May

Naprosto unikatni a nadherna lovestory o hledani smyslu zivota a uvedomeni si tech skutecne dulezitych veci, ktere v zivote mame.

Bohuzel mi tenhle film pravdepodobne definitivne do hlavy prilepil predsudek pro veskere nasledujici filmy s Kang Hye-jeong v hlavni roli. Kariera, co slibne zacala Oldboyem, se jakymsi prapodivnym zpusobem ustrnula v hloupych, temer totoznych charakterech se stale stejnymi prazdnymi pohledy, pohyby tela a lehkymi mozkovymi disfukcnemi. NE uveritelny pribeh stejne neinteligentni a pateticky jako Love Phobia s hrdinkou stejne lizlou jakou byla Kang Hye-jeong v Herb a s nepravdepodobnymi... vlastne uplne vsim. Radoby srdceryvna slatanina, u ktere nevidim v podstate jedine plus. 3/10

Dost hrozny televizni pokus o lepsi film, ktery by mozna nebyl tak uplne debilni nebyt naprosto prisernych hereckych NEvykonu naprosto trapnych korejskych NEhercu.

Famozni, famozni detektivni thriller z pocatku 20. stoleti rozhodne uz ted aspiruje na nejpovedenejsi a nejuspesnejsi rezisersky debut roku. Pomaly lez strhujici pribeh s podmanivou, az do posledniho vydechnuti gradujici atmosferou je bez debaty nejlepsim zpracovanim tohoto pro koreu sloziteho obdobi.

Nemyslim si, ze tenhle film stoji a pada s Im Su-jeong, bez ktere by film nebyl takovy jaky je, ale stejne tak bych neopomijela uzasneho Hwang Jong-mina, ktery pouze nema tak zvucne jmeno a zensky puvab, ktery by oslnoval mistni publikum.

V rade jiz treti zpracovani japonskeho romanu Banany Josimoto, ktery jsem necetla a tak nemam zadne srovnani. O Naked Kitchen ale muzu s klidnym srdcem rict, ze potencial mel a zamotal se sam v sobe a patetickych momentech, ktere jakoby zamerne mely film posouvat do hlubsich vod na klidnejsi hladinu. Jednim slovem... je to v podstate... proste... nuda.

Film tahnouci se od niceho k nicemu, kteremu i pres naprosto prosty pribeh chybi jakakoliv uveritelnost a sympatie k hlavnim hrdinum. Prvni film tohoto rezisera, ktery me vylozene zklamal a mela jsem problem ho dokoukat az do konce. 5/10

Spatne natoceny film s mozaikou tri krkolomne vykonstruovanych pribehu, ktere by treba ani nebyly tak uplne hloupe, kdyby se jim venovalo vic prostoru, ovsem takhle jsou a chvilemi jsou tak protivne, ze az motivuji divaka k vypnuti cele tehle maskarady o osudovych vyletech za odpocinkem na Filipiny.

Neznam japonskou verzi Nodame Cantabile a tudiz nemam srovnani pro tyto dva serialy. Korejsky Beethoven Virus, coz je nazev popularniho moderniho zpracovani jedne z Beethovenovych nejslavnejsich melodii, ma pomerne chatrny a naivni pribeh, ktery je ovsem v podstate naprosto nedulezity. Serial drzi pohromade nescetne mnozstvi ukazek vazne hudby, ktere jsou pro nekoho mozna otravne, pro druheho prave tim, co na serialu zboznuje. At uz je to kopie japonske mangy vice ci mene, je to originalni, zabavne a hudebni slozka je famozni, pokud k ni mate vztah.

Cyborg Girl zacina jako pohadkova romanticka komedie, ktera ackoliv vykrada reziserovu predchozi 'trilogii' klasicke korejske romantiky temer do puntiku, funguje uzasne, ne-li lepe nez originaly; kupodivu. Funguje tak az do chvile, kdy se stane neco, co je naprosto stupidni a bohuzel naprosto typicke pro Kwak Jae-yeonga aneb rezisera, ktery rozjede uzasnou lovestory aby ji pak uslapal nesnesitelnou prekombinovanosti, ktera nebere ani pul ohledu na pravdepodobnost uskutecneni a prosty fakt, ze tem obycejnym vecem, kterymi to zacalo v MSG, zadne casove klicky, apokalypsy, wuxia boje, cool policejni prestrelky ani ubrecene konce roztahane pres pul filmu nikdy nemuzou sahat ani po kotniky.