ink flo

Jim Baker aka otec Yod začínal jako majitel restaurace, kterou sponzoroval vykrádáním bank. Uměl bojové sporty tak dobře, že v boji zabil dva lidi holýma rukama. Krizi středního věku vyřešil koňskýma dávkama lsd a 19letou manželkou, se kterou založili první vegerariánskou restauraci v Los Angeles. Kolem ní se vytvořila komunita hippíků v bílých hábitech se jmény jako Ahom, Isis, Aquarian atd., kteří následně začali žít ve vlastním domě, kde praktikovali meditace, ceremoniální magii, měli kapelu se kterou nahrávali i koncertovali atd. Otec Yod nakonec skončil s 13ti manželkami naráz (což vlastně byla jediná "kontroverze" celýho příběhu v souvislosti se zhrzeností jeho první ženy), brázdil ulice Los Angeles v bílým Rolls-Royce a při jednom domácím porodu se mu povedlo oživit mrtvé dítě. Spořádaným občanům se jejich životní styl samozřejmě nelíbíl a dělali jim pakárnu, tak se postupně přesunuli na Hawai. Život ukončil stejně stylově jako žil - bez jakýchkoliv zkušeností skočil ze skály s rogalem, dole se rozmrdal a po pár dnech ležení doma vystoupil z těla (soudní pitva nenašla žádný objektivní důvod smrti). Ten samý den se nad Hawaí objevila nová hvězda. Všem zůčastněným se dodnes vede výborně. Tohle není typický příběh kultu/sekty, kde se to vždycky dřív nebo později posere, tohle má happy end. Jestli si vzpomínáte na díl Simpsonových, kde Homerovi rodiče žili v hippie komunitě, tak tohle je reálnej předobraz :-)

Ultraslizkej narcis, kterej neuspěl jako herec, tak se rozhodl pro jinou roli života - vůdce kultu. Z počátků zasvěcování do světla lásky a společného doprovázení na duchovní cestě se to časem přehouplo do bizarní panoptikální one man show. Samozřejmě doprovázeno všemi typickými brainwash technikami používanými v sektách. Zarazilo mě, že jeden aspekt jeho osobnosti, kterej byl jasnej a do očí bijící po pěti minutách dokumentu, se začal řešit až ke konci. A působilo to, jakoby to snad o něm jeho stoupenci netušili. Trochu tam chybělo vysvětlení toho, kde na ten provoz komunity a stavění nových sídel brali peníze, když to vypadalo, že uctívání nejvyššího byla práce na plnej úvazek. Hlavní bonus dokumentu je, že nestojí na mluvících hlavách, ale na autentických záběrech ze života komunity.

Pravděpodobně nejlepší dokument o přátelství člověka s juvenilní chobotnicí (Chobotnice z II. patra jsou jakožto fikce diskvalifikovány). Netušil jsem, že si dokáže osedlat žraloka, používat škebli jako bojový štít, ze srandy skotačit s hejnem ryb nebo se nechat pomazlit v náručí. Podle mě se s ním ale manželka kvůli ní rozvedla, protože s ní trávil víc času. Vhodné pro všechny od 6 do 666 let.

Jeden z těch nenápadných indie filmů, který v sobě mají nějaký kouzlo, díky kterýmu se vám okamžitě dostanou pod kůži. Děj netřeba pitvat, snad jen, že není moc odhadnutelnej :-). Vzdáleně to připomnělo "Me and you and everyone i know", i když tady je ten humor černější a absurdnější. Mouchám se trhají nožičky, ale přesto je to nějakým způsobem roztomilý. Tvorba Hal Hartleyho bude určitě stát za prozkoumání.

Tahle věc mi přijde, že vystihuje zeitgeist ještě líp než aktuální Social Dilemma (kterej je taky výbornej). Těžko uvěřitelnej příběh jednoho absurdního egregora, kterej se z končin 4chanu dostal až k tomu, že pomáhal Trumpovi ke zvolení a stal se symbolem alt-right incelů. Zároveň příběh boje o jeho vyznění. Obsahuje takový perličky jako dražení obrázku rare pepeho (což je prostě jen virtuální jpg) za 30 000 dolarů atd. Dokument o tom, že lidi mají potřebu symbolu, ke kterýmu se vztahovat. Něco, co reprezentuje je nebo nějakou jejich ideu. A když žádnej nenajdou, tak si nějakej stvoří, třeba obrázek žabáka :-))...doporučuju i související "TFW No GF"

Doplňek k dokumentu "Feels good man". Komorní citlivej pokus přiblížit se komunitě incelů, ke které je obecně asi trochu těžký projevit soucit, vzhledem k levelu asociálního cynismu a misogynie, kterej jí obklopuje. Dokument tuhle představu narušuje, otázka je, nakolik je ten mikrovzorek reprezentativní, nebo jak velká je propast mezi online personou a sebeprezentací v rámci natáčení. Feedback loop, ve kterém se osaměli virgin jinoši s psychickýma problémama a špatně rozdanýma kartama osudu shlukují v online fórech, kde se navzájem podporují ve svém nihilismu, smutku a sebelítosti. Což to na jednu stranu prohlubuje a na druhou jim to přináší úlevu, že v tom nejsou sami. Hranice mezi frustrací a násilím + US posedlost zbraněmi. Širší společenský souvislosti tu z toho vystupují samy od sebe a jakoby mimochodem. Sign of the times. Hudba Ariel Pink.

Přiznám se, že cca po hodině jsem to vzdal. Atmosféra nula, nedokázalo to vzbudit jakýkoliv zájem o to, co by se z toho mohlo vyklubat. Tu hodinu to horror nepřipomínalo ani náhodou, předpokládám, že se z toho pak začal klubat nějakej odvar Shamalayana. Nuda. Jordan Peela bych vůbec nezmiňoval, to je trochu jiná liga.

Dokonalá černá komedie...

Ben Wheatley zase trochu jinak, tentokrát na téma "rodinná sešlost, která se posere". Čímž připomíná třeba "Festen" v rámci Dogme 95 nebo "Krisha". Pěkná těkavá kamera, gradující děj, celkem hezky zakončenej. Na Sightseers to nemá, ale zároveň to ani není takovej průšvih jako High Rise.

Povedenej heist dle skutečné události, kterej překvapí hlavně v druhé půlce, kdy šlápne na plyn. Stejně jako překvapil Jason Statham.