jichola

Film mě pobavil, dojal, vystrašil a předně ohromil: tohle všechno je možné?! Myslím, že takhle bývali kdysi ohromení diváci prvních němých snímků, i když možná ze zcela jiných důvodů. Říkám si, jestli tohle není smyslem filmu: dát dnešnímu divákovi možnost zažít čistý úžas, ať už podbarvený znechucením, nebo nadšením. - V první půlhodině mě film dokonale vtáhl, pak (někdy ve chvíli, kdy jsem pochopila, že jde o herce putujícího za denním chlebem) moje pozornost trochu polevila, ale záhy začala narůstat zájem jiného druhu - co je to za člověka? Jak zvládá dělat tuhle náročnou práci tak poctivě, když je zjevně dost unavený? K přemýšlení mě nevedly narážky (jak zjišťuju, skoro žádnou jsem nerozklíčovala), ale prostě potřeba představit si svět, ve kterém je tohle všechno možné najednou, abych film vůbec mohla vnímat... s odstupem je pro mě osobně nejopoutavější téma reality a fikce, iluze - rovina "doopravdy", na které by jako na jediné bylo možné uplatňovat psychologii postav, je naněkolikrát zpochybněna a posunuta. - Ke konci se vkrádal čím dál zřetelnější smutek za uplývajícím časem (a ozřejmil se mi úvod včetně významně pootevřeného notebooku), kdy lidi prostě chodili do kina...

Díl s krásnou atmosférou, oproti všem těm vesnicím příjemná změna. A nemůžu si pomoci, slečna Marplová je mi čím dál sympatičtější. Poirot občas někomu pomůže tím, že zůstane diskrétní, ale Marplová je v mnoha dílech (krom toho, že občas zafunguje jako dohazovačka) doslova mentorkou nebo koučem některé z vedlejších postav. Bystrý zrak a pronikavá mysl se dají zúročit i takto.

Přiměřeně poučné, přiměřeně mystické veřejnoprávní dílo s příjemným komentářem Marka Ebena a režiséra O. M. Schmidta, u kterého, nemůžu si pomoci, pořád čekám trochu jiné blázniviny... Největší přínos pro mě jsou výklady významu některých slov, máme v jazyce obrovský zdroj autentického poznání ne snad reality nebo minulosti, ale toho, jak lidé některé jevy vnímali a hodnotili.