Ilicka

Stalo se tak, že teprve v blaženém dvaadvacátém roku mého života mému oku bylo dovoleno spočinout na tomto mistrovském díle. Neskonalým štěstím budiž zván fakt, že se tak stalo v kinosále, kde bylo oblažováno a obveselováno oko mé hereckým koncertem pana Hrušinského a roztodivnými kejklemi pánů Herze a Miloty. Mé ucho bylo pohnuto poslechem nebeské hudby pana Lišky. Já jsem takový jemný člověk, ale obávám se, že nesnesu, aby někteří nasáklí lidští tvorové tento český skvost nepovažovali za výtečnou velmi černou a mrazivou komedii.

Neuvěřitelně blbé, ale nedá se to úplně odstřelit. Spartacus útočí na pudové choutky vidět opravdu nechutné proudy digitální krve... A... ehm... daří se mu....

Těžkotonážní historický film, s mnohaminutovou stopáží, minimálním prostorem pro bitvy, mírou patosu přesně na hranici únosnosti a vynikajícím Laurencem Olivierem v roli Crassa. Ačkoli by si film zasloužil zkrátit a Kirk Douglas pár hodin herectví, nejsem takový cynik, aby mě vytváření živé aleje na Via Appia svým způsobem nedojalo. Poctivý padesátkový Hollywood.

Přepálené, neuvěřitelné, naivní, ďábelské, daleko za hranicí kýčovitých barev, přesto podmanivé. Kdo by idealistovi ve světě ošklivých velkých koncernů nedržel palce na rukou a na nohou??? Scénář jako pro Spielberga, barevné aranžmá z pohádek o Barbie, tempo závodů daleko za sešlápnutým pedálem Rychle a zběsile a mnoho dalšího... Speed chytne a udrží i přes místy kvílející brzdové destičky za které tahá nesnesitelný chlapec s opicí. Potěší správňácký Emile Hirsch, tajemný Matheww Fox a krásná Christina Ricci, ale nejen tito. Dokonce i ta prapodivná písnička ze závěrečných titulků přispěla k přiblblému úsměvu, který se mi objevil na tváři během závěrečného zúčtování. Progresivní styl? Áno! (Bohužel alergie na chlapce a jejich opice způsobila pád jedné hvězdy, té k plnému počtu.)

Ehm... Nevím, co jsem čekala, ale za 300 milionů dolarů rozhodně ne telenovelu. Naivní dialogy, rozvleklý děj, přestřelená stopáž a absolutně nesympatický hlavní hrdina (opravdu sám hodný Peter Parker) a většina jeho hereckých kolegů, vyjma Jamese Franca, který jediný poměrně věrně vystihl mantinely a motivace své postavy a na kterého se dalo bez problémů dívat. Tobeyho Maguira vláčí scénář dějem na hranici snesitelné trapnosti, dočkáme se i hrdinského patosu. Abych jen neplivala: Elfmannova hudba opět zabodovala, ačkoli prostupuje všemi třemi díly, neztratila nic ze své působivosti. (Sice potom nechápu písničkový soundtrack - myslela jsem si, že na soundtracku by měly zaznít písně z filmu, ne melodie podbarvující titulky, když se obecenstvo houfně vyvalí ze sálu.) Akční scény jsou sice digitální, ale velmi dynamické - za všechny úvodní bitva s Harrym, která nesnesitelně navnadí na film, který ale přibrzdí tak, že půjde o nervy a zdravý rozum a po dvou hodinách budete možná kreaturu houpající se na pavučinách nenávidět. Btw: Odkaz na líbání v dešti je sice okatý, ale potěší. Osobně potřebuji od Spidermana v jakékoli podobě velmi dlouhou pauzu. WARNING: ČESKÝ DABING ŠKODÍ ZDRAVÍ! Pokud můžete, pátrejte po titulkované verzi.

Dignity. Always dignity. Ten film je boží, co více říct...

Na jednu stranu někdo někam neustále velmi vtipně padá nebo je nakopáván do rozkroku, na stranu druhou si červíci čtou Kafkovu Proměnu. (Pro mě nejvíc šokující a nejzábavnější scéna filmu.) Nemo hledá tátu, Roddy hledá bráchu a Rita rubín, který jí zajistí lepší život, k tomu jim slimáci pějí písně. Nechybí ani obligátní poučení o důležitosti rodiny a přátel. Solidní vizuální stránku neprzní ani český dabing. Naprosto přesně třemi a čtyřmi hvězdičkami. 3,5*

Hodně syrové, ale dobré...

Roztomile nepravděpodobná storka o bílé černošce, občanské válce a elegánovi, který kdysi obchodoval s otroky, ale pak si to rozmyslel. Esence Hollywoodu 50. let, se vší křečovitostí a barvotiskovostí, a rozloučení velikána Raoula Walsche se světem filmu. Obsahuje naprosto vše, co mě na padesátkách irituje, ale v tak předimenzovaném balení, že se nemůžu zlobit.

Carpe diem!