Starletka

Sledováno v rámci Anime-Planet Lottery Game Winter 2019. Odkládala jsem to, co nejvíc to šlo, ale čas rychle běží a konec sezóny tady bude cobydup. Předem musím říct, že kromě tématu incestu se tento kousek liší od ostatních anime, které jsem si zatím vylosovala, což můžu brát i za jako největší pozitivum, protože všechno ostatní bude asi zápor. Především postavy jsou těžce nesympatické, v čele s Hinou, která je jednak učitelka, jednak je dospělá a jednak ví, že Natsuo je její nový, nezletilý bratr, ale to jí vůbec nebrání s ním každou společně strávenou chvíli flirtovat a promenádovat se před ním nahá a divákovi nezbývá než doufat, že ji v nějaké z následujících epizod odvede místní policie a už se znovu neukáže. Ani Spock - pardon, Rui, se svými velmi zvláštními životními rozhodnutími mi k srdci zrovna dvakrát nepřirostla, no a o nudném hlavním sucharovi radši pomlčet. Příběh se pak dá jednoduše shrnout jako "hentai bez hentai" a jedinou jistotou tak zůstává, že tohle pro mě bylo opět utrpení. 4/10

Jestli už seriál byl zmatený a plný symbolismů, tak film tím tuplem nedává žádný smysl. Po vizuální stránce je ale dechberoucí a stejně jako na seriálu je na něm něco magického, co mě poutalo k obrazovce, i když se děj zrovna táhl od ničeho nikam. Ono totiž o děj samotný jako takový vlastně vůbec nejde. Právě naopak jde o to všechno okolo. 8/10

Takto by měla vypadat každá reklama na mangu. Krátké, ale úderné. 8/10

Po druhém shlédnutí zvedám na 5, protože až napodruhé to do sebe teprve všechno nádherně zapadlo. Skvělá atmosféra, herci a soundtrack, ale především kamera.

Snad ještě víc emo než Nolanův Batman. Hlavně jakýkoliv počáteční potenciál úspěšně zabíjí ústřední hetero vztah mezi dvěma nezajímavými suchary (který se táhne jak sopel a zabírá přehnaně moc stopáže) a zajímavým Manhattenem, jenž je ale brzo uklizen do pozadí. Když už tam teda za každou cenu muselo být tolik romance, radši bych sledovala Komedianta a původní Silk Spectre. Jedinou opravdu zajímavou a využitou postavou se tak stává Rorschach, který překvapivě neztrácí dech ani po odmaskování. Taky oceňuji konec celého příběhu, protože jsem upřímně čekala klasický happy end, a větší explicitnost než u jiných super-hrdinských filmů. Vyhodit ty dva suchary a byl by to dobrý film.

Příjemně oddechová jednohubka, která je i celkem vtipná, ale hlavně je ze života. Bonusoví bludišťáci za skvělý ending. 7/10

Krev, akce, divná animace a ještě divnější (ne)děj, který jde od ničeho nikam, spěchá a zároveň se táhne. Nevím, jestli čtenářům mangy to dávalo smysl, ale mě teda ne. 4/10

Návrat Moba jsem očekávala daleko víc než návrat Saitamy, ale mé pocity jsou smíšené. Zatímco první série začíná velmi hořce a dost dlouho trvá, než se začne dít něco pořádného a postavy si získají divákovy sympatie, tady je rozjezd celkem příjemný. Nic vyloženě přelomového, ale dokázalo si to udržet mou pozornost. Což se o druhé polovině říct nedá. Druhá půlka totiž zničehonic upadá v těžce generický shounen plný prázdných soubojů a zapomenutelných záporáků a ani Reigen to nezachrání. A to opravdu zamrzí, protože v první půlce se mi moc líbila práce s postavami, neboť jak Mob, tak Reigen zde prochází velmi slibným vývojem, který takto ale ve výsledku vyzní naprosto do prázdna. Jinak opening je výrazně slabší, ale to se dalo čekat, a nejlepší je opět psychadelická animace. 6/10

Překvapivě velice působivý thriller o jedné nešťastné náhodě a jejích následcích, na kterém je nejmrazivější jeho civilnost a realističnost (možná kromě samotného trochu přestřeleného závěru, který ale nějak vygradovat musel a dávalo to smysl). Vyzdvihnout musím především skvělé, přirozené herce (obzvlášť Jack Lowden má dobře nakročeno stát se mým novým oblíbencem) a atmosféru, která houstne z minuty na minutu a člověka nutí tajit dech až do závěrečných titulků.

Že já se vždycky nechám strhnout davem. Úchylárny a násilí, na to fórumáky AP užije. Bonusoví bludišťáci za nepředvídatelný děj. 6/10