Kaka

Sympatičtější a střídmější alternativa emmerichovské Bitvy o Midway. S kratší stopáží, lepší strukturou formální stylizace a více přímočarým tahem na branku. Hanks se toho jako Captain torpédoborce ujal (ne)překvapivě s velkou parádou. Paradoxem filmu je to, že ač se jedná o válečný, tak mnohem zajímavější, než místy značně digitální boje je především precizně detailní vyobrazení fungování posádky a jejich postupy a úkony které plní v rámci své pracovní rutiny. Žádná díra do světa, ale alespoň si to nechce mermomocí držet pozici megalomanského velkolepého válečného spektáklu.

Game changer.

Fascinujícím způsobem hrající DiCaprio v legendární devadesátkové drogové teenage jízdě, která je na svoji dobu velmi otevřená, drsná a autentická, avšak zachovává si teenegorovskou hravost a optimismus. Skvěle vybalancovaná a občas úctyhodně šokující sonda do New Yorských drogových doupat. Film, který by měl být demonstrativně ukazován generaci dospívajících, aby věděli na co se přípravit v případě chuti experimentovat.

Historická limonádová veselohra, kde si to herci užívají, scénáristé místy značně perlí a kameraman nás chlácholí panoramaty Benátek. Hallstromův laskavý, skoro až rodinny styl režie se tu nezapře, ale především druhá polovina strhává celek do jakési lehce bizarní, moderními gagy prošpikované historické parodie, kde dominují kromě Ledgera Irons, Platt a soustavně nadržená, tehdy ještě nepříliš známá Natalie Dormer. Jednou se s tím pobavit, nic objevného nečekat.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Postavy bez hloubky, scénář bez hmoty a nápaditost akčních scén Garetha Evanse nahradila brutalita a mechaničnost. Ne že by Headshot byl vyloženě špatný film, ale kromě řemeslně výborné akce nemá vlastně nic. Raid je mílové kroky napřed a i The Night Comes for Us, které je Headshotu relativně blízko je minimálně o hlavu lepší, protože mělo lepší zápletku, neony a koherentnější vizuál s lépe propracenou a netypicky stylizovanou řezničinou. Headshot tudíž vyjde jako nejméně atraktivní z této trojice, přesto však jde o obstojně zvládnuté řemeslo. Jako přehlídka soubojů je to stále OK.

Bizarní mindfuck plný nordických kultů, precizně snímající kamery a tenzní atmosféry, která postupně přerůstá do nefalšovaného inferna. Vyobrazení násilí a vražd nevadí, naopak je svěží, neotřele natočené a občas velmi intenzivní za pomoci hudby a zručnosti tvůrců. Zajímavý mix temné vztahovky, odehrávající se výhradně v tmavších interiérech a exteriérech (první polovina), kde si každý najde to svoje na obou protagonistech a přesvícené pastvy pro oči, kde jsou všichni milí, než začnou mordy. Paradoxně zatímco vztahovka má sílu a z temna se má tendenci vymotávat, tak na oko pozitivní, opulentně nasnímané přírodní scenérie divočiny jsou plné světla, ovšem zde platí dvojnásob pořekadlo, že pod svícnem je největší tma. Odvážná filmařina, která tu v takové formě a s tak svojským režijním rukopisem dlouho nebyla.

Stejně jako hlavní hrdinové hledali sami sebe ve víru velkoměsta, musí filmový divák hledat jednotlivé hodnotné střípky a klíčové ingredience ve filmu sám, na vlastní pěst, ve změti balastu a místy nevyrovnaného příběhu. Něco se najít dá, něco nikoliv. Přesto vcelku odvážná povídka "based on true story" s klukama správňákama učinkujícími ve chvilkové komedii, snímku o rebelství, sportu i dojemném dramatu.

Žádná revoluce se nekoná, ale o solidně odvedené řemeslo určitě jde. Dobře trefená výprava, místy napínavé momenty, solidní herci - především padouch Thomas Kretschmann s knírkem je vskutku lahůdkový záporák. Na to, že se jedná o německou produkci je to i po technické a hudební stránce slušně zpracované. Sice Ballon nehorázně hyzdí šílený jazykový paskvil jménem němčina, na druhou stranu přidává na autenticitě. Opět výborně trefená studená atmosféra Berlina.

Kdyby byl v křesle Minghella nebo Lean, mohly se dít divy. Takhle je to jen vcelku výpravná, ale špatně odvyprávěná story, která neforemně mixuje "red library material" s hrůzami Turecko - Arménské genocidy za doby první světové války. Nic proti hereckému trojlístku, ale celek působí předvídatelně, klišoidně a válečné hrůzy jsou vyobrazené ve většině případů v soft podání s nedobře využitou kamerou a lacinými efekty. Potenciál ohromný, ale pro schopného tvůrce, který by tomu dokázal vtisknout patinu starých epických příběhů. To bohužel Terry George zatím není.

Sixt Sense meets Lost in Translation meets Basic Instinct. Zkvašenina několika žánrů, která je absolutně bez náboje a jakéhokoliv tvůrčího DNA. Vikander sice odvádí svůj herecký nadstandart, ale ta dlouhá makra, romantické neony a éterická hudba ještě nedělají zajímavý film. Snaha o myšlenkově bohatý mysteriózní thriller opravdu nevyšla. Jak tohle mohlo vzniknout ve Scott Free produkci je velká záhada.