tammsin

Ač to neříkám s velkou radostí, nebýt Angeliny, film by nestál za mnoho. Zejména nesmyslně a nepřítomně smějící se Růženka, o které mě nikdo nepřesvědčí, že nejela v krecku. A princ nakonec? Velmi mě pobavila jeho role. Vynořil se odnikud, vůbec nic neudělal a zejména v závěrečné scéně se vyskytl bůh ví proč. A do třetice všeho dobrého, trojiční magické schéma pohádek je dodrženo opravdu jen mimoděk, jsou tu víly, které jsou tak neschopné a pro diváka otravné, až je to do nebe volající. Vraťme se však k Maleficentovi. Nikoli prvoplánově zlá, občas skvěle rezervovaná až ironická a scény, kdy deklaruje, že nesnáší děti, jsou asi nejzábavnější z celého snímku. Film stojí a nikoli padá, ale opět stojí zcela na Maleficentovi. 3D verze dodává něco navíc, s efekty, které film zahrnuje, stojí za to zvolit tuto variantu.

Něco mi ve filmu chybí, a tím něčím jsou emoce. Emoce, které má cítit divák. Když jsou smutní hlavní hrdinové, nepláču, když jsou šťastní, neraduji se. Tak nějak intuitivně rozumím, jaké by mělo být pomalu mládnout a nakonec opustit lásku, rozumím, ale necítím to. Jsem jen divák, který kouká na skvěle sehrané divadlo plné západů slunce a jemných detailů. Poslední půlhodina filmu pro mě snímek svým způsobem zachraňuje. A abych se nepřipojila jen k chvále Blanchett a Pitta za zmínku nepochybně stojí herecký výkon Tildy Swinton, byť v roli menší, o to spíše skvěle zahrané.

Těžko se divákům zavděčit. Pro Čechy je v létě příliš horko, v zimě příliš zima, životopisný film je moc životopisný, historický moc historický a i kdyby byl i polovinu kratší ... však to znáte. Avšak běda Stoneovi, kdyby posunul dataci bitvy nebo přidal ahistorické postavy. Ihned se vyrojí spousta pseudohistoriků, kteří upozorní na ten či onen nedostatek, který pochopitelně neúnosně snižuje kvalitu filmu. Osobně si naopak myslím, že film je opravdu velmi dobrým snímkem, výtečně zachycujícím stoupající nedůvěru vládce vůči okolí zakončenou paranoiou. K tomu se jedná o film vizuálně poutavý, s vícerozměrnými postavami, podkreslený skvělou hudbou. Rozhodně jeden z lepších "sandálových" filmů.

Film, u kterého máte nepříjemně vtíravý pocit, že v něm můžete hrát či přímo vlastně už svým způsobem hrajete sám.

Když nemáte upíra, dejte tam vlkodlaka, když nemáte vlkodlaka, použijte čarodějnici… Ne počkat, použijte všechno najednou! Pomyslné kulinářské okénko Tima Burtona mě, navzdory většinovému hodnocení, vůbec nezklamalo, jistým nedostatkům navzdory. Dějová linka Temných stínů se patrně zastavila někde na kafe a natáčení tak úplně nestihla, nějak mi to ale vadí daleko méně, než by asi bylo záhodno. Oprostíme-li se alespoň trochu nároků na opravdu propracované postavy, je třeba položit si otázku, zda je to u daného snímku nezbytně a do puntíku zapotřebí? Spíše, než že herci hrají zle a nedostatečně plasticky, hrají s ohledem na scénář prostě jen málo. Potenciál filmu byl v tomto ohledu asi přeci jen větší. Osobně jsem však ochotna nad touto skutečností přimhouřit oči. Vizuálně propracované a hravé, podivných postav dostatek, zmanipulovaný dav i přiměřené množství krve. O třídu pod Karlíkem, o hvězdu nad Sweenem.

Příklad filmu, který hvězdné obsazení zvedá z prachu plání divokého Západu, ale zcela zachránit snímek už beztak nedokáže. Prostinké dialogy a tu a tam děj, kterým prochází vrcholně nepříjemná postava Renée Zellweger, jejíž herecké umění jindy nanejvýš ctím, ale zde ji prostě nemůžu vystát. A poučení závěrem - western bez přestřelek, nemá-li k tomu dobré dialogy, nezachrání ani Viggo s brokovnicí.

Občas až příliš utápějící se v detailu, a tím myslím především snímání Adele ze vzdálenosti jednoho milimetru. Lea Seydoux zde disponuje poměrně otřesnými vlasy, ale zájem diváka, tedy dle mého názoru, prostě přitahuje. Adele má sice vlasy celkem v pohodě, ale její výraz občas hraničí s lehkou formou retardace. Nicméně silnému a lidskému příběhu to lze prominout.

Velmi oceňuji zařazení těch sdělení, která měla co říci divákovi. Žádné zdůrazňování tuposti davu, Olga Špátová preferuje ty, kdo myslí. Jistě, jednoznačné ladění dokumentu ve směru naděje do budoucna a apelu na lidskost, rozum a cit, jichž se často vzdáváme. A co je na tom špatně? Pro mě nic! Dobře odvedená práce o našem světě, kde si každý stýská a hraje, žije a předstírá, umírá a věří. Výpověď o tom, že jsou stále lidé, kdo mají vůli něco změnit, kdo vidí, že je něco špatně a živí naději ve změnu. I když se zdá, že je to boj s větrnými mlýny a výkřiky do prázdna, ale tohle jsme my, kýčovitá, přemoudřelá i z hlediska vyššího principu mravního stále živoucí generace Y. Před námi nic, za námi všechno?

Dobře zahraná oslava (a zdůrazňuji pouze oslava) Hannah Arendt včetně nepochopení jejího talentu a intelektu odpůrci konceptu banality zla a podílu židovských elit na konečném řešení. Bohužel však nepochopení jednostranného, Hannah Arendt se sice snažil porozumět málokdo z protivníků, avšak ani ona sama se nesnažila dle filmu porozumět nikomu z těch, kdo reagovali drsně a odtažitě. Koncepce neporozumnění filozofickému přesahu sklouzla za všudypřítomnou clonou cigaretového dýmu do sugestivního vyzdvižení autorky do té míry, že nelze nestát na její straně.

Šteindler byl po většinu filmu nesnesitelným blbem a ani tentokrát mě neoslovil.