Gattolino

Musím přiznat, že nejzábavnější na filmu byly hlášky typu: "Musíme chytit lejna", "je třeba mluvit s lejnem", "pracujete pro lejna", apod. To samozřejmě vyzní hezky jen v dabingu. Mistrně se podařilo semlít všechno. Tři hvězdičky dávám za ta lejna.

Tady šlo myslím hlavně o to příliš to nepokazit v očích diváků. A tento cíl byl se ctí splněn. Nikdo určitě nečekal něco, co se bude zcela vymykat předchozímu duchu Starwars. Na rozdíl třeba od Vinnetoua, kde z ruky jiných režisérů než byl Harald Reinl ( a Hugo Fregonese), lezly s prominutím šity, tady se stále pokračuje v úctyhodném tradičním módu. Na logiku se až tak moc nehraje, na nějaké to klišátko moc nehledí, dialogy taky nejsou jak od Lynche. A to je dobře. Trochu drobných srandiček nechybělo (např. Han: "Musíme umístit výbušninu na každý druhý sloup". Žvejkal: "uaaah" Han: "To je taky dobrý nápad". ) Kylo Ren vypadá trochu jak Strachův Lotrando a mluví jako pitomec, ale to je jen drobná pižka. Starší Leia i Luk - perfektní. Že film končí "cliffhangerem jak prase", ani nevadí, dalo se to předvídat. To, co jsem čekal, to jsem i dostal. Povedlo se to.

Vynikající film, přinášející celou kytici aktuálních vzkazů dnešní době, aniž by zde byla byť i jen špetka moralizování, klišé nebo nějakého patosu. Obdivuhodné, že se pan Spielberg těmto běžným filmovým nemocem dokázal mistrně a elegantně vyhnout, a není zde ani stopa po nějaké tvůrčí vypočítavosti. Film by měli povinně shlédnout všichni, co koketují s dnešním modním cynismem, relativizací hodnot, laciným antiamerikanismem a podstrojováním východním totalitním režimům. Aniž by se tvůrce uchyloval k drastickým scénám a vypjatým momentům, předvede zrůdnost bolševismu a totalitarismu v plné parádě, a nesklouzne ani k falešné glorifikaci administrativy západních zemí - i zde funguje pragmatismus a bezohlednost, nikoliv však slepá a zlá ideologická nenávist, typická pro komunismus. Pozoruhodné je, že film je pojat navzory módě akčních a mocně emotivních tlaků na diváka spíše poklidně a komorně, drama se zde vine spíše v dialozích a pod povrchem. Výkony herců netřeba komentovat - Hanks je naprosto skvělý, plně lidský, žádné vymodelované hrdinství, špión Abel je zde ukázán podobně, tak, aby na něj divák pohlížel s pochopením a nadhledem, ruský hodnostář Šiškin je opravdu věrohodný žoviální, ani dobrý, ani zlý, prostě ruský aparátčík v systému padajícího lejna, novopečení němečtí policisté už ve svém vzhledu nesou poslušný a cituprostý chlad. Film nikomu nic nepodsouvá, ale snad každý si může nést z kina vnitřní vzkaz, že kdyby jednal stejně "normálně slušně" jako James Donovan, zmizela by ze světa většina svinstva. Pokud je vítězství dobra nad zlem pro někoho automaticky kýč a limonáda, pak upřímně lituji jeho zdeformované duševno.

Propracované dílo, klobouk dolů, výborní herci, působivé prokládání dokumentárními snímky. Co se týče pravděpodobnosti nastíněné verze události, možná to tak i mohlo být. JFK byl určitě kontroverzním politikem, dodnes těžko odhadovat, jak by se jeho prezidentování vyvíjelo a zda pozitivní legendu z něj neudělala právě předčasná tragická smrt. Nevím. Ani o CIA a zbrojních lobby si nelze dělat iluze. Samozřejmě, v kontextu s dnešní chorobnou antiamerikanistickou vlnou, vyvolanou bolševickou propagandou a šířícími se různými konspiračními nesmysly třeba o soše svobody jako symbolu lucipera, o nainscenovaném útoku na WTC, apod., se člověk na taková "odhalení" dívá s pochybami. A konec konců, možná to nejlépe odhalil Mick Jagger, když zpívá, že "Who killed the Kennedys? When after all It was you and me."

Podle hodnocení a recenzí jsem čekal hodně, a přesto jsem to podcenil! Směle přiřazuji k filmům mého osobního zlatého fondu. Přesně takový, po jehož shlédnutí si říkám: tak to musím vidět určitě znovu, a upozornit na něj všechny kamarády a známé. Zábavný, napínavý, moudrý, snový, příjemně a nenuceně ujetý, skvěle zahraný, každou minutou překvapující, naprosto nepředvídatelný, skrz naskrz pozitivní, aniž by memoroval otřepané pravdy, hravý, vhodný pro spektrum diváků všeho věku (každý si načerpá to své), mnohovýznamový, ukolébávající a současně příjemně znepokojující film. Byl jsem nadšen. Na Boba Galea si nadále budu dávat dobrý pozor!

Po trilogii Vinnetou a Pokladu na Stříbrném jezeře bych hned zařadil Old Shatterhanda mezi nejlepší zfilmované Mayovky. Děj je vcelku originální, scény neotřelé, bitva Vinnetoua s náčelníkem Komančů je exceletní. Film má podle mne jediné slabé místo, a to se jmenuje Tujunga. Že by si Vinnetou vybral jako následovníka zrovna takového s prominutím zbrklého matěje, to se nechce věřit. Největší hloupost prokázal mladý náčelník právě svou bezmyšlenkovitostí tím, jak po shození sexuchtivého vojáka do vody za ním ještě skočil, zcela zbytečně. Co čekal? A jeho ukvapené hlášky typu "nechal bych mu na čelo vypálit vrah" apod. jsou opravdu dojemné. Milý Tujunga byl sice hodný a statečný, ale "ne moc chytrý." Stejně tak nevím, proč se vždy skvělý Old Shatterhand nechal tak lacino "doběhnout" kapitánem Bradleym při návštěvě pevnosti s Vinnetouem. Ale budiž. Film si nese klasickou atmosféru a rozhodně se dá stále znovu a znovu vidět. Na rozdíl třeba od takové míšenky Apanači, kdy divák snadno zapláče nad promrhaným potenciálem.

Ve své době skoro špica, dnes to poněkud vyvětralo a bez nostalgie se to asi těžko skousne. Ale rozhodně stojí za to tajemná atmosféra Fričova domu s jeho deníky a mapami, střihy do (asi autentických) indiánských scenérií, a zápletka taky nebyla ve své době tak otřepaná. Pan Matyáš je trochu protivný patron, ale paní Božidara je velmi pohledná a hraje skvěle, pan Brodský rovněž. Scény z hvězdárny nebo z laboratoří mi přijdou přesvědčivé. Co je trochu (možná i hodně) protivné, jsou "zaručeně kapitalističtí" zlí týpkové z imperialistického Německa, jejich šéf namaskovaný jako Himmler a další "sympaťáci" z jeho party. A pak nelze přejít provokující jednoduchost, s níž doktor Junek v pohodě vycestoval ze dne na den do Brazílie. V době, kdy většina lidí mohla tak nanejvýše a ještě obtížně do Jugoslávie, o takové Itálii nebo Španělsku si mohla jen zdát, a na průměrný výlet do Brazílie by si nenašetřili ani za deset let, a i kdyby, nejspíše by nedostali devizový příslib a vízum. Prostě, na bolševické reálie se jaksi pozapomnělo (ale ono to ani jinak nešlo - takže to byla asi povinná úlitba za možnost natočit české sci-fi). Zato Hapkova hudba je krásná a skvěle dokresluje poetické i dramatické scény. Film si asi čtyři body objektivně nezaslouží, když ale přihlédnu k okolnostem a přidám trochu té nostalgie, tak je dám. Rozhodně to není průšvih, ale těžko se na to mohu dívat očima diváka, který ten film neviděl v nějakých 13 - 14 letech.

Tom Cruise zpravidla hraje v hodně dobrých filmech, a i zde to potvrzuje, a výkon jeho i ostatních herců skvěle přebijí poněkud vyumělkovaný scénář s dost nepravděpodobnou shodou náhod, že těsně před "naloděním" Vincenta sveze jeho poslední oběť a ještě se s ní relativně dost podezřele rychle sblíží. Ale budiž, dá se to snadno odpustit v nijak nenudícím sledu akcí a hláškami nabitém ději, okořeněným jemným humorem v dialozích. Nadprůměrný film, který však možná po čase vyvane z paměti, za vidění však rozhodně stojí.

Tady nejde o nic než o čistou, odvázanou srandu plnou čistých magořin, ale ten záměr se povedl na 100%. Relax a na nic nemyslet, prostě pohoda, kafíčko a nohy na stůl, máme víkend, dáme kino. A takových filmů taky není mnoho, a je to kumšt je vytvořit, aby nebyly trapně chtěné nebo prostě hloupé. Ne vždycky mám náladu slyšet Stravinského, Genesis nebo Chopina, někdy je životní potřeba i té primové, nic nepředstírající bezstarostné Abby.

Tak to je tedy další Clintovo "opus magnum", klobouk dolů! Neuvěřitelné, že ze stejného roku vyšel s podobně silným Gran Torinem. Asi zbytečně vršit superlativy - jde tu neotřelé, originální téma, výborná (Eastwoodova) hudba, perfektní výkony Angeliny i ostatních herců. A také, přes otřesné události a zřejmě tragický konec Christinina syna celkově pozitivní vyznění, aniž by se neslo v duchu podbízivého tzv. happyendu. Naopak, skoro se mi zdá, že již dost únavné klišé špatných konců ovládá dominantně filmový prostor, protože, přiznejme si, je jednodušší a lacinější, tedy vypočítavější a s menším rizikem vzhledem k odborné kritice. A Eastwood toto umění pustit se do takových bouřlivých vod ovládá dokonale. Slušný a nepodjatý policista, který nakonec chycenému chlapci uvěřil, statečný kněz, nezkorumpovaný soudce, účinná síla veřejného mínění a tisku, atd, atd ... člověku obklopeného středoevropským relativismem, sarkasmem a pochybovačstvím o ideálech se nechce skoro věřit, že je to možné. Ale jak vidno, možné to je (protože jde o skutečný příběh podle dat nalezených v archivu LA), a Eastwood se nebojí takový postoj hlásat. Jeho filmy často ukazují, že i z beznaděje vede nějaké východisko. Protože bez naděje a víry v nějaký ideál by nešlo ani dýchat a pozitivních (a důvěryhodných) filmových hrdinů je nám obzvláště v dnešní pragmatické době sakramentsky potřeba. Clinte, bravissimo!