dubinak

Tohle jsme tam dali s přítelem na kulisu k úklidu a ve finále jsme si k tomu sedli a zkoukli to celý. Jako jsem sama proti sobě, že jsem se takový blbosti občas fakt zasmála, ale někdy to fakt hraničí s takovou trapností, že mi je stydno vůbec veřejně přiznávat, že jsem to viděla. Nicméně, Kozub je fakt dílo a jeho herecký repertoár nezná hranic a vlastně to byl z 80% on, kdo se postaral o nějvětší porci humoru. Takže jako takový náhled do universu Třech tygrů dobrý, ale jednou stačilo.

Můj první film, na který jsem se nevešla do Velkého sálu na KVIFFu, což mě pěkně naštvalo, a tak jsem si musela počkat až do října. Ruben dává svým filmům vždy nějakou sociální hloubku a na rozdíl od Čtverce je Trojúhelník divácky přívětivější a nehraje na úplně nedoslovnou symboliku. Ta část na lodi byla pro mě samozřejmě asi ta nejlepší/nejvtipnější, ale to neznamená, že by humor v těch ostatních nějak haproval. To samé se dá říct o kruté satiře, která nastavuje zrcadlo vyšší společnosti a podkopává její životní priority a směšnou marnivost. Našlo se tam pár velmi výrazných dialogových scén a herecká podání byla opravdu na jedničku. Na pět to za mě asi není, ale určitě to byl jeden z těch nadprůměrných, originálních evropských počinů, o kterém si Američani můžou nechat zdát. Velký plusový bod taky za poslední scénu a skvělý soundtrack, který mi už od opuštění kina hraje pořád dokola.

Tohle je pro mě taková poměrně kontroverzní záležitost, co se týče hodnocení, protože bych můj vztah k Atlantidě popsala asi jako love/hate, ale troufám si říct, že spíš tam lehce převažuje to hate, s tím, že některé scény mě zase dostaly do kolen. Koukám ale, že nejsem sama a mělo to podobně víc zdejších komentujících uživatelů. Můj nevětší problém asi byl ten, že jsem netušila co čekat a ten styl vyprávění mi vzal celkem dost času, než jsem ho začala akceptovat. Další slabou/silnou stránkou jsou neherci, kteří sice byli autentičtí, nicméně mě štvalo, jak hrajou hrozně. Dalším "problémem" byl ten ryze lyrický styl vyprávění, na který se člověk (jako já) musí připravit.  Nevím, nevím no. Ani s odstupem času nemám jasno. Hodně zvláštní artovka. KVIFF 2022

Zdejší synopse k tomuto filmu zní trochu honosněji, než Pamfír ve skutečnosti je. Pro mě je to opět jeden z těch méně výrazných zážitků, které sice budou někde vzadu v hlavě, ale detaily se mi už pomalu, ale jistě vytrácejí. Nebylo to totiž nic, do čeho bych se uměla vžít. Je to prostě taková sonda do života pašeráka na venkově u ukrajinsko-rumunských hranic a zobrazení jeho pletek do špinavého byznysu. Scénář se snaží zvažovat i rodinné hodnoty, emoce, čest a ukrajinskou mentalitu. Pro mě to bylo nějakým způsobem ale málo a nevěděla jsem co po mně tvůrci chtějí, abych si odnesla. KVIFF 2022

Á konečně další španělský bizárek a když z dílny Eduarda Casanovy, tak pěkně na růžovo. Hodně si cením toho, že jsem měla možnost být na poprojekční debatě s režisérem a dozvědět se mnoho zdrojů inspirace, významy symboliky a podprahové zprávy, které Pietu tiše doprovázely a tudíž posílily můj zážitek z filmu. Po jeho předchozím, trochu pochybném snímku La Piel, dostává Pieta zcela nový rozměr a díky krásně vymazleným kulisám, skvělé kameře  a brilantním hereckým výkonům to byl zážitek skutečně nadprůměrný a ač bych to zařadila spíše do kategorie pro otrlejší, vyprávěcí forma byla citlivá a smyslná. KVIFF 2022

Tento koncept byl pravděpodobně zajímavý, ale ne pro mě a celkem mu ukřivdím, protože mi to zezačátku fakt lezlo na nervy a nebyla jsem moc ochotná to hrát s ním. Ledy se sice postupem stopáže prolomily, ale ten styl a celkově ta německá filmařina nebyla atraktivní pro mé oko. Ani herecky jsem si tam nenašla oblíbence. Nevím, jestli je to mnou, ale Němci točí tak nějak odpudivým stylem. Ale  jo, tento meta pokus nakonec vyšel, ale musela jsem dělat hodně kompromisů. Pomohl tomu hlavně asi funkční milý humor. Spíš dvě a půl než tři. KVIFF 2022

Tyhle komorní, nervy drásající rodinné psycho drama thrillery patří k mé nejoblíbenější látce filmového scénáře a Strýček jí byl hodně tíživou a hlubokou. Sice mi docela dlouho trvalo, než jsem se zorientovala v okolnostech, čase i postavách, ale nakonec se ukáže, že scénář má vše pod kontrolou a zmást diváka je celou dobu v jeho zájmu. Tato jugoslávská černá vlna by mě zajímala na objevování i dál, protože učitel na dějiny kinematografie slovanských zemí nám říkal, že Chorvaté se v tomto žánru poměrně úspěšně vyžívají. S atmosférou se fakt nešetřilo a byl to pravděpodobně nejvíce znepokojující film letošních Varů. KVIFF 2022

Asi se budu opakovat po zdejších komentujících, ale tento film poměrně dost selhal na nevyužitém potenciálu, protože řemeslně by mohl konkurovat kdejakému áčkovému hollywoodskému sci-fi, nicméně, zůstává svou opulentností hodně u země a my se nedostaneme nikam moc ven a tak se s hlavní hrdinkou plácáme pořád jen kolem chatky a někde v lese a přitom si užíváme krásné vizuální efekty a výjevy, které by si zasloužily větší a hlubší příběh. Takže všechno ostatní super, děj slabota. KVIFF 2022

Název tohoto filmu je velmi výstižný k jeho popisu, protože podotýkám, že když jsme na tenhle kousek šli od 22h do Puppu už asi po třech nebo čtyřech filmech, pocítili jsme až fyzické vyčerpání jeho scénářem a byla sranda sledovat návštěvníky někdy kolem půl jedné ráno, kteří s námi vycházeli ze sálu. Všichni jsme měli oči jak angorští králíci a uši ohlušené tou gigantickou dávkou různých zvuků, ruchů, řevů a melodií. Tento film bych zkráceně řečeno popsala asi jako nepopsatelně splašený filmařský výstřik, který nezná hranice, ale na druhou stranu umí bez problému odzbrojit svým inovativním světem. Do jistého bodu jsem byla fakt nadšená, humor je tu královský, scénář je totálně out of this world a realizace - míněno audio-vizuál - je pecka, stejně tak jako herecké výkony. Je to ale na jeden film opravdu až přespříliš a právě když jsem byla už přesycena, začal ten film ještě dál a dál nabírat na obrátkách a když přičtu tu únavu, tak moje kapacita nestačila tenhle kousek vstřebat a věřím, že by si zasloužil druhou projekci, kde by člověk pochytal víc detailů a užil si to ještě intenzivněji. Tohle je totiž asi nejsplašenější, nejšílenější a nejuřvanější film, co jsem kdy viděla, takže na jednu stranu, díky za to.  KVIFF 2022

Poměrně velká reklama na to byla ve Varech a jsem ráda, že jsme zastihli promítání s delegací, to vždycky přidá trochu na zážitku, ale ve finále to byla v podstatě tak, jak je tu popsáno, hořká komedie adresující běžné problémy běžných lidí, jež jsme v těchto žánrech viděli už nesčetněkrát. Za mě komedie docela nevýrazného rázu s nenásilným polským humorem a zajímavým prostředím. Víc asi nemám co bych k tomu napsala. KVIFF 2022