BoXBe

Jako pěkný film na večer, dost dobrý. Jako film o Havlovi, o kterém neví divák lautr nic, dost dobrý. Jako film, který měl pomoci zachytit Havlovu výjimečnost a osobnost, daleko za očekáváním. Tudíž, až uvidím podruhé, třeba se synem nebo v kruhu přátel, intelektuální očekávání bude na minimu a budu si to moct užít naplno. Nicméně hodnotím hodně s rezervou, jako náročnější divák, co už o Havlovi nejeden dokument viděl, nejednu knihu a desítky článků četl a nejednu reportáž a rozhovor slyšel. A zvyšuji hodnocení za dobré zpracování.

Undoing je nejslabší ve chvílích, kdy se přizpůsobil premiérovému vysílání s týdenním rozestupem a podřídil tomu vyprávění s šokujícími závěry jednotlivých epizod, snad aby se o tom více mluvilo. Nebylo třeba, je to dobré i tak. Twisty z toho na druhou dobrou nejspíš nevyjdou moc dobře. Nicméně příběh stojící na špatných vlastnostech hlavních postav vůbec nebyl zlý. Je to herecký koncert tria Grant - Kidman - Sutherland a sonda do pavučin lží v jejich vztazích přehraje s přehledem slabší kriminální zápletku. Jinak seriál jako celek funguje, kulisy New Yorku taky, a z režie čiší sebejistota. Na zimní covidové večery to funguje jako dost silné kafe, po kterém není snadné usnout.

Pěkný příběh. Tak trochu více seriálové než filmové zpracování. Králi jsem jeho roli uvěřil až při proslovu. Krásná angličtina. A tak se dá na dnešní večer vzpomínat jako na strávený ve velmi dobré a vybrané společnosti.

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery.

Ponejprv jsem chtěl filmu něco vyčíst, jako že má tu a tam trochu méně plynulý průběh nebo že herci a scénář jsou daleko od toho jít na dřeň. No ale když se řekne Joker, Hannibal Lecter nebo John Doe z filmu Sedm, tak už se Tomek dostává do dosti vybrané společnosti. Bacha na něj a bacha na současný svět. Ve chvílích, kdy Tomek přetváří svět skrze sociální sítě, je až reálně strašidelný. To byl záměr a ten se vydařil.

Televizní nebo počítačová obrazovka viděla v historii televizní zábavy miliony minut, emocí a dramat. S tak dokonale sestříhanými a ozvučenými sekvencemi, jako byly ty zobrazující poslední finálovou sérií a poslední finálový zápas Michaela Jordana v dresu Chicago Bulls, se může srovnat jen máloco. A to vůbec nemluvím o tom, že to všechno byla realita a že jsme tehdy mohli být při tom.

Scénář šustí papírem a románovou předlohou, bohužel nikdo to včas nepročesal a nenarovnal. Ryan nedokáže zaujmout, dialogy by občas více zapadly do Dallasu. Nakonec ale film podrží charisma Seana Conneryho, podmořských záběrů a kvalita zpracování. Před koncem, přiznám se bez bolesti, jsem při nahánění sabotéra usínal, tam se nepovedl ani soundtrack, ani napětí, ani nic. Nemluvě o poslední nejhůře stylizované scéně celého filmu poplatné období studené války.

Místy až pohádka, ale ten chlap, z toho, co film ukázal, prostě měl chuť a odvahu dělat změny, měl očividně rád lidi kolem sebe, neřešil p***viny, to bylo sympatické, makal na sobě, pochyboval o sobě, ale zkoušel to. U mě frajer a jsem rád, že to někdo takhle zachytil. Super film pro všechny frajery, co vždycky vědí nejlíp, jak to všechno vlastně je, dřív, než to vůbec zkusí. Jen podezřívám z doprovodných a ilustrativních záběrů, že to zas točil někdo zpoza České Třebové, co nikdy nepoznal Ostravu jako jedno ze tří nejzelenějších měst v ČR. Fakt, smažte si už svoje stereotypy...

Nečekaně vyklidněný dokument, ani ne tolik o událostech okolo demonstrací, jako spíše o pár lidech z mnoha, kteří se na to koukají ze svého pohledu ve svém osobním prostředí. Nedalo mi to, v průběhu jsem si s internetem při online sledování díky Jihlavskému festivalu připomněl, co se všechno v Hong Kongu za posledních dvacet let dělo a to tempo s hudbou na mě začalo působit najednou až dojímavě. Nejde o dokument dramatizující už tak dramatické události, jako spíše dokumentování momentů (viz název), které zachytily emoci a prolétnuvší osobní chvilky a dojmy v jednom přehuštěném prodemokratickém ekonomickém centru žehrající na systém "dvojí Číny" v roce 2019. Připomnělo mi to rozhovor s recepční v jednom Barcelonském hotelu, když jsem se ptal na průběh demonstrací za samostatnost. "To bylo více v centru, tady se nás to moc netýkalo, ale víme o tom." Asi deset zastávek autobusem od centra, dojít se dalo i pěšky...

Jak jsem se seriálům v poslední době vyhýbal, asi mnou hnulo téma šachu, vznešené hry, kterou jsem snad nikdy vážně nevyhrál, ale ke které chovám respekt a obdiv, až mě přivedl k obrazovce Netflixu. Pro Dámský Gambit není třeba znát ani pravidel. Má krásné obsazení, krásnou výpravu, je doprovázen krásnou hudbou a překypuje "feel good" momenty, které zpříjemňují večer a působí svým pomalým tempem až relaxačně, na šachy se dá i zapomenout. Ne že by se neobjevilo nutkání prozkoumat pořádně eshopy s dřevěnými sadami. Anna Taylor-Joy v hlavní roli je úžasný zjev, i pro ni klidně dalších sedm dílů. Ale stačí, jak je, stačí. Ani těch nadšených Rusů připomínajících Rockyho být nemuselo, bylo to fajn i tak. Úplně oceňuji, že ve filmu bylo minimum vyloženě negativních nebo zlých momentů. Stejně teď nejsou ani moc třeba.