Starletka

Michiko není Fujiko, ovšem obě dámy nemají jen prsa a zadky, ale i nějakou osobnost a motivaci a tak to nejsou jen pouhopouhé nafukovací panny pro fanservice ani strohé mašiny na zabíjení bez špetky charakteru. Hlavní hrdinky ale nejsou to jediné co tyto dvě díla spojuje, neboť i příběh je stavěn podobně - je to taková splácanina všeho a ničeho o zlodějích a policajtech, která sází především na unikátní atmosféru a postavy než na děj samotný. A tak jako naprostý protipól Michiko skvěle doplňuje Hacchin, která naštěstí taky není žádný uřvaný, otravný harant, ale velmi sympatická a zajímavá mladá slečna, a ani vedlejší postavy jako badass Satoshi Batista, policistka Atsuko nebo "Coconut head" Shinsuke si neudělají ostudu. Animace je moc pěkná, opening skvělý, ending snesitelný, a soundtrack přímo skvostný. 7,5/10

Po kladné zkušenosti s Lupinovou čtvrtou částí, kde jsem se zamilovala do Fujiko, mi byl doporučen i tento kousek. A musím říct, že mi hned první scénou vyrazil dech. Totální nahotu hned v první minutě jsem opravdu nečekala, ale (a to je důležité) tady se to s nadsázkou snad ani nedá považovat za fanservice. Fujiko sice prakticky skoro celou první epizodu stráví nahá, ale přitom působí naprosto přirozeně, což byl pro mě upřímně docela šok, protože nic takového jsem u anime ještě nezažila. Co dále zaujme je rozhodně animace, která místy působí až surrealisticky, a samozřejmě postavy, kde především ty hlavní dostávají daleko víc prostoru (třeba takový Goemon je tady jedna z nejlepších postav, zatímco v Part IV byl prakticky zbytečný). Za poslední díl zvedám hodnocení, protože uspokojující konce s pořádným vysvětlením a uzavřením se zas tak často nevidí. 8/10

Edgar Wright v plné parádě. Ta jeho typická audiovizuální hravost se prostě nezapře a taktéž jeho symbolismy mě dostávaly do kolen (všimněte si třeba využití barev v jednotlivých scénách). Už hodně dlouho jsem v kině nebyla bez dechu zařezaná do sedačky a je fakt strašná škoda, že opětovné shlédnutí už nikdy nebude mít ten samý efekt, když odpadne celkové napětí i četné momenty překvapení. Příběh je možná trochu strohý, ovšem postavy a herci byli naprosto perfektní, humor fungoval, atmosféra houstla neskutečným způsobem a soundtrack a jeho propojení ani netřeba zmiňovat. Samozřejmě slabších pasáží by se taky našlo víc než pár, ale nejde jinak než zamhouřit oči nad nedokonalostmi.

Mé první setkání s kultem zvaným Lupin. A setkání je to opravdu zvláštní, neb tato řada očividně očekává, že o Lupinovi a jeho světě a postavách divák už něco ví, i když předchozí série vycházela v 80. letech, čímžtopádem já samozřejmě nevím nic a mám v tom tak trochu bordel (obzvlášť co tam vůbec dělá ten zbytečný samurai). Upřímně bych ani neřekla, že Lupin samotný je nějaká extra zajímavá postava (i když nesympatický není); pro mě si každou scénu kradou inteligentní krasavice Fujiko Mine a Rebecca Rossellini a taky skvělý sidekick Jigen. Jinak animace se trefila do mého vkusu, soundtrack sedí, a opening je rozhodně jeden z nejlepších, jaké jsem měla kdy tu čest zatím vidět. Ve výsledku tedy nejvíc zamrzí těžce nevyrovnané tempo jednotlivých epizod - některé jsou skvělé a utečou jak voda a některé se táhnou jak sopel. 7/10

Ze začátku tak netypické shounen-ai, že jsem si až do pop openingu první epizody říkala, jestli jsem se náhodou neuklikla na něco jiného. I hlavní hrdina je žánrově netypický, ergo zajímavý. Škoda, že od druhé epizody už to začíná upadat do klasického klišé a ke konci už tvůrci vyloženě vaří z vody. 5/10

Začátek je nadějný, ale po pár epizodách i to málo dobrého jde úplně do háje. Postavy začínají být nesnesitelně nesympatické, dramatické scény jsou vyloženě k smíchu, shounen elementy se sem vůbec nehodí, animace ze všech dělá v klíčových momentech příšery, místo tance samotného je více kladen důraz na to, jak strašně cool vypadají samotní tanečníci, takže výsledkem je jen pár sestřihaných otoček (ala Kuroko) a korunu tomu všemu nasazuje nepochopitelné, na sílu rvané fanservice (záběry na prsa, hlavní hrdinka převlékající se v kabince...). Drop po 6. epizodě a 4/10

Jedno z těch šíleně absurdních anime, které jsou tak neskutečně blbé až jsou neskutečně vtipné a ten viditelně nízký rozpočet je jen třešnička na dortu. No prostě Studio Trigger v plné parádě. Musím říct, že jsem se nasmála fakt hodně a sám Inferno Cop je sympaťák. Co dodat? Tyhle šílenosti jsou prostě moje krevní skupina. 7,5/10

Přiznávám, že ke sledování tohoto kousku mě donutili už jen peer pressure masochistů z Anime-Planet a čistá zvědavost, zda-li to bude horší než Rapist Priest z minulé sezóny. Ano, je. Mnohem. Opět je tady jedno znásilnění vedle druhého, ale tentokrát ještě hlavní hrdinka vypadá velmi nezletile a hlavní hrdina je ještě větší slizoun. S dovolením tentokrát opět volím tu nejvíc cenzurovanou verzi a příště se určitě do něčeho takového zase nechám ukecat. 0/10

"Captain America: DC" Jen s tím rozdílem, že Kapitán Mirek Dušín je nudný suchar s papírově tenkou motivací, který čekal 5 filmů na jakýkoliv jen náznak vývoje, zatímco Diana je už od samého začátku daleko sympatičtější, sžitelnější a zajímavější, takže i tu klasickou přepálenou stopáž, digitální bordel a nekonečně natahovaný konec jí člověk daleko snadněji odpustí. Ale možná by pro příště bodlo víc humoru a míň zbytečných, zapomenutelných vedlejších postav.

Pokud čekáte horor plný lekaček, efektních triků a hektolitrů krve, jděte o dům dál. Tento horor je totiž velmi komorní a poskytuje pohled na jednoho sériového vraha z úplně jiného úhlu než na který jsme z Hollywoodu zvyklí. Žádné vyhrocené situace, žádné sáhodlouhé napínání, žádné emocionální vydírání, žádný velkolepý závěr s šílenou přestřelkou, vykoupením nebo zadostiučiněním. Každá vražda v tomto filmu je vyobrazena až nesnesitelně přirozeně a jednoduše, jako jen další z každodenních rituálů, stejně jako třeba chození do obchodu nebo pití piva, a tím zrcadlí brutální realitu, čímž je potom celý snímek strašidelnější než jakýkoli jiný horor, protože takové jedince jako jsou Henry a Otis může v životě potkat každý z nás. Herci byli vybrání naprosto skvěle a všichni jsou ve svých rolích naprosto přirození a uvěřitelní. Především Rooker jako Henry je geniální a zabíjí už jen svým pohledem, Towles jako Otis je nechutný už od pohledu a Arnold jako Becky vnáší do celého příběhu jistou nevinnost a vzbuzuje lítost nejen v Henrym. Už dlouho jsem při sledování filmů necítila takovou pachuť a zhnusení.