Ilicka

Film, který je jako člověk... Na povrchu se zdánlivě nic neděje a uvnitř zuří válka. Tak se za zdvořilou korespondencí Freuda s Jungem odehrává spor o základní pojetí psychoanalýzy. Vynikající herecké výkony ústředního tria, výborná hudba H. Shorea, ale jinak... tak trochu divadelní hra.

Vítej zpět, Quentine!!!

Už jsem mírně odrostla pohádkám i osmdesátkám, ale tahle je kouzelná. Ale ty triky... prostě osmdesátky....

Podmanivé vizuály (fotogenická Keňa), výborní herci a postmoderně odvyprávěný příběh. Zahradník mi sedl, vyhovovalo mi pomalejší tempo, vícevrstevnatý příběh, volné prolínání vzpomínek do současnosti... Kameraman a střihači odvedli skvělou práci (barevné stylizace, kontrasty, rozzáběrování...). Hudba rovněž výborná.

Po formální stránce klasicky nekoukatelný Nispel (největší formální WTF - přestřih z půlky scény v tmavé jeskyni na stébla trávy v jasném slunečním svitu). Člověku se chce skoro až brečet, když ví, že v rukách jiného režiséra by to mohlo vypadat výrazně líp. Herecká sebranka se však snaží, Momoa se pro tyhle drsné chlapácké role asi narodil (zdravím Khala Droga), Ron Perlman během svých patnácti minut všechny zkušeně přehraje. Budu teď parafrázovat: "Sračka se světlými momenty" A ty světlé momenty to tahají z naprostého podprůměru... ke dvěma hvězdám. PS: Viděno 2D, vzhledem k tomu, že nekvalitní digitální práce rvala oči už tak, nechci vědět, co se zraky nebohých diváků muselo udělat ve 3D

Další příspěvek do velké rodinky žánru thrillerů. Šablony naplňuje s jistotou, nijak zvlášť je nepřesahuje, snad jen charismatem Denzela Washingtona. I vizuály jsou navrženy podle thrillerové šablony, Trošku mě štval brutálně nepřehledný střih v honičkách. Víc se o tom filmu snad ani napsat nedá...

Ani Karel Roden nezachraňuje nejapně pitomý film.

Nečekaně vtipná černohumorná komedie s geniálním ústředním triem. Samozřejmě relativně předvídatelná, ale to bylo to nejmenší. Rupert Grint vedle Nightyho a Blunt obstál se ctí, i když jeho role je výrazně prolezlá Ronem.

První film, který mě nefalšovaně dojal. Bylo mi pět let a tehdy jsem zažila první slzy v kině.

Jedním slovem: Síla.