higuain

Od Scotta se tady čekaly hory doly a on nakonec nabídl jen ty hory. Otázka času, než vychladne ta spousta zklamaných a ta část hnidopichů, co si musela taky píchnout do vosího hnízda, když se slavnému režisérovi z dlouho očekávaného filmu nepodařilo udělat podívanou až tak fantastickou a nezapomenutelnou, jak se čekalo. Mě se Robin Hood líbil, i když na Reynoldsův film to nemá.

Začnu kladnými body. V pokračování Lesterových mušketýrů jsem si zvykl na Hestona v roli kardinála, potěšilo mě nevynechání obléhání La Rochelle a jsem rád, že smrt Constance nebyla odbyta tak šíleným způsobem jako ve francouzské verzi. Jinak se ale budu opakovat, tohle prostě nejsou mušketýři, jak bych si je představoval. "Užasné mezinárodní obsazení" je sice jménovitě hvězdné, ale například takový Finlay vůbec nevypadá jako vazoun, co by jednou ránou skolil půlku armády a York je sice předloze věrnější d´Artagnan, ale i tak mě baví daleko méně, než Barray.

Co zde spousta uživatelů vyzdvihuje je paradoxně to, s čím mám největší problém. Herecké obsazení mi do postav hrubě nesedí, až na výjimky Constance a Buckinghama. Asi jsem si přespříliš zamiloval Borderieho ryze francouzskou verzi, která tento Lesterův film poráží na plné čáře a nezachrání to ani výstřih Raquel Welch.

Poněkud zvláštně uspořádaný dokument, který se sice jmenuje Göringův poslední boj, avšak zabývá se skoro celým jeho životem, ve kterém střídavě přeskakuje mezi roky sem a tam. Nicméně obsahuje také velice zajímavé informace, záběry i výpovědi a ztráta času to tak rozhodně není.

V popisu filmu jsou žánry komedie a hudební. Podle mě to není komedie a už vůbec to není hudební film. O hudbu jako takovou tady vůbec nejde, i onen koncert je spíš v pozadí toho šílenství, kdy do bezvýznamného městečka přijela na několik dní půlka Ameriky. Šílenství, co zažehl nevýraznej židovskej kluk, jehož matka se stále nevypořádala s nacistickou minulostí Evropy, i protože její syn je malá snědá židovská bytost a ještě ke všemu buzík, no to by byl pro nácky materiál.

Napola, škola ideologie. Škola, která brousí nevybroušené diamanty. Škola, která tvoří muže, aby mohli tvořit historii k obrazu vůdcovu, protože zakladatel historicky první tisícileté říše trvající nakonec zhruba jednu dekádu je přece nade všechny a nade všechno. Napola, škola nacismu. Film Dennise Gansela má v první řadě velmi poutavý námět, který by zaujal a nějaké ty plusové body urval i v momentě, kdy by scházela filmařská kvalita. Ta ovšem neschází, natočeno je to velmi dobře, když pominu scény z boxu, které kameraman asi nesnímal úplně střízlivý, protože taková nepřehlednost ve scéně, kde figurují pouze 2 postavy, to je na pováženou. Ale to je v tomhle případě vedlejší.

Nějaké plusy by se našly. Několik velmi efektních akčních scén, celkem slušná Jablonského hudba, sem tam se mihne vtip a na Brooklyn Decker se dobře kouká v každém záběru. Jinak je to akční ultra nesmysl. Kitsch hrát neumí a Neeson nemá co by hrál.

Luhrmannova adaptace je o třídu lepší než ta Claytonova a to v několika méně či více důležitých ohledech. Luhrmannův film nečaruje jen s naprosto odzbrojujícím vizuálem, obrovské plus vidím také ve výběru herců. Zatímco postavy Myrtle a Daisy byly v Claytonově filmu od začátku na ránu, nesympatické vzezřením, natožpak chováním a postoji, tak zde je to úplně jiná písnička. Carey Mulligan je v roli Daisy bez nadsázky k sežrání. Zatímco Daisy v Claytonově filmu jsem ke konci vyloženě nenáviděl, Mulligan byla natolik podmanivá, že mi jí bylo snad i líto. A co se týče Myrtle, ta ani v jednom filmu prostoru moc neměla, ale Isla Fisher je i tak mnohem lepší variantou, než Karen Black. Edgerton svého předchůdce Derna též jasně převyšuje a DiCaprio jako Gatsby byl řekněme mnohem otevřenější než Redford, jenž tuto postavu pojal mnohem více podivínsky. Jinak v komentářích a diskusích stokrát probírané OST je ohromující, přičemž vrcholem je skladba od Lany Del Rey. Pokud jde o hip-hop, tak v tom už tak nadšený nejsem. Snahu přiblížit to dnešní době sice chápu, ale jestli mě na Claytonově Gatsbym něco nadchlo, tak to byly scény z večírků s klasickou hudbou té doby. Luhrmann nám představil v podstatě dnešní diskotéku pro boháče. Když to shrnu, tak film se mi líbil velmi, ale jisté vady na kráse má, i když spočívají převážně v tom, že bych si něco představoval trochu jinak.

Především ve své první části naprosto geniální film, kde kromě Gabina září i Bourvil v roli Thenardiera. Hugovu předlohu jsem nečetl, ale jsem obeznámen s její rozsáhlostí, a tak se divím, že nějaká dvoudílná adaptace nevznikne i dnes, kdy každé pokračování něčeho slavného je k dobru a vydělá prachy. Viděl jsem Bídníky s Neesonem a v porovnání s nimi je znát, kde se muselo sekat a kde ne.

Kvalitní kostra příběhu tu je, ale dialogy připomínají spíš Twilight ságu.