hirnlego

Na slasher tristně málo krvavé (byla tam vůbec nějaká krev?), na béčko málo zábavné, na psychologický thriller olol. Snad jen ty herecké výkony byly docela obstojné a Patrick Magee v roli doktora trošku potěšil. Nuda.

Čistý skvost mezi hudebními live videi. Poslední koncert kapely Oingo Boingo, stylově zasazen do halloweenského večera (i sám Ježíš přišel zapařit!). Formálně je video zvládnuto velmi dobře - skvělý střih, zajímavé prolínání záběrů z různých kamer nepůsobí vůbec rušivě a divák má opravdu pocit, jako by byl součástí jak přítomných fanoušků, tak i kapely a celého ducha toho večera (jediným nepatrným kazem na kráse je pár kratičkých prostřihů z oficiálních videí při Dead Man's Party a Grey Matter, a tudíž párvteřinové vytrhnutí z koncertní atmosféry - to bylo úplně zbytečné). K samotnému obsahu není nutné se moc vyjadřovat - fanoušci vědí. Oingo Boingo nepotřebují složité pódiové efekty, sexy uniformy či dokonalou choreografii - na Dannym a celé kapele je prostě vidět, že jim ta skvělá muzika jde od srdce a že si to všechno sakra užívají - a to je to jediný, na čem záleží. Kluci do toho řezali jak urvaní ze řetězu, Danny je Ďábel, z kterého i v jeho dvaačtyřiceti celé ty dvě a půl hodiny tryskala brutální energie směrem do davu (vsadim se, že jestli tam tehdy přišel nějaký prostatik, pochcal se hned při prvním songu - ono taky nasadit jako první Insanity, uff... welcome madness, say hello!) - před Who Do You Want to Be si dokonce dorval hlasivky, ale na jeho projevu to neubralo ani náhodou a při No Spill Blood už mu definitivně přeskočilo, neb se jal dost věrně demonstrovat, odkud že pro tenhle song načerpal inspiraci (pro neznalé: Ostrov Dr. Moreau), takže při tom málem mrdnul dolů z podia Warrena. Ach jo, tenhle sexy zrzek byl prostě stvořen pro živé vystupování, a tak člověku hlava nebere, že takový živel může prostě jen tak přestat koncertovat a s největší pravděpodobností se k tomu už nikdy nevrátí (prý problémy se sluchem - sakra, Danny, špunty!). A tak jedinou věcí, kterou Danny toho večera teda vážně posral a která zamrzí především fanoušky ženského pohlaví, zůstává fakt, že tričko si sundal AŽ před Nasty Habits(!) ... Samotný závěr dvou a půl hodinového hudebního orgasmu je pak už čirým proudem emocí, které jsou u definitivně posledního koncertu kapely víc než pochopitelné a nejeden fanoušek uroní i nějakou tu slanou vodu - ať už tam tehdy byl a je dojat vzpomínkami, a nebo nebyl a svírá se mu srdce při pomyšlení na to, že už nikdy nebude mít šanci "být při tom"... sooo Let's have a party, there's a full moon in the sky, it's the hour of the wolf and I don't want to die!

Milý snímek. Aidan s Jaredem se do svých rolí vžili moc pěkně, spolu jim to vážně sluší, člověk jim to - téměř až hmatatelné - dojemně silné, avšak zároveň velmi hluboko ukryté přátelské pouto věří, a vůbec, celou tu hodinu a půl se na jejich vzájemné popichování kouká moc příjemně. Film jako celek je spíše průměr, leč čtvrtá hvězda budiž odměnou za navození toho nedefinovatelného příjemného pocitu - což každý film nezvládne.

Únik z každodenního shonu, dojemné ocenění ženské krásy a kouzla okamžiku. Ovšem při pohledu na snad až příliš dokonalé křivky všech přítomných slečen jednoho třeba napadne, proč nebylo obsazeno i pár holek s "obyčejným" a přitom svým způsobem také krásným tělem..?

Přílišné tlačení na pilu & další film do mé osobní nemilované škatulky "proč se nechává tak hnusně vojebávat a něco s tim proboha neudělá?!" (zde to navíc platí nejen metaforicky). Za zhlédnutí snímek s přimhouřením obou očí stojí (mj. např. díky scéně loučení s matkou), leč zároveň si u něj bohužel nelze nepovšimnout nepěkné předpony "pseudo-", která mu samozřejmě poněkud sráží reputaci... P.S.: Oksana má jeden z nejkrásnějších úsměvů.

"To je hnus! Jak se na to můžete koukat?!" (copyright chlápek, mizející ze sálu ještě před půlkou) Muzikály jsem nikdy neměla moc v lásce, ale na zpěv v ST jsem si zvykla až podezřele rychle - snad díky tomu, že na mě autor i sám Johnny působili stylem, že celé to zpěváčkovské blbnutí neberou zas tak úplně vážně a docela si to užívají. Co se brutality, množství krve a vůbec celkové "pohoršující" formy i obsahu týče, snímek je nenaplňuje v takové míře, na jakou má se svým rozkošným tématem a odvážným režisérem nárok - a to je trochu škoda. Tedy škoda pro krvavé fajnšmekry - ti ostatní, méně nároční, budou snad spokojeni plně (přední řady v kině si mohou nejednou prohmátnout obličej v domnění, že na ně Sweeney ustřík). Příběh samozřejmě nudná klasika, romance námořníčka a dcerušky velmi otravná, burtonovská forma naprosto tradiční, takže už trochu ohraná, závěr lehce naštve (kdokoli, jen ne ten fakan), ale není špatný - každopádně kdyby hlavní roli hrál někdo jiný, nejspíš bych si dvakrát rozmyslela, jestli dát tak vysoké hodnocení (3,5*). Jenže Johnny je prostě Johnny - a navíc, s bílým xichtem a rozcuchanými vlasy mu to přece TAK sekne (tentokrát přičíst k dobru ještě černobílé pruhované celoplavky, které se mimochodem objevují v jasně nejlepší části filmu)... ♫"It's piss... yes, it's piss."♫

Za vskutku miloučký nápad 4*, provedení průměr = 3,5*.

Jime v přiléhavém pyžámku, tumáš 3*

KULT! aneb jeden z nejzábavnějších filmů mého dětství. Seriál mě nikdy moc nebral a duo B&L bych s radostí pověsila na futro za kulky i zde - ale jinak... Skvost, který si zaslouží archivovat v muzeu pro další generace malých parchantů, aby po všech těch animovaných trapárnách dneška věděly, jak že vlastně kdysi vypadal takový vkusně vtipný animák.

Tenhle "celovečerák" na mě působil dojmem, že je snad horší než kterýkoli z předchozích dílů seriálu - což je samozřejmě špatně, žeano. Koukat se na to dalo, ale těch srand bylo vážně pomálu a v delší stopáži se rozbředly jak Zoidbie bez krunýře na pražskym sněhu. No nic, snad ty další chystané části dopadnou líp (a pokud ne, tak za budoucí "šestou řadu" teda asi moc nedík).