Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Krimi
  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (767)

plagát

Tři chlapi na cestách (1973) odpad!

Naprosto souhlasím s hodnocením Kulmona. Větší trapas, než jsme si dokázali představit. Smutná je účast celé řady celkem kvalitních herců i režiséra. Na lepší si holt muslei počkat. Tuhle práci asi brali v dobách nejhlubší normalizace s vědomím naprosté beznaděje. Na druhou stranu, v hercích bychom neměli vidět nadlidi a rozhodně bychom je neměli podporovat v jejich falešných představách, jaká jsou společenská a mravní elita. Nejsou, nebyli a nebudou. Ale oni sami si to nezřídka kdy myslí sami a část lidí je v tom i utvrzuje. A to je jediné cenné na tomhle filmu, vykrádajícím svým způsobem pozoruhodný film Tři chlapi v chalupě...

plagát

Já, truchlivý Bůh (1969) 

Konec šedesátých let údajně představoval zlatou éru českého filmu. jenže ono těch dobrých filmů bylo ve skutečnosti a především v odstupu zoufale málo a kvalitu filmu prověří čas. Zatímco jiné dílo, natočené podle předlohy autora námětu a scénáře - Milana Kundery - Žert řadím k těm filmům, které si nálepku kvality udržely dodnes, v tomto filmu (kromě námětu autora) ocením ještě jednoho z mála herců, kteří snad nikdy nezklamali - Miloše Kopeckého a fakt, že je tento film situován do Brna. To píšu jako pražák, který je vděčný, když se ve starších filmech předvede taky něco jiného, než jenom naše hlavní město nebo imaginární vesnice. Myšlenka, že manipulovat s lidmi se nevyplácí, nicméně to asi platí pro podobné situace, protože manipulovat s davem se vyplácí naopak velice dobře. A historie i současnost nám toho přinášejí mraky. Co mně ale zase vadí, je obsazení Pavla Landovského do druhé hlavní mužské role. Landovského doménou byli uřvaní burani a primitivové (strašně mě mrzí, že ho neznám jako malíře pokojů ve druhém díle Takové normální rodinky), ale no role tohoto typu nemá ani náhodou a to jak projevem, tak fyziognomií. Ono je vůbec pozoruhodné, jak byly tyhle filmy ze údajně zlaté éry obsazovány údajně fantastickými herci (i tady je výkon Landovského nadšeně oceňován), pravda ovšem je, že i celkem kvalitní herci jsou obsazováni do rolí, kde prostě působí naprosto nedůvěryhodně. Z času na čas se vidět dá, ale i zde platí - sáhněte radši po tištěné předloze.

plagát

Milada (2017) odpad!

Tsunami-X, Malarkey, Tosim a Radek99 to vlastně všechno napsali za mě. To, že tomuhle filmu dávám odpad je právě proto, že velké téma podávají nuly a podávají ho jak jinak, než trapně. Onen Mrnka je jako co? Když se člověk podívá na jeho profil tady, tak vidí, že jediné, co ten scénaristicko režijní génius kromě tohoto filmu dělal, byly většinou stupidní rozhovory na DVTV, kde duo Drtinová a Smetanová leckdy připomínají svojí arogantní agresivitou a přesvědčením o své jediné správné a nezpochybnitelné pravdě ony komunistické zrůdy, které mají onu Miladu Horákovou na svědomí. Jsem rád, že se tohoto paskvilu nedožili mí rodiče, kteří se s rodinou Milady Horákové stýkali. Obzvlášť nechutné je, jak je film i tady představován a vysvětlován: "Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes." To jako opravdu? Jak je možné, že poté, co si naši filmoví "tvůrci" vylobbovali nejrůznější dotace (nezapomínejme, i co všechno je schopná ČT "podpořit" podle zásady, to se nám to rozhazujou prachy, když je z lidí často až skoro násliím vydřeme s požehnáním státu...) tvoří podobné až téma urážející amatérské počiny? A podobná veledíla vesměs tvoří sebestřední elitáři, kteří jsou nulami jak řemeslně, tak umělecky. Když mohl Kosatík se Sedláčkem stvořit České století, tak to šlo. Čímpak to asi bylo? Že by Kosatík byl kvalitní scénárista s invencí a na druhé straně i rozsáhlými znalostmi a především s empatií k danému tématu a osobám a Sedláček režisér, který ovládá řemeslo? Jedni z posledních a jedni z mála? Mrnka chtěl stvořit dílo se kterým ohromí svět. Aspoň to tak vyznívá. Všichni tihle lidé mají spousty keců na Trošku a Magnuska, ale ve své podstatě představují jenom opačnou stranu téže mince. Pavel Kosatík v onom dílu Vraždění soudruha řekl k Miladě Horákové tisíckrát víc, než bylo sepsáno, sehráno, natočeno, ozvučeno a s velkou pompou předvedeno tohle partou diletantů.

plagát

Fair Play (2014) 

Jeden z nejlepších filmů, který se zabývá obdobím pozdní normalizace. Skvělý komentář Malarkey. Ano, takhle to bylo (nezapomenu, jak od jedné kolegyně dceru vyhodili ve třinácti z vrcholové gymnastiky, protože rodiče odmítli, aby to brala), takže nevidím problém v tom, co se tam odehrává. Nakonec ani Áňa Proletářka mi ten zážitek nezkazila, ostatní herci na čele s Judith Bardos byli skvělí a Andrea Sedláčková má být na co hrdá. Dostala mě ta scéna na konci, kdy tv či rádio (už přesně nevím) hlásí, že olympijský výbor ze strachu o sportovce ze socialistického Československa rozhodl, že do Los Angeles se prostě - nepojede. Takže - absurdně to snažení Áňy by vyšlo tak jako tak nazmar. Na druhou stranu - oni ti sportovci jezdili na onen západ celkem běžně, takže příležitostí k útěkům měli dost. Nicméně, myslím, že je zde ještě jeden rozměr filmu a tím je otázka dopingu ve vazbě na politizaci sportu na východní straně železné opony. Proti východoněmeckým soudruhům byli ti naši naprosté nuly, protože na pro tábor míru a socialismu snad nejúspěšnější olympiádě v Montrealu, kdy v první desítce tabulky medailistů se USA "krčily" nejen za nedostižně prvním SSSR, ale i za druhým NDR (s 40 zlatými medailemi !) a pokořeni byli západní Němci až na čtvrtém místě. Zato bylo v první desítce celé RVHP s výjimkou - ČSSR. Jeho celkově osm medailí, z toho dvě zlaté vypadaly vedle výkonu našich severních spřátelených soudruhů až trapně při stejném počtu obyvatel. Zdá se, že soudruzi se poučili a zejména v té ženské atletice se díky Kratochvílové a Fibingerové zadařilo v dalších letech. A to je otázka č.2 - dozvíme se někdy, jak zrovna tyhle dvě hvězdy dospěly k svým fenomenálním výkonům? A ono Los Angeles mohlo být taky odpískané ze strany států Varšavské smlouvy z důvodu strachu z odhalení dopingu a nejenom jako pomsta za bojkot olympiády v Moskvě...i tohle se mi dost dlouho honilo hlavou, když jsem ten film ztuha strávil.

plagát

Kleopatra (1963) 

Nesdílím místní nadšení, protože ty filmy ze starého Říma made in Hollywood na mně působí až příliš kýčovitě a přepjatě. Jistě - s Římem se to srovnávat nedá, ale onu divadelní přepjatost, zdlouhavost a topornost dialogů nevyváží nesporně kvalitní herecký výkon Rex Harrisona, dobrá hudební složka a masovost scén. Burton ani Taylorka mě za srdce nikdy nechytili na to, jaké se jim dělá reklama a dech mně vyrazila scéna i kostýmy, které by se tak maximálně dobře vyjímaly v Las Vegas. Neodpustím si dva příklady. Malby na stěnách paláce v Alexandrii jsou přeneseny z chrámových komplexů starého Egypta, zatímco Egypt - jedna ze tří helénských říší byla (jak jejich přívlastek napovídá) především "řecká" a ona výmalba ve filmu měla napodobovat staroegyptské reliéfy víc jak tisíc let staré. No a ta druhá je výzbroj a výstroj římských vojáků, kteří takhle prostě v Caesarově době nevypadali ani náhodou. Loricu (onen krunýř z jednotlivých pásových segmentů) začali Římané nosit až v prvním století našeho letopočtu, stejně jako onu přilbu převzatou od Keltů a slangově nazývanou žokejka a už vůbec neměli takové štíty, jako jsou zde prezentovány. Narve-li někdo do filmu na svoji dobu tak horentní sumu, měl by si vzít pár historiků na poradu a předpokládám, že oněm kostýmním výtvarníkům by jistě někdo znalý třeba vysvětlil, že římští vojáci nevypadali v této době stejně, jako je všichni znají z Trajánova sloupu. No a když jsme u toho, za daleko lepší film z doby říše římské pokládám třeba rumunský Trajánův sloup, který je sice o něco mladší, ale je nějak tak nenásilnou formou třeba o tom, jak a z čeho vznikl rumunský národ...a to je rozhodně zajímavější, než tisíckrát obehraná legenda, jak ona údajně neodolatelná (ve skutečnosti to podle historických výzkumů až zas takový zázrak nebyla) královna ve jménu své moci "přefikla" dva zmatence v čele Říma (pro Marca Antonia to sice zcela tak neplatí, ale svoji šanci propásl a navíc, Octavián byl prostě daleko schopnější) a málem převezla všechny.

plagát

Vražda před večeří (1972) (TV film) 

Překvapivě kvalitní stará detektivka. Není to ani tak psychologie za každou cenu, ale spíš cosi a la Agatha Christie, protože hraní si akčnost v našich podmínkám působilo (a působí i dnes) směšně. Co je ale na ději detektivky pozoruhodné, je fakt, že vychází ze zcela reálné situace - prvorepublikový producent a režisér Sviták (zde Holub) byl hned po skončení pražského povstání zatčen za kolaboraci a poté, co byl v prádle vystrčen na ulici v Bartolomějské, byl lynčován davem a na jeho "žádost" byl odstřelen kolemjdoucím sovětským vojákem. A to je i příčina, proč jsou dva lidé v krátkém sledu zavražděni. Kéž by české detektivky aspoň občas vycházely z podobných realit místo bezduchého napodobování tu vražd zde tu kriminálek onde...skvělí jsou (s výjimkou vždycky nějak nesympatické Vlčkové) vlastně všichni herci, teprve díky této dobře odvedené práci Pavla Háši a spol. jsem si uvědomil, že onen hlavní detektiv Václav Neužil je otcem onoho Václava Neužila ze Světa pod hlavou...přitom ta podoba tam je více než zjevná.

plagát

Kameňák 4 (2013) 

Kameňák (žádný) hodnotit nebudu. Ale odpad dávám všem těm zdejším intošům, zmrdům a vohnoutům, kteří se tady vyblejou, zaexhibují a myslí jak jsou světoví a prudce inteligentní, prostě klasická elita národa a přitom si ani neuvědomují, že tady prezentují svoji ubohost a malost, protože když o něčem vím, že to je s...a, tak to přece ani nesleduji, natož abych tady dvě odpoledne potil sáhodlouhé elaboráty.

plagát

Ostrov pokladov (1990) (TV film) 

Nevím, kolikrát byla jedna z nejlepších dobrodružných knížek ve světové literatuře zfilmována, ale viděl jsme řadu přepisů i variací a podle mého názoru je tohle to nejlepší možné "klasické" zpracování. Až na pár detailů věrně převádí knihu na obrazovku, skvěle jsou vybráni i herci (celkem "těžké" váhy) a vizuálně i akčně velice působivé. Je to rozhodně lepší, než když si tvůrci začnou vymýšlet pseudoaktuální nesmysly typu že Jim je holka a podobně a nebo to celé přenesou do budoucnosti a Hispanola je vesmírný koráb. I tyhle "adaptace" ukazují, jak strašně důležitý je u filmu scénář a jak je i v té Americe hodně povolaných a málo vyvolených, i když je to tam o parníky lepší než u nás, kde se naší místní filmoví tvůrci všeho druhu těm amerických protějškům vyrovnají jenom v hvězdných manýrech, na stránkách lokálního bulváru a překonají je tak maximálně nabubřelostí a sebevědomím.

plagát

Akce v Istanbulu (1975) odpad!

Super koment Big Bear. Docela by mně zajímalo, jestli to Ivan Gariš myslel vážně a nebo se u toho královsky bavil. Nepřekvapilo by mě, kdyby b bylo správně. Fakt je ten, že ve své době se na podobné filmy chodilo už jenom třeba právě pro ten štryptejz někde v pozadí. JInak Radovan lukavský taky zahrál kdeco a nic neodflákl (nakonec rok 1975 byl rokem, kdy to měli soudruzi už opravdu všechno pořešený a měli pocit, že to v ruce drží opravdu pevně, takže jeden (a nejen Lukavský) nevěděl, nicméně, co mně v tomhle filmu bylo nepříjemné byla ona Ida Rapaičová. Tu jsem bytostně nesnášel, ať hrála co hrála...uděluji ji čestné místo vedle Helenek Bohdalové a Růžičkové a podobných děsivých existencí. P.S. Aha takže sorry jako, ale Ivan Gariš byl prostě jenom tupý komunistický dobytek, podílející se na nejhorších zvěrstvech v padesátých letech - viz. jeho životopis tady. Jdu blejt. Hlavně akce Kameny je hnus nehoráznej, když se soudruzi vraždili mezi sebou, tak to mně nevadilo a nevadí.

plagát

Prodaná nevěsta (2014) (divadelný záznam) 

K vlastnímu představení musím konstatovat, že ačkoliv nemám opery obecně příliš v lásce, najde se pár výjimek (a Prodaná nevěsta k nim rozhodně patří) a musím konstatovat, že pro mě to bylo asi nejlepší představení národní klasiky, jaké jsem (převážně v televizním zpracování viděl). Překvapivě dynamické, stylizované bez hysterické snahy být originální, se spoustou zajímavých momentů a originálních epizodek. Vůbec je to obrovský rozdíl oproti strnulým statickým provedením s korpulentními hlavními hrdiny ještě s osmdesátých let minulého století. Představitel Kecala Jan Šťáva je snad třiadvacetiletý pěvec, hlavní představitelé umí hrát a mají co - tanečně gymnastický výkon Radky Sehnoutkové v roli Esmeraldy chvíli před jejím hlavním pěveckým vystoupení je skoro neuvěřitelný. Na jedné straně minimalistická scéna, na druhé straně spousta droboučkých epizodek, které ukazují, že kdo chce, dokáže si dramaturgií a scénářem vyhrát. Scéna, kdy je Kecal u Krušinových je zábavná i takovými detaily, jako je zabalení buchet Kecalem a zděšením otce Krušiny, který zjevně utřel nos, nebo utržený reflektor na Kecalově motorce při jedné z nejznámějších scén mezi Kecalem a Jeníkem. Takže naprostá spokojenost. Tedy s divadelním představením zprostředkovaným ČT. Nicméně co si při této příležitosti neodpustím, je pár slov k některým zdejším komentům. Několikrát jsem si přečetl, že komunita přispěvovatelů na ČSFD je spolek typických intošů, kteří si tady honí triko a předvádějí svoje zmrdo-vohnoutské výblitky v mimořádně koncentrované podobě. To se sice netýká drtivé většiny přispěvovatelů, ale perly, či spíše perliči se najdou dost často a tady jsme objevil hned dva. Articsky neopomněl použít výrazy typické pro klasické intoše, když píše, že cokoliv nového do českého prostoru tradiční zaprděnosti ho potěší (chybí mi tam něco o čecháčkovství, tak snad někde jinde a příště), ale hlavně se rozhořčuje nad tím, že divadlo nebylo nazváno po Václavu Havlovi. Myslím, že nejenom naše země má za sebou pojmenovávání a následné přejmenovávání po nejrůznějších pochybných hrdinech a vyfabulovaných pseudo osobnostech, takže je fajn, že v Plzni na radnici ten rozum měli a nenechali se strhnout k pro některé (a jejich drtivá menšina, byť se pokládají za elitu a nadlidi) tak povrchně líbivému kroku. A co se týká hodnocení UncleG, - nejsme na serveru, kde s řeší architektura a podobně se vyjadřovali podobní arbitři vkusu k zajímavějším a významnějším stavbám, čímž vesměs předvedli svoji omezenost. No a z té se okamžitě u podobných jedinců vystříkne jejich zoufalá snaha předvádět se jako někdo, kdo je úžasně nad věcí a výsledkem je, že člověk pochopí, s kým má tu čest - zastydlý puberťáček se se nazapře, byť by to měl za pár do důchodu a nezbývá než hlavně hodit nějaký ten lopotně naučený anglický výraz a být nějak tak (pouze ve svých očích) frí, kůl a hlavně hustej...No a co se týká Karleeho, překvapivě Smetana skutečně není Dvořák a zmínka o Moldau ukazuje, že se tady sešla opravdu vybraná společnost - silná trojka.