gicous

Nečekejte žádnou zápletku, žadný propracovaný příběh, žádný klasický dějový vzorec. Film zachycuje jeden den v životě hlavního hrdiny, který vrcholí nešťastným střetem s policií. Nic víc. Navzdory příběhové jednoduchosti má Fruitvale jedno velké plus. Když ho sledujete, sálá z něho opravdovost prostředí, obklopujícího Oscara na jeho jednodenní životní pouti. Ať již se jedná o jeho rodinu, přátele nebo město jako takové, vše má nádech autenticity, která je přítomna v každém záběru. Bezpochyby je to zásluha všech herců vyskytujících se v hlavních i vedlejších rolích a samozřejmě samotného režiséra. Díky tomuto si mně film udržel až do konce. 6*/10

Jako člověk, v jehož povaze není víra zakořeněna, můžu jen těžko pochopit sílu, která žene Palestince a Židy proti sobě. Černá vdova měla svým příběhem šanci dostat se do hloubky konfliktu mezi těmito dvěma národy. Byl tam potenciál k pokládání otázek, jenž by ideologicky rovnoměrně zohlednily obě strany, a poskytly tak divákovi otevřený pohled do nitra obou znepřátelených táborů. K naznakům tohoto dochází v samotném závěru, což ale pro mě bylo málo. Černa vdova obětovala náročnější myšlenkovou náplň svého příběhu ve prospěch průměrného vyprávění o snaze hlavního hrdiny dozvědět se, proč jeho žena spáchala sebevražedný útok. Místy mu nechybí působivost (flashbacky), ale po většinu času se jedná o mdlou cestu, která ve mě vzbudila spíše rozčarování a zklamání, než-li spokojenost. 6/10

Po celý děj jsem se nedokázal zbavit nepřijemného pocitu z příliš uměle natahovaného příběhu. Díky citlivé režii Stephena Frearse (hezky natočené a do obrazu vložené flashbacky) a také výbornému hereckému tandemu Coogan-Dench jsem to ale Philomeně odpustil. K čtyřhvězdičkové hranici mě nakonec dokopal perfektně natočený konec, který ve mně přece jenom probudil silnější emoce. 7/10

Balada o průměrnosti. O neochotě hlavního hrdiny smířit se svým osudem. O jeho niterném odporu akceptovat fakt, že nikdy nic nedokáže a zůstane pouze průměrným, ničím významným člověkem, který se bude protloukat životem bez peněz a bez úspěchu. Llewyn Davis má mizerný život. Neumí se chovat k lidem, odvrhuje potencionální zachytné životní body, jenž by ho ukotvily na pevné místo. Je to loser, i když originální a svůj, zůstane navždy pouhým přihrávačem svých slavnějších kolegů, protože se jednoduše nechce snížit k podbízivému způsobu vyjadřování. V nitru Llewyna Davis je smutný snímek, právě kvůli tomu jak surově vykresluje běžného, průměrného člověka. Obsahuje typicky brilantní Coenovské dialogy a také nahodilé a řádně nápadité figurky, jenž se vyskytují ve všech ostatních filmech bratří Coenů.. Jako folkovému ignorantovi a všeobecně muzikálnímu laikovi mi nepochybně mnohé ve filmu uniklo, i přesto se mi ale film líbil. Není tak jednoduše zábavný jako Fargo či Big Lebowski, ani tak perfektně vystavěn jako Tahle země není pro starý. Je to spíše okrajová filmová událost, zamyšlení, pojednání, složitý snímek pro filmové myslitele (za které se nepovažuju) Je to obrazově a zvukově dokonalý film, kterému z mého amaterského pohledu filmového komentátora není, co vytknout. 8/10

Záměrně černobilé, monotonní, bezbarvé, nostalgické a smutné - tak jako životy starců, ohližející se zpátky za svým životem. Tak trochu roadmovie za vysněnou fatamorganou rýsující se v dálce, dávajíc poslední naději chudému, dětsky naivnímu muži zanechat něco svým dětem a přijednom si taky splnit skromný sen. Je jasné, jak nesmyslná cesta to je, ale na druhou stranu je také jasné, že představuje poslední vzdorovitý čin starého dědka mizejícímu životu, jenž mu utekl mezi prsty. Už ho nečeká nic moc radostného a jeho syn vydávající se neochotně s ním, to chápe. I pro něho to je tak trochu úník z dosavadního nudného života. Pomůže mu lépe pochopit život jeho otce skrze stará místa a staré lidí, jenž vyvolávají vzpomínky, tu smutné, tam radostné, možná ponížující, ale takový už život bývá. Snímku kraluje vrásčitá tvář Bruce Derna doplněná rozčepýřenýma šedinama, které mu dávají karikaturní vizáž á la Tim Burton. Jeho minimalisticky dokonalé herectví táhne celý film a dokáže vyloudit potřebné emoce v místech, kde je to potřeba. Nebraska ve mně rozezvučila pocity, které chovám k vlastním rodičum a jejich životu. Touhu poznat prostřednictvím jejich vzpomínek životy, jenž vedly a které byly tak odlišné od těch mých. Sentimentální? Možná. Ale hlavně hřejivě lidské, tak jako tento film. 9/10

Dobří herci, sexy Rosario Dawson a podmanivá hudba, na 60% tak akorát. Celý příběh působil samolibě vykonstruovaným dojmem, v němž jsou na sebe jednotlivé scény navlečeny s mechanickou přesností. Potencionálně silné momenty (zrcadlová scéna, oslava, závěr) mi připadaly v kontextu celého příběhu samoúčelně, nadbytečně a až příliš okázale. Ač řemeslně dokonalé, nezanechaly na mě žádný dojem, stejně tak jako hlavní postava Montyho. 6/10

Pokud se rozhodnu ignorovat existenci asijského originálu, a tudíž budu nezaujatě objektivní, potom je nový Oldboy slušně zvládnuté řemeslo. Spike Lee proměnil původní námět a učinil ho společně se scénaristou schůdnější pro západní publikum. Dobře vybraní herci, snad kromě Copley, odvádějí, co je potřeba. Akce je brutální, dravá, s dobrou choreografií soubojů. Nicméně jako fanouškovi původního Oldboye mi bylo od začátku jasné, že americká verze selže ve všech směrech. Ani to vlastně nemohlo dopadnout jinak. Jen těžko mohl tento film překonat původní mystickou, exotickou a bizarní atmosféru korejského originálu. Tento remake byl zbytečný a lze ho snad doporučit pouze těm, jenž neviděli originál - 5/10.

Na konci filmu by měl být dovětek, kolik herců vlastně při jednotlivých soubojích zemřelo a nebo bylo zraněno, protože všechno co se odehrává během akčních scén, vypadá neskutečně kontaktně. Příběh? Ale no tak, na co se otravovat s nějakým logickým dějem, když máte v hlavní roli Tonyho Jaa. Ten předvádí se svým tělem neskutečné kousky, při nichž popírá základní fyzikální zákony. Nevím, jak Vy, ale mně to ke spokojenosti stačí. 6/10

V éře kamenných videopůjčoven se mi obývákem proháněli nejrůznější psychopaté v příbězích, které měly společné dvě věci - přesně dané dějové hranice a mizerné herecké výkony. Sirotek má stejný béčkový příběh , ale na rozdíl od svých příbuzných může vsázet právě na kvalitní herce, přesněji řečeno herečky v hlavních rolích. Jmenovitě souboj Isabelle Fuhrman a Very Farmigy stojí za vidění. A pak bych také zmínil precizně načasovanou a vymyšlenou pointu, která korunuje chytrý scénář a dává celému příběhu hezky znepokojivou tečku na závěr. Příjemne překvapení! 7/10

Bad Blake - určitě lepší role pro Jeffa Bridgese, než zběsilý kastrát v RIPD. Nebyl to přímo výkon, který by mě vyvrátil z křesla. Nicméně je přesvědčivý ve všech polohách své postavy - od koncertních vystoupení, přes alkoholické momenty až po vztah k Jean.Co se příběhu týče, neustále mi připadalo, že jede na půl plynu Chybělo mi tam více vyhrocených momentů, které by mě vtáhly do děje. Především jsem postrádal větší naléhavost směrem k jeho závislosti na alkoholu. Ale jinak slušné filmové dílo, u kterého jsem hodně váhal, zda-li se na něj podívat či ne. Risknul jsem to a víceměně jsem od obrazovky odcházel spokojen. 6/10