berusche

Tohle předčilo jakékoli mé očekávání. Sympatický hlavní hrdina je typ, s nímž budete soucítit už od začátku. Jeho otec je pro změnu pro svou nedůvěru svému děcku jen díky platným a hloupým stereotypům přesně to, co vás bude štvát. Hlavně se tu potkáte ale s takovými draky, že se Eragon může jít vycpat. Čest a přátelství zvítězí, koneckonců, je to jen pohádka. A jak už zmínila Galadriel, což mě mrzí, páč jsem to taky chtěla říct, má první slova po tom filmu byla: Já chci taky draka!!! (já teda ještě nevybrala druh, ale to přijde).

Nechodím s davem. Tady se to opět potvrdilo. Když mi dvacet lidí řekne, tohle je fakt dobrý, to musíš vidět, dalších dvacet, že je to nejlepší romanťák za dlouhá léta, a tu písničku mi zahrajou dvacetkrát za den v rádiu - tak, je to jasný, ja už k tomu ani nemohu najít cestu. Ten film jsem viděla teprve letos, páč náhodně běžel v autobuse, kde jsme seděla. Kdyby nehrála ta chronicky známá písnička, ani bych nevěděla, já neznaboh, že je to tohle. Omlouvám s všem, jejichž je tento snímek citovou záležitostí, ale mě ani nedojal, ani nenadchl, a tu písničku dodneška přepínám, když jí zahrajou :(

Povedené, pěkně udělané, vtipné a tu myš chci domů! Na pohádky si teda moc nepotrpím, taky mi teď přijde, že za posledních pár let se s nimi roztrhl pytel, ale tady asi nepřekáží filmovému zážitku nic ani dospělým.

Ano!!!! Takových víc. Před uvedením do kin se o tom hodně mluvilo, pak přišlo varování: hlavně si s sebou neberte chlapa :D A víte proč? Jestli u toho některá z žen neuronila slzu, tak, a tím sem si fakt jistá, normálně a pokrytecky kecá! Já jsem byla odzbrojená od začátku, a to i přesto, že Swank u mě stejnak bude ten kluk, co nikdy nepláče (proto ne do plnejch). Děj je to originální, scenář je slušný a to Irsko je taková báseň, že budete mít chuť ihned po zhlédnutí zajet tam na dovču a hned v prvním báru potkat taky takovýho, živýho, pokud možno!

Ale tak přeci! Já se bála, že se na mýho oblíbence zapomnělo. Kromě toho, že tady jde asi v historii o jedinou velrybářskou základnu, která okolo sebe nemá moře a má ho jen hlubokoooo pod sebou, to byla slušná jatka. Další špek, který mě tu fakt dorazil, byla světlice shozená z obřadní místnosti do šachty. Pán ji spustí, a když pak proleze celou pyramidkou, uvidí tu světlice na zemi a podívá se na rohu, inteligentně pronese: jsme přímo pod obřadní místností! Takže, takových monologů je to plné, což asi souhlasí s procenty. Ale jatka jsou tady prostě jatka. Kvůli nim, pokud je máte rádi, tohle přežijete.

Už jste četli Preusslera? A viděli jste HP? Pokud odpovídáte ano, na tohle asi nechoďte. Hluboké zklamání. Je mi líto, Nicolasi Nicolasi, co mi to děláš? :(

Tak, to je právě jeden z těch historických! A teď jsem tady smazala ceeeelej komentář o tom, jak to bylo s heliocentrismem, feminismem a pohanstvím! Je to prostě film, tak jsem to spolkla. Každopadně, mně se líbil i se svým dramatickým koncem a se zapálením Hypatie pro záchranu moudrosti starých Alexandrijců. Je to zajímavá podívaná a ty "kulisy" byly tak dobré, že jsem byla překvapena. Z těch historických splašek, co se na nás hrnou, je tahle vážně zdařilá.

Někde jsem četla, že je to pěkně syrová pohádka. Bude na tom asi více než šprochu. Naturalistické, ale dobré! Ze začátku máte pocit, že dokonce i s tajemnými kouzly. Nakonec mě však dostal asi nejvíc ten kontrast dětského světa s tím dospělým. Vzpomněla jsem si na tu příšernost Kdopa by se toho, co snědl, babičku, bál? a uvědomila sem si, že tohle je sakra výše. Zvášť mě překvapilo, že v jednom momentě máte na talíři ty nejhorší trágédie života a že to nemůže dopadnout dobře. Běžně bych se takovému konci zasmála a nedojal by mě, ale v souvislosti s označením pěkně syrová pohádka mě potěšil. Navíc, Farell nehraje nějakého heroa z dob řeckých skoro BC, ale někoho, koho zahrál skutečně s grácií - on snad trénoval? :D

Pokud chcete vidět to nejroztomilejší stvoření, které při každém pohybu ukazuje, že přesně takhle má žena jednat, hýbat se, mluvit a chodit, jste na správném místě. Audrey je dokonalost sama, i přes všechna její trápení a něsťastné chvíle, které celému jejímu výkonu dodávají to, co ostatním romanťákům značně schází. A vůbec vám tu nebude vadit věkový rozdíl, poněvadž transfer situací, dialogů a ženskosti lze spatřit i v našem 21. století.

Já ho prostě žeru! Cože bych asi tak mohla říct nebo chtěla? Ten jsem dala až na podruhé. Napoprvé jsem si tak pěkně řekla: ježiš, to si děláte srandu??? Psychopat jeden - a vypla jsem to. Na podruhé jsem byla méně kritická a šíleně nadšená (ale rozmezí mezi dvěma puštěními je mám dojem 5 let, to je hodně). Skvělý děj, rozhodně nemůžete Kubrickovi vytknout, že by se tady někdo nebo něco nerozvíjel(o)??? tady se toho rozvíjí tolik, že budete rádi, že to vůbec postřehnete. PARÁDA.