Kaka

Slzy Johna Cusacka jsou asi stejně neuvěřitelné a nevěrohodné jako celý tenhle film. Tématicky je snímek poměrně zajímavý a co si tak v hlavě promítám duchařiny posledních let, nic se dějově 1408 ani zdaleka nepřibližovalo. Zároveň je nutné přiznat si, že poradit si s takovýmto scénářem je nadmíru těžká věc a rozhodně to chtělo zkušenějšího režiséra, než neznámého seveřana. Moc se toho totiž vymáčknout nepodařilo. Začátek je jednoduchý - nějaká ta charakterizace postav - a jakmile se Cusack dostane do onoho pokoje, začne se přitvrzovat, ale způsobem většinou věru neoriginálním. Násilné lekačky, vyšponované spíše než prací kamery či režie pouze nařvanou hudbou a nějakým tím hlučným zvukem, poměrná plochost a jednotvárnost děje, příšerně klišoidní rodinný background. Zkrátka nedostatků je docela dost. Kladů je mnohem méně. Vynikající zvuk, kvalitní vizuál a celkem rychlý spád. Šíleně zamotaný konec neřadím pro jistotu nikam, to je kapitola sama pro sebe.

Necharizmatičtí herci, nulový děj, místo epické rozmáchlosti a monumentálnosti tu máme strohé putování grupy bezdomovců do rádoby města s efektně digitálními pyramidami, střídání lokací je vyloženě trapné (tři minuty zima, tři minuty džungle, tři minuty poušť). Trikaři se sice vyřádili poměrně zdatně (skvělí mamuti), ale jinak je tenhle paskvil naprosto o ničem. Camilla Belle je sice lahůdková buchta, ale ani za hrdinské hudby, která je z půlky ukradená z krále Artuše, to chudinka nezachrání.

Kamerové oblety a záběry velkých celků, výrazná orchestrální/sborová hudba, zpomalené záběry na běžící koně - chvílemi to vypadá jako další díl Pána prstenů. Ve finálním zhodnocení tomu však zdaleka tak není. Stardust je upřímná, nesmírně zábavná a vtipná jízda, která pobaví diváky všech věkových kategorií. Malé neunudí, velké neurazí a to je specielně u fantasy v dnešní době sakra těžké dosáhnout. A ze všech těch rádoby "nástupců" Petera Jacksona vyhořeli až do teď v podstatě všichni do jednoho. Vaughn ovšem boduje duchaplným humorem, údernými dialogy a výtečně zvolenými herci, kde dominuje Claire Danes a Robertem De Niro. A když už se zdá, že by mohlo dojít na klišé a sentiment, stane se něco, co předešlé minuty postaví totálně na hlavu a jízda pokračuje svižně dál. Projekt kterému se nevěřilo a přesto se povedl.

Začátek je tak bleskový, že se divák ani nestačí pořádně rozkoukat, zhasnout světla a vzít si popkorn a už tu máme vetřelčí zárodky sápající se na obličeje nebohých lidí. Tento nejnovější díl se drží velmi striktně předchůdců co se klasických trademarků a jiných specifik týče. Od zvuků soubojů, po typické vychytávky na obou stranách. Jako bonus nám tvůrci ukazují na pár okamžiků planetu Predátorů (úchvatné) a po celý film je možné co chvíli vidět nějakou tu novou promakanou věcičku, kterou jsme do teď vidět ve filmu nemohli (zbraně predátorů). To vše v ostřejší kameře, jasněji viditelné a pořádně navoňené, neboť už nejsme v osmdesátkách, aneb technika vpřed. Děj bohužel nulový a lidé se na pár vyjímek chovají jako stáda na porážku. Nechybí klasické klišé (rozdělení grupy, hrdinské kousky), ale naštěstí tu lidé nehrají hlavní roli. Souboje monster nic moc, chybí přehled v akci a takový nějaký ten správný spád (Bay, Woo, Mann apod), avšak zaujme kladení důrazu na váhové dispozice jednotlivých oblud (prorážení zdí, ničení všeho kolem sebe). Jako detailní přehlídka legend je to velmi zábavné a technicky poměrně slušné. Jako pocta klasikám to ujde, protože spousta scén je v podstatě replika v moderním kabátku (nemocnice, kanalizace, konvoj), jako čistokrevná vyvražďovačka poměrně špatné. Proto se to chce soustředit na lovce a slizouna a hned má člověk lepší pocit.

Pomalý a éterický film bez žádných nečekaných zvratů, bleskových poprav z otočky, ani kupou násilí. I tak však nese typický rukopis tak pověstného režiséra. Vykreslení studené atmosféry ruské mafie je neuvěřitelné, stejně jako akcent Cassella a Mortensena, jejichž trénink musel být neskutečný. Přes obrazovku je doslova cítit typická vůně boršče. S násilím a krví je překvapivě šetřeno, avšak jednu divočinu si tvůrci přece jen připravili. Strhující bitku v sauně, která nemá v moderním Hollywoodu obdoby. Intenzivní, dějově jasně nalinkovaný a východní atmosférou zachycenou v moderním velkoměstě strhující nemainstreamový mainstream, který je potřeba vidět večer bez jediného světla v místnosti.

Možná ještě střelenější a nechutnější než první díl a to je co řict. Je naprosto jasné, co chtějí tímto kouskem tvůrci říci, takže rozepisovat kvality filmu je v podstatě nemožné, neboť je to film poslepovaný ze špatných filmů. O to ulítlejší, odvážnější a zajímavější však výsledný produkt je. Nejsou zde žádné hranice a bariéry. Jsi fanda ? Skvělé, budeš se bavit. Nejsi ? Vypneš po pěti minutách. Mno spíš tak po deseti, protože Fergie v bílém nutno vidět.

Výborně zmáknuté kulisy, drsné reálie divokého západu se vším co k němu patřilo (špinavé obličeje, mluva, atmosféra, hudba, zbraně) a bohužel také poměrně šílený konec, který podkopává celou kostru příběhu. Posledních pět minut je skutečně něco neuvěřitelného. Jestli tohle myslel režisér pouze v ironii, potom jsem sofistikovanost celku neprokoukl. Jestli ovšem měla být závěrečná konfese padoucha upřímná, pak to bylo velmi k smíchu. Mimochodem Crowe jako bandita s mozkem v hlavě je strhující - i lepší než Bale. Akce poměrně neslaná nemastná (nevěrohodné přestřelky - několikrát očividný dead end a hlavní hrdinové se přesto "zázrakem" vyhnou zastřelení, stejně tak jako probíhání mezi deštěm kulek, aniž by jediná zasáhla). Výtečně zahrál rovněž psychouš Tudyk, jehož postava byla absolutně nepředvídatelná. Nakolik je Vlak do Yumy dobrý western musí posoudit každý sám. Někomu sedne, někomu ne. O starou školu, natožpak renesanci se však nejedná ani v nejmenším. Na to má tento produkt příliš mnoho moderních, mainstreamových prvků.

Pomalá, nepřehledná, velmi zmatená a rádoby prosluněná (asi tak tři záběry) podívaná, jejíž nažloutlé filtry si zapamatujete daleko více než ploché a naprosto nevýrazné herce. Potenciál obrovský, avšak proměnit se ho nepodařilo ani z desetiny. Pfeiffer hraje obyčejnou děvku a Gibson s Russellem jsou jako kamarádi naprosto nevěrohodní a ploší. Raul Julia rovněž svým štěkem neohromí a děj plný zmatků a nepřehlednosti postav je kapitola sama pro sebe. Film který jsem sháněl několik let v domnění, že půjde o strhující letní a hlavně inteligentní pecku, která člověka rozloží příjemným osmdesátkovým nádechem a záběry na západ slunce. Bohužel je to jaksi jinak. Zklamání nehorázné. Tahle kriminálka nemá nic co nabídnout.

Sice hloupé a neskutečně jednoduché, ale spontánní výlet do Říma, luxusni Rachel Bilson, executive suite v hotelu Boscolo Exedra s úchvatným výhledem na město a first class na cestě tam i zpět jsou atributy, které si mne velmi získaly. Jde jen o to jak se k tomuhle přistupuje. Jumper je na jedno vidění. Tématika je zajímavá, ale děj nemá hloubku. Technicky brilantní a tempo struhjící. Kvalitní střih je u Limana samozřejmost. Tolik bych to zase nehanil. Bavil jsem se.

Naprosto jiný a originální snímek. Konečně se Coenovci přestali patlat s trapně drsnými komediemi, které mne tak zoufale nebavily a nudily a natočili tvrdý snímek bez humoru s atmosférou která by se dala krájet a akčními scénami, které by mohly být ve filmové učebnici. Bez jediného zpomaleného záběru, absolutně nepředvídatelné, syrové, brutální, opravdové a výborné. Jediné co mi vadilo byla story s prapodivným policistou Tommym Lee Jonesem. Jeho hořekování nad starými časy které se nikdy nevrátí mi jaksi moc nesedělo k tvrdému příběhu o dvou drsňácích, soupeřících o pořádný balík peněz.