AIMÉE

Spletenec příběhů v příběhu, kde ten první se odpíchne od tanečníka, který už bohužel dotancoval, zjišťuje krutou realitu v podobě nemoci srdce, ale především tápe nad otazníkem kolik mu zbývá času na to sledovat své spoluobčany zpoza okna jeho bytu, protože je to jediná činnost, ve které našel nějaký smysl. Pak je tu jeho sestra, Juliette Binoche, která svou přítomností opět dokazuje sílu svého hereckého potenciálu vkládáného snad do všech svých rolí. Byť hraje, jako kupříkladu zde, obyčejné ženy. Trochu víc bych očekávala od Mélanie Laurent, nicméně vina není na její straně, bohužel jí nebyl dán větší prostor pro rozvoj postavy, přesto se jí podařilo smísit trochu negativního i pozitivního, tím pádem mohla vzejít rozporuplná postava, která by nejednomu vrtala hlavou. Ostatní příběhy, ač podle scénáře kvalitně napsané a určitě mají svá opodstatnění, se vzhledem k délce filmu jakoby táhnou, aby zaplnily to prázdné místo mezi těmi důležitými okamžiky. Celkem vzato, slušné výkony v mimořádných exteriérech, které právě Paříž představuje a která je zároveň tou hlavní představitelkou.

Americký průmysl chrlí a chrlí. Jednomu by se z těch akčním hrdinů zauzloval mozek, což potkalo i chudáka Davea, kterému jednoho večera bouchly saze a rozhodl se stát se neohroženým rekem bez bázně a hany a bez nadpřirozených schopností (!) Co na tom, že nemá rentgenové vidění nebo že mu z rukou nelítá pavoučí síť, když si za něčím člověk jde, musí se to podařit. A taky že ano, Daveovi alias Kick Ass se daří sbírat pořádné rány do břicha, několik pěstí do hlavy, dojde i na nože, ale proč by ho mělo vyvést z míry pár řezných ran a krevní plazma mimo své působiště... Do chvíle než se na scéně neobjeví Hit Girl a Big Daddy je to obyčejná teenage komedie, řekla bych i dost klišoidní. Ale po vpádu téhle dvojky to začíná mít konečně spád, a hlavně to originální pojetí všech těch komiksových hrdinů konečně zaplňuje pomyslnou díru na filmovém poli, kde tohle chybělo.

Zpočátku se film pozdává jako celkem průměrná romantická oddychovka. Avšak Joseph Gordon-Levittovi se podařilo snímek vynést z hlubin všech možných i nemožných romancí do sfér dobře natočených snímků tohoto žánru. Zooey Deschanel coby jeho sekundant je určitě krásná na pohled, ale nepřijde mi, že by byla nikterak výjimečná svoji postavou (bohužel). Celé to pak táhne pouze Levitt a jeho svěží přednes dává filmu tvář. K tomu navíc ty flashbacky a flashforwardy jsou vítaným zpestřením.

Edward .. Wood, ó to musel být zajímavý člověk své doby. Ovšem pokud ho Tim Burton nepřikrášlil k obrazu svému a skutečně byl Ed takovým fantastou jako ve filmu, tak smekám klobouk... ne vlastně se skláním k zemi před jeho nadšením, se kterým šel do každého natáčení, to se opravdu jen tak nevidí. Pomáhala mu k tomu i "zlatá" éra filmu 50. let v Hollywoodu a hrstka lidí, také v podstatě nadšenců, kteří se chytili na Edovu udičku. Co se týče obsazení, pan Landau byl výtečný a škoda dlouho tlachat o jeho výkonu. Johnny Depp se v té době tzv. stále ještě zabydloval ve světě filmu, takže některé mírné (!?) excesy, kterých se tu dopustil, mu člověk promine, už jen kvůli tomu věrohodnému zanícení do své role a Woodovu nepopiratelnému excentrismu.

S novými blockbustery, které se snaží navázat na dobré jméno legendy, se také vytratila vynikající atmosféra, jež se snoubila s tajemnem a téměř bezchybnými scénami. To je bohužel i úděl nejnovějšího Indiana Jonese. Akce a záhad tu je dost, ale ta kořeněná špetka dobře namýchaného filmu se vytratila neznámo kam. Právě už samotný scénář je chatrný a některé "vejšplechty" si mohli zainteresovaní scénáristé nechat od cesty. Harrison Ford coby Indy se sice opravdu snaží spojovat všechny díly skládačky, vytáhnout z celé té směsice co nejvíce, ale kouzelník to není, ani skvělý John Hurt nebo (zde trochu fádní) jindy výborná Cate Blanchett. Ale abych neplivala jen jedy, na druhou stranu mám obdobné a hlavně dobové dobrodružné podívané ráda, proto zavírám oko i nad některými absurdními výjevy.

Tento příběh je velmi hutný, i když než jsem se napojila na tu správnou strunu, musela uběhnout 1/3 filmu. Syrovost nelze přehlédnout už jen díky té "všudypřítomné" kameře, která povinně dotváří pocity, které chtěl pan Lars von Trier, aby divák měl. Nápad prokreslenosti a apel na barevnost představ v hrdinčině hlavě a formou muzikálu, bylo nejen odlehčením tragické skutečnosti, ale také jakousi samozřejmostí pro Björk alias hlavní představitelku. Nedovedla bych si ji, a ani snad nechtěla, představit jako herečku, která by si nemohla zapět. Ovšem tací, kteří její vokál nemohou překousnout, by měli tento muzikál raději obejít obloukem, jelikož zpěvu je tu dost. Nicméně ani herecké výkony nejsou opominuty, zkrátka Björk dokazuje, že má na to hrát i ve filmu. Dále paní Catherine Deneuve nebo Peter Stormare hrají nadmíru dobře.

Adam Sandler ve vážné roli: heuréka. Totiž ne, že by v repertoáru předtím žádný serióznější snímek neměl, ale přeci jenom ho mám zaškatulkovaného jakožto pan comedyman, tudíž film Reign Over Me mě skutečně potěšil a vlastně vzal za srdce, protože příběh je proto jako stvořený. Velmi nenásilně je tu zrcadleno téma 9/11 a především důsledky na jednu takovou americkou rodinu, s jejímž členem (Sandler) to dopadlo velmi smutně a jeho vypořádání se se situací je velmi bolestivé (scénku v čekárně u psycholožky by si mohl vystavit do vitríny úšpěšných filmových výstupů).

Sled událostí, který odstartuje nedozírné důsledky jako domino, což je pro A.G. Iñárritu jakýmsi poznávacím znamením. Tentokrát na mezinárodním poli s mezinárodními následky lidského počínání, sám pan režisér dokazuje, že pustit se do takové složité látky nemusí dopadnout jako dohromady splácaná hmota. Tudíž až na pár výjimek (trochu přehnaně napsaná role pro hluchoněmou holku, nebo ten plytký závěr, od kterého jsem čekala asi něco jiného) musím konstatovat, že opět mi tento režisér dokazuje, že místo na filmařském výsluní mu právem patří.

Krásně animovaný, milý a co víc hlavně vtipný pohádkový příběh ctižádostivé krysy kterak vařila pro pařížskou smetánku, poněvadž vařit může každý. Tvůrci v Pixaru se zase blýskli, mohu jen kroutit hlavou, že v tomto studiu snad ani neumí udělat propadák a říkám si, že tam sedí samý puntičkáři zaměření na perfektně dotaženou vizualizaci celého projektu. Příběh je jednoduchý, a to je ta trefa do černého. Ono se řekne smradlavá krysa, ale v tomto filmu je to takový gurmán, který by usmažil i takového Gordona Ramseyeho i se všemi jeho Michelinskými hvězdami.

Díky tomuhle jsem začala fyziku brát s větším respektem. A věda může být i k popukání s touhle smečkou vědátorů v čele se Sheldonem "nesarkastickým" Cooperem.