HanaM.

Jestliže chtějí sudetští Němci mluvit o historii, pojďme si promluvit i o téhle...

Viděno na jarní Frankofonní noci - už pomalu svítalo, poslední film po noci strávené sledováním filmů. Jen málokterému filmu by se mne podařilo probudit. Znovu zamilovené se to překvapivě opravdu povedlo. Hodně sebeironie, ještě víc nostalgie, jen o kapku méně bláznivých a trapných situací, skvělá herečka a hlavně trocha smutku na závěr. Krásné!

Zvláštní, že je tenhle seriál, co se hodnocení i divácké sledovanosti týká, docela neúspěšný. Myslím, že jsem viděla hodně zpracování artušovských legend a toto mi připadá, jako jedno z nejzajímavějších. Morgana, (nemohl ji hrát snad nikdo jiný než Eva Green), je ďábelštější než Lady Macbeth, svůdně laškuje s Merlinem i svým skoropubertálním bratříčkem Artušem, vynalézavě vraždí své nepřátele, přitom však v kontextu její minulosti i doby, ve které žije, je její chování vlastně pochopitelné. Právě její podobnost, propojenost a zároveň boj s čarodějem Merlinem jsou hybatelem celého děje. Oproti tomu sám Artuš je asi největší slabinou celého seriálu, někdy jsem si říkala: "co, tam pořád ten klučík otravuje."

Kamarádka vedle mne plakala, já se smála, prostě klasická severská emoční bomba ala Adamova Jablka. Opět se sledujeme jakési filozofické, či v tomto případě spíše poetické hlavní téma, a ani nám nedochází, že vlastně sledujeme příběh vyšetřování jedné vraždy. Ale to je jen začátek. Člověk chvíli nedává pozor a už má pocit, že sleduje úplně jiný film. Jak jsem už řekla - film střídá žánry jako ponožky, dochází v něm k mnoha zvratům, ale co je na něm nejkouzelnější je pestrost témat. Je to asi jediný film, kterému se podařilo spojit lásku k hokeji, problematiku Downova syndromu, homosexuální/bisexuální orientace, španělských přistěhovalců v Dánsku a výroby zlata. A jen tak mimochodem, Alicia Vikander je nádherná ženská!

Představuju si, jaký úžasný dojem by ve mne film zanechal, kdybych ho viděla jako první. Ale nestalo se tak - Kůže, kterou nosím je už jenom pátým Almodóvarovým filmem, který jsem viděla. Na podobné téma, s podobnou zápletkou... Bylo to skvělé, zajímavé, divné, Elena Anaya podala úžasný výkon...jen už bych chtěla vidět něco nového. Nechápejte mne však špatně, na další Almodóvarův film se zase s chutí podívám.

Ano, nehrajme si tu na žádnou hloubku, generační výpověď, nebo nedej bože tradici hořkých komedií (fuj). Tenhle film je prostě jako sympatická ženská - dovede Vás pořád překvapovat a ve chvíli, kdy už, už zatlačujete slzy dojetí to nějak pořádně ujetě zase shodí - a můžete se zase smát. Nikdy mi nebyla sympatická Chýlková a už vůbec ne Kotek, ale tady jsou úžasní, ale nejlepší je stejně (v jiných filmech hrozně sexy) Ondřej Sokol v roli homosexualního kamaráda! Asi jsem se do toho filmu zamilovala, nemůžu to podložit racionálními argumenty, ale je tam chemie.

Krásný, prostý dokument, ukazující (podle mého) spravedlivě "nasrané" české elektrikáře, kteří se vracejí do africké osady, kde před pár lety dělali elektřinu ve škole a nemocnici, teď je však skoro všechno zničeno různými úpravnými zásahy Zambijců. Dost mne překvapila problematika afrického plýtvání - vody je sice málo, ale kohoutek nejde pořádně zavřít a nádrž na vodu se udělala větší, i když ji systém nemůže stačit...Jak uvažuje jeden z mužů, tito Zambijci mají možná negativní postoj k šetření, jelikož, kdo je chudý má šetřit, a oni přece tak chudí nejsou...Krásné setkání dvou kultur z niž jedna elektřinu bere jako dar, který si můžou upravit podle své logiky a tedy pravděpodobně zničit a ta druhá, která pomalu vzdává pokusy jim něco vysvětlovat a hlavně spoléhá na svůj humor a brblání.

Dlouhou dobu jsem si říkala, že Cameronův Titanik je neuvěřitelný a trošku teatrální film, tolik vzrůša a náhod se přece nemohlo jen tak stát. Teď po zhlédnutí tohoto dokumentu založeného na skutečných událostech se starému Jamesovi omlouvám. Dokument, byl ještě nabitější šílenými náhodami a mezními situacemi. Šílené situace prostě přitahují další šílené situace. Nejsilněji na mne zapůsobil příběh dvou mužů snažících se zachránit skokem do oceánu. Jeden skočíl vír ho vtáhl do hlubiny, druhý skočil minutu za ním a vír ho naopak vytáhl. Ani ne minuta rozhoduje o přežití.

HLAVNÍ HRDINKY - Chudá, drsná, prsatá bruneta Max a kdysi bohatá blondýna Caroline (nebezpečně podobající se Paris Hilton).. Tyhle dvě se potkají a věřte, nebo ne, stanou se z nich kamarádky. DĚJ - A představte si - obě si chtějí splnit sen a otevřít si vlastní cukrárnu nebo cosi podobného. MÍSTO - Všechno se to odehrává hlavně na třech děsně lacině vypadajících místech. O kulisách raději nemluvě. BONUS PRO TY, KTEŘÍ TO PŘEČETLI PO TUHLE ČÁST - Přehnaný smích, který naznačuje, kdy se teda máme smát,Taky Vás takový popis vyděsil? Mě tedy ano, ale ono to prostě funguje, scénář je napsaný perfektně a obě hlavní hrdinky a jejich ukrajinský kolega Oleg, hláškují snad každou větou. Vždycky se ocitnou v nějaké trhlé šlamastice. Konečně zase vtipný seriál.

Dala bych víc, vážne jo, Ale představte si to: sedíte namačkaní na lavičce, je děsná zima (fakt apríl teda) a ještě k tomu začne poprchávat. To pak člověk neocení kontrasty a paralely filmu, ani roztomilá miminka, dokonce ani kouzelně vtipné náhody, jen se chvěje, chce se mu škytat a dobře ohřátý čaj je pro něj nějvětší umění... Musím si někdy na Mimina udělat čas!