revere

Další z řady filmů, které oscilují mezi dramatem pro děti, pohádkou pro dospělé a stupiditou, vhodnou tak nanejvýš pro samotné tvůrce.

První část vcelku ujde. Film nabere zajímavou atmosféru tajemna a napětí. Dobře dopadne i první seznámení s postavami. Ke konci začne atmosféra uvadat a druhá část je propadák. Herci, snad s výjimkou Davida Morseho, hrají jako absolventi víkendového kurzu herectví. Dramatické scény působí vlažně, ty akční trapně, zbytečné triky směšně a pokusy vyvolat dojetí otravně. Tak to zkrátka dopadá, když se někdo pokusí převést Kingovu litaraturu do filmové podoby slovo od slova, místo aby nechal pracovat divákovu fantazii.

Zločin a pomsta. Trochu to zavání propagandou.

Dobrý kokteil vtipu, napětí, romantiky a hezkého pokoukání na sličnou a neokoukanou Paulinu Porizkovou.

Starý chlap se zamyslí, vzpomínky se vynoří, malý chlapec se rozběhne po chudobném příbytku, kariéra se taky rozběhne po chudobném příbytku ... Starý chlap se vytrhne ze snění a jde na stedž. Davy jásají. Přijdou už filmoví životopisci na něco nového?

Doufám, že ne.

Asi nejkomplexnější dokument o Cashovi. Přesto zde mnohé schází. Na jedné straně se do konceptu nevešly důležité epizody jeho umělecké kariéry, jako projekt Highwaymen (Willie Nelson ho zcela nepochopitelně zapře) nebo spolupráce s U2, která skutečně nastartovala Cashovo obrození. Na straně druhé tu chybí větší pohled do soukromí. John Carter by mohl více vyprávět o tátovi, který mu vařil a chodil s ním na ryby, než o Johnnym Cashovi. Nezbylo místo pro mysteriózní dům u jezera Hickory. A film také nepostihl rozpolcenost člověka, který již dávno, snad na samém počátku, ztratil hranici mezi realitou a fikcí.

Strašně kýčovitá ždímačka. Tvůrci se neshodli, zda má být konec happy nebo tragedy. Největší slabinou je absence jakékoliv záporné postavy. Následně pak teatrální výkony herců. Poté naivní scénář a absolutní neznalost hudební branže. Celkem se mi vlastně líbilo, omlouvám se.

Kulturní rozdíly mi brání objektivně vnímat a hodnotit filmy exotických, zejména pak asijských produkcí. Ki-duk Kim opět předvádí mistrnou filmařinu, osobně však vždy preferuji emotivní náboj před řemeslnými kvalitami. Takže další vynikající asijský film s neopominutelným poselstvím, který mne nedostal na kolena. Název pro mne zůstává záhadou.

Pro mne dost zábavný thriller s notnou dávkou humoru. Bigotním vyznavačům hlubokomyslného, estetikou a filosofií nabitého umění vyjadřuji soucit s tím, co museli vytrpět.