval bych to něčím jako spaghetti detektivka. Děj se vleče a jeho tempo se dá přirovnat k rychlosti hlemýždě. Postavy toho ani moc nenamluví, jen zásadní repliky vysvětlující dění na scéně, jinak nic. Má to jednu (na svou dobu určitě) ucházející automobilovou honičku s nádhernými auty, ale nudnou dynamiku střihu, nezáživný (a místy groteskní) hudební podkres, nikdo z postav není zajímavej natolik, aby diváka zajímalo, co s ním bude dál, a konec tak mdlý jako samotný případ. Ok, beru že už to má svůj věk a ve své době šlo asi o nadprůměrnou pecku, ale dnes už ne-e.

Emocionální promluva do duše každého člověka. Citlivě podané téma sebevraždy skrze mladou dívku, která toho od svého okolí schytala dost natolik, aby udělala onen čin, jemuž předcházelo nahrání třinácti kazet, které vysvětlí proč to udělala a donutí se každého jednotlivého zakomponovaného individua se nad sebou a okolím zamyslet a učinit rozhodnutí, která zabrání tomu, že se tohle někomu v budoucnu stane znovu. Avšak má to svá pro a proti. Někdo si stojí za tím, že to není ani zdaleka jeho chyba, někdo si stojí za tím, že za to může částečně a jsou tu i tací, kteří na sebe berou veškerou vinu. Jistý teenager, který nemohl její rozhodnutí pochopit a smířit se s ním, se vydal na svůj osobní "manhunt" a rozjel své soukromé vyšetřování, aby tomu přišel na kloub a mohl ulevit své mysli. Odpovědi se nakonec dostanou všichni, ale částečně bych chtěl upozornit, že určité díly nemusejí být pro slabší povahy. Nejde nutně o explicitní scény, jenže občas se můžou dostavit i části, které zapůsobí víc psychicky, než fyzicky. Lidé její důvody budou chápat, pokud budou mít pochopení a uvidí dál, než jen tam, kam jim to seriál dovolí. Z technického hlediska bych rád ocenil hrátky s filtry, kdy přítomnost se vyznačuje našedivělo-modrým filtrem, jenž představuje smutek a depresi, který střídá světlý, nažloutlý filtr z minulosti v podobě flashbacků, kde vše bylo ještě jaksi v pořádku. A z hereckého hlediska nemám nejmenších výhrad. Zde se casting povedl na výbornou u každé postavy. Budou tu tací, které budete mít rádi, budou tu i ti, které budete nesnášet a budou tu i tací, s kterými budete eventuálně soucítit. Ať už jde ale o dospělou či mladou skupinu herců, všichni to sehráli bravurně natolik, aby vás vtáhli do děje a pomohli vám prožít s nimi to, co zrovna prožívají oni. Výběr melancholických skladeb do jednotlivých dílů, které utváří pochmurnou atmosféru se též vyvedl. ___ Se čtvrtou sérií jsem si myslel, jestli si scénáristi jen nedělají prdel a nekurví hodnoty celého seriálu jen tak ze srandy. Tohle byl akorát tak kvalitní výblitek, který v sobě začal kombinovat tolik žánrů a tolik nesmyslů, že to s třinácti důvody už nemělo vůbec nic společného. Nejlepší postavou tak byl Zach, který měl v piči, stejně jako já, a taky měl dobrý repliky a aspoň to uměl zahrát, aby to nepůsobilo kýčovitě. Budu mít hezký vzpomínky na první sérii, možná něco málo i z druhé, ale to je vše. Hodnoceno: 4 série.

Ironický, sarkastický, sprostý, arogantní, debilní, vychlastaný a sexuálně promiskuitní hovado Archer a tým po jeho boku plný individuí s absurdními povahovými vlastnostmi, avšak se smyslem pro humor a smyslem pojebat každou situaci, která se dá. Špionážní tématika zabalená v komickém hávu s postavami, které si zamilujete a replikami, které vám podráždí bránici. Humor, který není pro každého, ale je vkusně podaný a nezachází zbytečně do extrému. Na odreagování ideální. Hodnoceno: 4. série.

Ono se tam celou dobu buduje napětí a mrazivý mysteriózno, aby to ke konci takhle zesrali tím, že ukázali příliš mnoho. Přesně si dokážu představit moment, ve kterém to mělo skončit. I přes ufuněnýho Goodmana se ale filmu daří držet tempo, auru mysteriózna, kdy nevíte, co je skutečně pravda a co klam, zároveň zaskočit nečekanými zvraty a na minimálním prostoru i adekvátními hereckými výkony. Příjemná jednohubka, o které se asi netřeba více rozepisovat, protože každá další věta by mohla být spoiler, neboť film opravdu sází na zvraty, které však ale fungují.

Jednohubka na efekt. Má to dobrej nápad, který je i adekvátně zpracován, ale v mnoha ohledech taky dost nedoladěn, proto jsem použil slovo jednohubka. Nicméně, co se týče audiovizuální stránky a sympatického ústředního dua, tak tam si nemůžu stěžovat. Neonový New York a hudba laděná do retro osmdesátek tu v kombinaci s konstantním adrenalinem hráčů padla naprosto parádně.

Cenu za nejnechutnější scénu roku získává právě Geraldova hra. Kdo viděl, ví jakou myslím. Kdo neviděl, tak se má na co těšit.

Scénáristická směsice žánrů, která začíná jako komedie, bere to přes mysteriózno a zabrouzdí až do thrillerovské atmosféry. Nenechte se zmást konstantně hrající veselou hudbou, seriál si s vámi jen hraje. Dá vám pocit, že si myslíte, jak jste vše prokoukli a že už vás děj ničím nepřekvapí a pak bum, velký fuck off, zvrat jak kráva a vy můžete jet nanovo. Brilantně napsaný postavy, který jsou ze života, nejsou perfektní a mají své chyby. Každá z nich má svůj unikátní příběh a s každým dalším dílem chcete z jejího života vědět víc a víc. Do Toma s Lynette se zamilujete instantně. Dějová linie plyne jak po másle, každá situace má svůj smysl a každá postava v ní hraje důležitou roli a to vše s vkusným humorem. Občas si sice tvůrci musejí pomoct tzv. oslími můstky, v tom případě přijde lehké zaškobrtnutí, ale kdo by to v takhle na oko nekomplexním (avšak opak je pravdou) seriálu nemohl využít? Nenahlížejte na to jako na komedii. Já to udělal a pak jsem byl příjemně zaskočen / překvapen, že to nezůstalo jen u toho. Hodnoceno: 8 sérií.