ink flo

Anemické drama o jedné černošské matce snažící se svému synovi zajistit lepší budoucnost, které z průměru nevytáhl ani genius loci New Yorku a snahy o zamíchání témat jako gentrifikace. Takovej nemastnej neslanej odvar Spike Leeho.

První a poslední film, který režíroval Gary Oldman je taková hardcore/unrated verze Mike Leigha. Minimalistickej "Council estate of mind" děj sleduje jednu povedenou cockney rodinu alkoholiků, heráků a kriminálníků. Herecky zde exceluje Ray Winstone, který dokázal své agresivní psychopatické monstrum vykreslit tak, že pro něj i přesto ve světlých chvílích dokážete mít pochopení (když podobně jako jiná postava vzpomíná na traumata z dětství spojená s nemilujícím a taky alkoholickým otcem). Jeho ženu hraje Kathy Burke aneb Perry z Klubu Sráčů :-)). A Charlie Creed-Miles hrál v klipu "Blinded By The Lights" od The Streets, kterej má vpodstatě identickej feeling jako tenhle film. Naprosto syrová, realistická a brutální záležitost, not for the faint-hearted. Radši nevědět, jako moc je to autobiografické a kolik toho Oldman zažil ve vlastní rodině.

Tak trochu UK verze The Florida Project, lehce to může připomenout i Fish Tank. 12leté holce umře máma, takže bydlí sama (před sociálkou a školou zvládne šméčkovat, že bydlí u strýce) a čas tráví kradením kol a poflakováním se s kamarádem. Do toho se objeví její otec, který jí měl v 18ti, takže je spíš jako starší brácha. Jejich postupné sbližování je podobně lehce nemotorné, jako celý film, ale to je na tom vlastně to zajímavý.

Není to taková hrůza jako jeho poslední Thor, ale zároveň to ani není nic výraznýho nebo vybočujícího z průměru.

Některé filmy opravdu zrají...

Hodně povedenej debut režisérky Molly Manning Walker. Indie záležitost o třech UK teenagerkách užívajících si týdenní kalbu v Řecku. Tím neonovým bling-bling vibem to trochu připomíná Korineho Spring Breakers a Beach Bum, lokacema Aftersun. Děj se zaměřuje hlavně na jednu z nich, která je panna a v očekávání změny tohoto statusu. Celou dobu je tam zajímavej kontrast mezi tím, co se děje navenek (nekonečná chlastačka a diskotéková rozjuchanost a nevázanost) a uvnitř (nejistota, zklamání). Taková vlastně dost smutná love-story, ve které zvítězí místo křehkosti a citů dotěrnost a síla. Krouží to kolem věcí, který se dřív považovali za normální, ale dnes se o nich více mluví. A dá se ocenit, že ačkoliv je to dostatečně edukativní, tak to zbytečně netlačí na pilu a nesnaží se lacině šokovat a dojit silné emoce na efekt. Možná i proto je to vlastně účinnější.

Druhej film Kathryn Bigelow je celkem originální  road-movie. Takoví upírští Natural Born Killers prohánějící se jížanskou pustinou, non-stop barama a motelama. Plus za Lance Henriksena a Bill Paxtona.

Je to povedené, ale ještě více to stoupne na ceně v těchto případech - a) když to berete jako pokračování tématu z  "Don´t Look Up" (který měl taky premiréru o vánocích, rok předtím), kdy nezpracovává hrozbu ekologickou, ale kybernetickou/politickou, b) když to vnímáte jako alegorii, která v kulisách apokalyptické situace vpodstatě (bohužel) popisuje stav, ve kterém se po covidu a během několika souběžných válek nacházíme už teď (poštvání lidí jeden proti druhému jakožto hlavní mocenský nástroj), c) když budete poselství vnímat skrze nenápadnou dějovou linku s "iracionální" potřebou dcery dokoukat seriál "Friends" (která je na něj tak fixovaná proto, že jí saturuje blízkost a bezpečí, které se jí v její rodině/společností nedostává)

Todd Haynes v rámci rovnoprávnosti servíruje hodně heavyweight (tu tíhu kouzlí z velké části odosobněným a chladným přístupem, stejně jako neupřímností/vyhýbavostí většiny postav) psychologické drama o ženské sexuální predátorce. Která jakožto 36letá manželka a matka 2 dětí svedla ve skladu zverimexu 13letýho kolouška. Následně šla do vězení, tam porodila dítě, odseděla si to....a od té doby spolu posledních 24 let žijí. Do domu přichází herečka (Natalie Portman), která jí bude hrát v chystaném filmu, takže začne otevírat uzavřené a zapomenuté kapitoly. Haynes je mistr tlumeného napětí skrývaného pod povrchem, kdy pomalé tempo, opravdu do posledního detailu vypiplaná elegantnost a měkká lyrická kamera kontrastují s v průběhu děje neustále rostoucím pocitem, že je něco špatně. Julianne Moore je v rolích těchto úzkostných ženských nejlepší (viz. "Maps To The Stars" od Cronenberga). Vlastně je to skoro tak dobrý, jako Haynesova dokonalost "Safe", kde taky hrála. Dobře si tu hraje s nenápadnou symbolikou, třeba to, že hlavní hrdina, ačkoliv už dospělý, vlastně emočně zamrznul v době té aféry a toto své téma si odžívá tím, že venku fascinovaně z listů sbírá vajíčka a pak doma v motýláriu pozoruje jejich vývoj, jak se z kukly vylíhne krásný motýl. Ta poslední scéna s Natalie Portman v tom skladu zverimexu tomu nasadila surreálnou korunu. Slowburner, kterej se dostane pod kůži.

Gregory je vytahanej pavoukovitej tak trochu natvrdlej brankář, v jehož školním mužstvu/ženstvu se objeví holka (což bylo v té době velice neslýchané a je to vlastně taková první vlaštovka, která pak skončila u "Bend It Like Beckham"), do které se zamiluje a chce jí pozvat na rande. V první půlce jsem moc nechápal, proč má tahle skotská coming-of-age komedie tak dobrý hodnocení. Dějově průměrný a rozvláčný, zpracováním to evokovalo ČSSR normalizační filmy z té éry. Ale ta dobovost a švihlost některých postav dokázala dostatečně zaujmout. V druhé půlce už to bylo o dost lepší a vyklubala se z toho velice roztomilá věc hrající si hlavně s rozdílem mezi vyspělostí pubertálních kluků a holek. Kdy kluci jsou ještě takoví jaloví, zatímco holky už spřádají své plány, o kterých tutani nemají šajnu.