Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Krátkometrážny

Recenzie (146)

plagát

Zlatý podraz (2018) 

Milostná linka zbytečná, místy je to kýč jak bič a za závěrečnou zremixovanou hymnu bych autorům nakopal zadky... Přesto na mne film působí a působí sakra silně, především jeho závěr... Abych to rozepsal, po pár dnech přemýšlení. Vlastně mi vůbec nevadí všechny jinak oprávněné výhrady k tomu, že postavy jsou bez výraznějšího vývoje, vypadají stejně v roce 38 jako v roce 48. Proč? Protože dobová atmosféra, protože mám rád filmy, které i jinak než přes politické špičky dokáží vyjádřit tíživost a nesnesitelnost komunistického režimu, který někteří (a kupodivu i mladí) lidé rádi opěvují a chtějí ho vrátit. Nevadí mi ani to, že klíčové události jako únorový převrat nebo druhá světová válka jsou tady naznačeny jen okrajově. Upřímně, jdu-li na film, zasazený do historických reálií, předpokládám jejich elementární znalost a především předpokládám, že v této republice snad i ten největší trotl ví, co udělal Kléma ve 48 (je to naivní, jak ukazují průzkumy, ale stejně). Líbila se mi jemná narážka na Benešovu úlohu v klíčových událostech, tedy o tom, že zklamal. A jak jsem už napsal výše, závěr mne prostě dostal, i když bylo celou dobu jasné, jak to skončí. Už jen proto, že naše hymna je strašně krásná a kdykoliv ji uslyším, tak nehledě na události, politiku či společenskou situaci se alespoň na chvíli budu prostě cítit hrdý. A málem bych zapomněl - Ondřej Malý je tak trochu nedoceněný génius. Už v Poutech (což je podle mýho nejlepší český film od dob Pelíšků) byl výborný a tady svou roli jen dotahuje k dokonalosti. Ono by bylo lehké ho odsoudit, ale poslední záběry si myslím ukazují, jak i v něm se to všechno pere. Nicméně herecky asi nepřekvapivě, vzhledem k věku většiny ostatních, ty ostatní převyšuje, a to si na tyto kritiky moc nepotrpím, neboť nejsem dostatečně edukován v tomto oboru. Zkrátka mi Zlatý podraz asi ve správnou chvíli zahrál na vlasteneckou a národní strunu, což mé hodnocení, přiznávám, malinko zvedlo. Celkově se mi ale i tak film, silný hodně ve sportovních scénách a neuvěřitelně slabý v těch milostných, moc líbil.

plagát

Miss Hanoi (2018) 

Stoprocentně minimálně zaznamenáníhodný film, i když na Viktorův předchozí film Raluca to v mých očích nemá. I tak mne ale Miss Hanoi dokázala zaujmout jako v poslední době (rozuměj zhruba rok) málokterý český nebo slovenský film. Už jen neokoukaným prostředím vietnamské komunity, která má jiná pravidla než si Čech dokáže představit. Bavila i postava kapitána Kříže, která je tak nějak normálně jízlivě rasistická, ale jen do chvíle, než by to bývalo bylo trapné. Problém filmu je, že jeho jakási středová část je strašně utahaná a pomalá a po úvodu, kde se pořád něco děje (líbila se mi třeba scéna "putování" Sapou), jsem si nejednou říkal, že je ta nebo ta scéna zbytečně dlouhá a možná i celkově zbytečná. Za následek to má to, že vyvrcholení přijde najednou bez nějakého předchozího gradování ve chvíli, kdy si říkáte, že ta scéna, co mu předchází, je vlastně jen další zbytečně natahovanou sekvencí. Stejně jako u snímku Raluca však dokáže překvapit konec, s nímž bude v průběhu promítání operovat asi málokdo. Ha Thanh Špetlíková v mých očích podává zajímavý výkon, možná až se trochu "vyhraje" půjde její hraní trochu víc nahoru. Mrzelo mne, že hlavní vietnamské mužské roli bylo při mluvení češtinou místy velmi špatně rozumět a část dialogů se tak alespoň pro mne ztratila v překladu. Celkově na 3,5*, tentokrát ale zaokrouhluju níž, i když nevylučuju, že po nějakém budoucím opětovném sledování zaokrouhlím nahoru.

plagát

Pomsta znásilnenej (2010) 

Úvod znepokojivý, střed děsivý a závěr brutálně fantastický... Takhle nějak by to mělo vypadat - žádné dlouhé dialogy, žádné mám nebo nemám, žádné morální zásady, prostě jen čistá pomsta se vším všudy, navíc se skvěle nápaditými pastičkami... Motivace k činu je jasná a po tom šíleném úvodu budete i vy hlavní hrdince fandit, aby se těm zmr*ům pořádně a se vší dávkou krutosti pomstila. Především psychický teror šerifa a jeho následná epizoda s flintou je duši lahodící, protože za to zvěrstvo si nic jiného chlapec nezasloužil. Nejnápaditější ovšem troška neškodného ptačího hašteření na poli dvou očních bulv jednoho přežraného prasete... Celkově musím dát za pět, i když to samozřejmě objektivně na jiné mé pětihvězdičkové filmy ani zdaleka nemá. Ale tohle je takové zvrácené guilty pleasure a především pomsta ještě o stupínek lepší než v letošním snímku Revenge, kterýmu jsem nasolil čtyři oriony... Mám tyhle snímky, kdy se hajzlům dostane spravedlivýho trestu, prostě rád...

plagát

Pomsta (2017) 

*SPOILERY* Tak takhle nějak by mohla začít i kauza Me Too. Mladá sličná slečna jede s pracháčem na jeho sídlo, kde samozřejmě nevedou intelektuální rozhovory o Kantovi, Millovi, Benthamovi nebo Lockovi. Pak se k pracháčovi přidají jeho dva kamarádi, které ona slečna svádí vskutku interesantním způsobem, až si to jeden z kamarádů poněkud špatně vyloží a chce víc než jen taneček. A když ho ona dívka odmítne, kamarád se neudrží a dopadne to tak, jak asi čekáte od bílého heterosexuálních predátora. Pozor! Tím ho neobhajuju, i kdyby ho holka sváděla sebevíc (a je jedno proč, jestli jde, jako v tomto o případě o peníze a luxus, nebo někde jinde někdy jindy o něco jiného...), tak tohle je prostě prasárna, co se nedělá a zasluhuje trest (ještě horší mi přišel kamarád, co prostě jen zabouchl dveře). A ten trest je vskutku brutální, ovšem za všechno, co nebohé sličné slečně predátoři udělali naprosto přiměřený. A divák, mající rád kouska brutality, otevřených částí těla a krve (čti třeba série Saw), si rozhodně přijde na své. A i když se ve filmu moc nemluví, není to na škodu. Zkrátka Pomsta se mi v subžánru revenge filmů líbila a doporučil bych ji klidně všema deseti. Na pět hvězd to není, ale na čtyři ano, protože jsou scény, které stojí za zmínku. Třeba ta závěrečná...

plagát

Nočná hra (2018) 

Za úsměv Rachel McAdams bych dal těch hvězdiček klidně i deset (a že má v Hollywoodu TOP pozadí je snad také jasné...)... Slabší rozjezd kompenzuje druhá polovina, která má vtip, spád i překvapení a sem tam trochu připomene jiné filmy nebo seriály (a plus za Dextera, to bylo příjemné překvapení)... Celkově bych dal asi 3*, ale za Rachel přidávám hvězdičku, protože jinak nemůžu...

plagát

Metanol (2018) (TV film) 

Pijete denně tvrdej po několik panácích? Podívejte se na tenhle film, zaručuju vám, že přestanete... Nikdo neví, kde to je, kolik toho je a kdy to někdo objeví, všichni ale ví, že je to zatracenej průser... Výborný televizní film, který bych se (vzhledem k aktuální produkci) nebál pustit ani do kina... Přehledně ukazuje, jak to bylo a proč se tak stalo... Víc takových filmů o reálných událostech a v tomto zpracování!

plagát

You Are Wanted (2017) (seriál) 

První čtyři díly fantasticky budují atmosféru strachu, úzkosti, zmatení... Nevíte, čemu věřit a komu věřit, kde utíkat před policií, a kde se naopak raději vzdát... Nevíte proč se to děje, nevíte kdo to dělá a tak nějak soucítíte s hlavním hrdinou. Děj překvapivě nezabilo ani poměrně brzké odhalení hlavního padoucha, které je poměrně překvapivé, stejně jako jeho důvody... Pátý a šestý díl mají slabší kvalitu než první čtyři epizody, především až zbytečně moc přidávají do děje politiku, která by tam nutně být nemusela... Iritující je závěr, jakože Snowden a tak, trochu jsem doufal, že to celé bude zakončeno trochu jinak... Co se mi hodně líbí, to je způsob natočení seriálu, stejně jako herecké výkony, především Matthiase Schweighöfera a Toma Becka, který se od dob Kobry 11 pořádně herecky zlepšil (anebo mu to ve většině případů debilní scénáře jeho epizod prostě neumožnily ukázat už tehdy)... Sympaticky nesympatická byla i postava policejní vyšetřovatelky... Zamrzí méně prostoru pro Karoline Herfurth a jak jsem již říkal trochu zbytečně překombinovaný závěr... Nicméně i tak musí dát čtyři hvězdičky, minimálně za první čtyři části, ústřední zápornou postavu, která se na rozdíl od jiných filmů a seriálů dvakrát nerozmýšlí jestli někoho bodnout či zabít, a celkovou atmosféru... Je škoda, že tenhle německý seriál u nás asi nikdo dávat nebude, tudíž ten kdo neumí německy nebo anglicky (výrazně doporučuji originální znění s anglickými titulky, anglický dabing je příšerně neautentický) se na něj asi jen tak nepodívá... Přitom je to lepší než 3/4 produkce, kterými televize v ČR diváky zásobí a opět ukázka toho, jak se nejen německá kinematografie, ale i televizní tvorba, posunuly mílovými kroky dopředu. Už poněkolikáté jsem se totiž s německým filmem/seriálem nespálil, ba naopak jsem dostal kvalitní zážitek (z poslední doby lze zmínit třeba i minisérii Pod jedním nebem nebo filmy Rande naslepo a Who am I, který byl tématem podobný tomuto seriálu)... Jinými slovy, hledáte-li kvalitní thriller a nevadí vám svět počítačů, dejte You are wanted šanci... EDIT: 2. série je horší než první, i když žádný propadák to není a stále se to drží na solidní lehce nadprůměrné úrovni. Nechybí několik překvapivých momentů, ale na rozdíl od řady číslo jedna je ta s pořadovým číslem dva už více politický thriller než čistý thriller sám o sobě. Místo hledání toho, kdo to udělal, hledá někdo další toho, kdo to způsobil, čili hlavního hrdinu. Z lovce je lovná zvěř a vedlejší postavy, které jsou nyní za lovce, se nezastaví před ničím. A to je vlastně stále stejně sympatické jako na první řadě - tvůrci se nebojí zvratů a smrti některých postav a jejich vrazi se zase nerozmýšlejí, jestli střelit nebo ne, jak to občas u některých filmů a seriálů bývá (a nejsou tu ty obligátní scény s minutovým záběrem na spoušť zbraně, která je někým opatrně mačkána do doby, než přijede policie/armáda). Konec si potom udělal prostor pro třetí sérii, kterou už by ale s předchozím děním spojovala prakticky jen jedna jediná postava, čili je otázkou, jestli k další řadě dojde. Každopádně stále platí, že You Are Wanted stojí za to vidět, už jen kvůli atmosféře a ukázce toho, jak cokoliv, co člověk dělá, i nevědomky, online, může být použito proti němu.

plagát

Fotbalové opojení (1997) 

Miluju fotbal (a formuli 1), takže naprosto chápu fanatické nadšení hlavního hrdiny, ačkoliv mé srdce patří Spartě a Liverpoolu... Myslím, že z tohoto pohledu film podstatu fandění dokonale vystihl... Kde je to horší, to je ženská postava, protože takto trpělivých jich po světě asi moc běhat nebude... A kdyby jo, už dávno by si zasloužila otázku: Will you marry me?

plagát

Na plný plyn (2017) 

Nádherná auta, příjemné prostředí, velmi povedená honička v serpentinách na konci filmu, dvě relativně pěkná děvčata... A tím to končí. Nic víc film nenabízí, protože scénář je hloupoučký, zbytečně překombinovaný a plný nelogičností. Ani dvojice hlavních herců není zrovna to nejlepší, co by režisér mohl na evropském dvorečku najít, i když uznávám, že mladej Eastwood nějaké to charisma má... Je to škoda, protože dostat tolik nádherných aut do jednoho filmu by si zasloužilo mnohem lepší příběh. Pár scén je fajn, jen trochu bolí místy velmi slabé CGI, které svůj původ řve až moc okatě do světa. Loupež po italsku je hodně jinde a 60 Sekund (tedy remake s NC), které je tomu co se týče pointy asi nejblíž, tomu také o světelné roky ujelo. Škoda, jak říkám, francouzské lokace a krásná auta by si zasloužily víc...

plagát

Chuck (2007) (seriál) 

Opravdu to udělali? Opravdu tvůrci dokázali pět předchozích sérií zabít v asi 90minutovém finále? Upřímně, nejsem zas až tak velkej fanda amerických hepyjendů, kdy si všichni padnou do náruče a žijí šťastně až do smrti. Ale proč to tady do prd*le takhle nebylo? Proč museli Sarah vymýt mozek, aby na Chucka zapomněla? Proč prostě ty dva nemohli nechat normálně žít, i kdyby v tom klišoidním domku s plotem a červenými dveřmi, i kdyby s dítětem, psem a Morganem na půdě, ale do háje žít spolu... Tímhle, minimálně pro mně, totálně zničili celou hlavní dějovou linii seriálu, kvůli které, upřímně, na něj koukala velká spousta lidí. Protože kdo by si nezamiloval nádhernou a chytrou Sarah. Jestliže se pro mužskou část populace, co má ráda počítače, sci-fi, fantasy a už méně posilování a aktivní sport, stala jakousi modlou Kaley Cuocco, nedovedu si představit, co s nimi musela udělat Yvonne Strahovski, která je ještě o asi dva světelné roky krásnější a vtipnější... První tři série byly výborné, zmatený Chuck, nemotorný Morgan, hláškující Casey, krásná Sarah, která navíc měla až neuvěřitelnou chemii s Chuckem. Kdyby to nebylo jen jako, skoro bych řekl, že spolu ti dva herci něco mají. Jenomže právě někde ve druhé půlce třetí série, kdy se konečně povedlo dát ústřední duo dohromady, měl Chuck skončit. Čtvrtá série byla jen naprosto zbytečně a debilně nastavovanou kaší s umělým přidáváním mnohdy nesmyslných zápletek a řadou výplňkových dílů. K tomu jsou tam navíc ještě hodně pitomé dialogy mezi Chuckem a Sarah, takovéto mlácení prázdné slámy, kdy něco nakousnou v úvodních minutách, pohádají se a pak na konci se udobří, protože Sarah prozradí něco ze své minulosti, nebo Chuck ustoupí... Netvrdím, byla tam řada velice vtipných momentů, ale děj by se dal z 24 dílů natěsnat do 12 - 13 epizod... Co mne ale úplně zabilo byla pátá série. Seriál jsem sledoval během několika dnů, protože mne na začátku hodně vtáhl... Pětka tedy začala stejně špatně jako čtyřka probíhala, ale postupně se to dostalo do nadprůměru a především epizoda se Shawem v pevnosti byla skutečně výborná. A pak přišly poslední tři epizody, které pokazily všechen předchozí děj a vývoj. Už jsem to někde psal, občas potřebuju trochu tý romantiky a hepyjendů a přesně v to jsem doufal tady... Nestalo se a ani jeden závěrečný magický polibek nezmění sice dojemné, ale velmi trpké finále... V podstatě v žádném seriálu mi hlavní postavy nakonec nebylo tak líto jako Chucka, když jsem sledoval, jak ztrácí svou milovanou, a to i když mne mnohdy mírně řečeno štval... Jediným pozitivem závěrečného dvojdílu tak zůstává Jeffstter a jejich intergalaktické vystoupení... Po prvních třech sériích jsem to viděl na jasnej plnej počet, vtip, akce, napětí, romantika/neromantika, Casey, Chuck, Morgan a Sarah (ano, přiznávám, zamiloval jsem se do ní)... Po čtvrté sérii jsem musel o hvězdičku snížit a za finále jdu ještě o hvězdičku níže... Promiň, Chucku. Na tvé první tři řady se asi ještě někdy podívám a pak budu předstírat, že konec nastal ve chvíli, kdy byl Kruh svržen, všichni byli šťastní a já z toho měl "feel good" pocit...