Ilicka

Ha-ha-ha, přebírání celých scén a kódů, pitomé vtipy za hranici v kusu a neinvenční naplácání blockbusterových postav do jednoho mišmaše ještě nedělají dobrou parodii. Jedna hvězda je za fórek s Avengers.

Převyprávění vlastními slovy, bohužel prakticky suchopárně (vyjma popelářů!) a s ohledem na televizní rozpočet. McAvoy a Armitage ale potěšili.

Pomalounký utahaný film, ve kterém naprosto není jasné, komu o co skutečně jde a nevytrhne to bohužel ani Lauren Bacall, ač i ve vysokém věku zůstává šarmantní.

Bezprostředně po projekci mám dojem, že v tom filmu je naprosto všechno a že v polovině druhého příběhu na sebe vrší tolik emocionálních oblouků (z nichž každý by vystačil na jedno slušné dobové melodrama), jako by zkoušel, kolik mravoučných exempel ještě divák unese. Na rok výroby 1923 má film nesmírně rychlý spád a jako blockbuster by se neztratil ani dnes, protože z něj kouká poctivá práce (kulisy v životní velikosti, stovky a tisíce lidských a zvířecích komparsistů) a kreativita při trikových sekvencích (Rudé moře!!!). Hlavní linie "The Story" by sice fungovala samostatně, ale biblický prolog jí dodává váhu - a odkazuje ke kazatelské tradici, kdy výklad z písma byl pro úplné pochopení doplněný živým příkladem.

Tom Hiddlestone si krade veškeré scény, ve kterých se vyskytuje, pro sebe a strhává na svého Lokiho mnohem více pozornosti, než na hlavní postavu Thora, který jako "ten správný sympaťák s kladivem", nemá šanci na moment překvapení. Druhý Thor je mnohem zábavnější než Branaghův origin a s bratrským popichováním na Asgardu vyváží i nudnější pozemské pasáže a neoriginální elfí záporáky.

Nesourodá skupina v nezastavitelném autě, videoherní překonávání překážek a nejefektivnější nástup do práce, jaký si Tom Kranich (a divák) mohl u Kobry 11 přát. PS: U hodnocení hraje podstatnou roli také nostalgie :)

Dvouhodinová reklama na Google, standardní komedie Owena Wilsona a Vince Vaughna s vymazlenými závěrečnými titulky.

Nemůžu si pomoct, ale setkání Die Hard a The Rock po dvaceti letech vyšlo parádně - poctivý destruktivní oldschool. A na závěr Emmerich v troskách Bílého domu přislíbí i světový mír :)

Rodinný animovaný Avatar. Příběh patří k nejklasičtějším - konflikt mládí a stáří, tradice a pokroku, otce s rebelující dcerou - ale upevňování rodinných hodnot při pravěkém tripu za sluncem doprovází nádherné a vymazlené obrázky fantaskního pravěkého světa a humor, za který se divák při sledování nemusí stydět.

Jedna z nejslabších adaptací Jane Austenové, se kterými jsem se doposud setkala. Minimum jiskření mezi hlavními hrdiny nepotěší. Naopak depkoidní hudba Martina Phippse (i North and South) ano.