Recenzie (592)
Stúpenci (2013) (seriál)
Nejlabilnější psychopat tohoto seriálu je scénárista.
The Words (2012)
Spisovatel z vlastního autorského zoufalství opatří nalezený text svým jménem a je z něj hvězda. Námět jak z pohádky, protože nikdo si toho rozdílu nevšimne, ale hvězda je náhle zasažena svědoním(!) zosobněným pravým autorem textu. Tomu však nejde o peníze, ale o dokončení svého životního příběhu. Naštěstí umře dříve než na pravdu někdo přijde, a to samozřejmě s odpuštěním, aby se nám z toho hvězda náhodou nesložila. Nehrát hlavní roli BC, ale někdo méně sympatický, mohlo to být zdařilé drama, takto je to i s tím happy endem opravdu spíše koukatelná pohádka.
Paralelné svety (2012)
Je to přesně tak pitomý a zbytečný, jak to vypadá. Obrazy jsou uhrančivé, ale pořád máte tendenci se zabývat pravidly toho (dvou)světa a jak to funguje. A ono to moc nefunguje.
Nashville (2012) (seriál)
Slušný průměr, tak 3-4. * je za velmi příjemnou hudbu, neodolatelnou Hayden P. a překvapivou Connie B.
Sedem psychopatov (2012)
Předchozí McDonaghův film mě inspiroval k cestě do Brugg, jeho nové dílko mě inspiruje leda k pěčlivějšímu výběru zábavy. Když chybí turistická atrakce, vyjde najevo, že všechna ta vata okolo stojí za starou belu a i jako adorace Christophera Walkena je to na můj vkus příliš (Sam Rockwell to skutečně sám neutáhne). Přeji McDonaghovi a sobě, aby se vrátil k zajímavým turistickým destinacím, pak bude mít jeho práce alespoň nějaký smysl.
Štvanec (2012)
Film s vizuálem a hudbou jak z Nolanova Batmana, ale s plytkým a předvídatelným scénářem a nesympatickou hlavní postavou. Přemrštěnou délku velevážného díla vyplňují nepříliš zručně sestříhané akční scény, kde kulky zásadně zasahují okolní civilisty, ale nikdy ne pronásledující a překvapivě ani pronásledované (o pardón, jeden, jak se ukázalo o několik dlouhých minut později, přeci jen zraněný byl). No a když holka řekne před akcí, že opustí manžela a nastěhuje se k dýchavičnému akčnímu hrdinovi, je zralá na kulku. Nuda!
Svet bez konca (2012) (seriál)
O něco blíže k červené knihovně než předchozí série a stejně jako ve správné pohádce i zde je zlo nakonec potrestáno a dobro zvítězí. Víceméně (akorát ta Anife, co hrála královnu z toho vyvázla).
Krev a kosti (2004)
Příběh jedné korejské rodiny v Japonsku, respektive životní cesta její hlavy, tyranského Šunpei Kima ve skvostném podání Takešiho Kitana. Pohled je to nekašírovaný, naturalistický, kde domácí násilí na ženách a dětech je zcela běžnou záležitostí jako ten obušek v rukou otce. Byly tam nějaké časové skoky, které mě mátly a postavy, u kterých jsem netušil, o koho jde, ale to už je takový kolorit při sledování asijských filmů :-)
Bedári (2012)
Muzikálová pornografie.
O dvanástich mesiačikoch (2012) (TV film)
Pěkně natočená taškařice, kde se o zábavu starala hlavně Veronika Žilková (ostatní ji svým nasazením nesahali ani po paty). Plytký děj a scéna připomínal spíše Mrazíka odehrávajícího se v Hobitíně. Je příjemné se o Vánocích dívat na pravý sníh, ale škoda lecjakého zabitého vtipu, načančaných Měsíčků uprostřed Stonhenge a mizerných triků. Klasika se opět nezrodila.