AIMÉE

Filmová hvězda Jeanne Eagels zemřela na předávkování léky krátce po uvedení filmu, který byl jedním ze dvou zvukových filmů, jež natočila.

Jeanne Eagles obdržela jako vůbec první posmrtnou nominaci na Oscara.

Během natáčení filmu se rozšířily zvěsti o aférce mezi Gretou Garbo a Ramonem Novarro, což nakonec nebyla pravda. Mezi dvojicí se rozvinul silný, přátelský vztah.

Ačkoli titulní role byla inspirována skutečnou osobností, události ve filmu jsou většinou fiktivní.

Ramon Novarro nosil ve svých botách podpory zvyšující postavu, aby se zvětšil výškový rozdíl mezi ním a Gretou Garbo.

Vzhledem k tomu, že film zobrazuje cikánské prostředí, byl v nacistickém Německu zakázán.

Ve státě Chicago vyhazovali na film z letadel volné vstupenky a po městě byly rozptýlené drobné mince, na kterých bylo z jedné strany napsáno: "Je zde Zázračný Muž" a na druhé: "Důvěřuj a tohle si ponechej".

Během premiéry filmu v Lyric Theatre v New Yorku zpívala Eleanor Gates píseň „Gentle Maiden“ a orchestr řídil J. Frank Cork. [Zdroj: IMDb]

Režisérem filmu měl být Adolph Zukor, a to pod Paramount Pictures, ale D. W. Griffith jej od něj koupil, aby film vydal skrze svou novou společnost United Artists. [Zdroj: IMDb]

Jediným "make-upem", který Richard Barthelmess (žlutý muž) použil, aby vypadal orientálně, byla velmi těsná gumička, kterou si natáhl kolem čela a tím vytáhl své obličejové rysy lehce nahoru. Gumičku skryl pod pokrývku hlavy. [Zdroj: IMDb]

Film je považován za ztracený, kromě jedné scény, jež je zahrnuta v sérii "Movie Milestones" filmového studia Paramount. [Zdroj: IMDb]

Snímek byl natočen za 5 dní.

Rudolph Valentino chtěl na post režiséra obsadit George Fitzmaurice, ale studio ho donutilo místo toho pracovat s méně uznávaným Fredem Niblo.

Podle spisovatele Jamese Kirkwooda Jr., jehož matka Lila Lee ve filmu ztvárnila Carmen, Rudolph Valentino rád konzumoval tradiční italská jídla, vydatně okořeněná česnekem. Proto Lee požádala, aby se její milostné scény s Valentinem točily ráno, tudíž by se nemusela vypořádávat jeho česnekovým dechem po obědě.

Snímek byl natočen na motivy divadelní hry "Walking Down Broadway" a do finální podoby scénář upravil Alfred L. Werker, a to navzdory faktu, že se scénářem již pracoval Erich von Stroheim, který byl ale studiem vyhozen.

Scéna hořícího bytu měla být natočena s rozpočtem 5 000 amerických dolarů. Nakonec se však částka vyhoupla na 7 000.

Diana Ross sama navrhla některé z kostýmů v sekvenci módní přehlídky.

Původně měl snímek režírovat Tony Richardson. Později jej však producent filmu Berry Gordy odvolal a sám převzal režii.

Tony Richardson byl notoricky obtěžujícím režisérem. V jedné scéně chtěl, aby gardisté v bitvě na řece Almě nosili modré haleny, o kterých si myslel, že budou vypadat lépe na plátně než ty autentické šarlatově červené. Ustoupil až ve chvíli, kdy mu vojenský a historický poradce Boris Mollo pohrozil, že od projektu odstoupí.

Natáčelo se převážně v anglickém Lancashire.