pan Spock

Nedával jsem tomuhle filmu příliš velké šance. Přinejlepším jsem čekal průměrné a lehce zapomenutelné béčko. To jsem se ale dost přepočítal, protože tvůrci mě i přes nízké očekávání dokázali překvapit. Začínáme v dodávce, kde se partičkja lupičů připravuje na akci. Všechno sleduje pozuby ozbrojená zásahová jednotka a samozřejmě jejich šéfové. Napětí pomalu stupňuje a vám pomalu dochází nejen to, že s policisty bude hrubě vyběhnuto, ale i to, že vaše spadlá čelist nebude kvůli dokonalosti a originalitě příběhu. Je vám jasné, s čím máte to dočinění. Hlavní hrdina prchá s balíkem peněz a ještě než ho chytnou, stačí je spálit. Nikdo po tom samozřejmě nenajde ani stopu. Hrdina jde do basy a za osm let je zase venku s potřebou rodinného života. Koupí plyšáka (což ho odsuzuje ke stejné chybě, jakou udělal Casey Ryback v přepadení 2) a sviští v policejním taxíku za dcerou. Objevuje se bývalý parťák, který si samozdřejmě celou dobu plánuje pomstu a chce již zmiňovaný balík peněz (stejně jako poldové). S intenzitou, jak se ze záporáka stává idiot, se i policisté mění v komické figurky (protože ti už byli idioti odzačátku). Hrdina slíbí záporákovi peníze výměnou za unesenou dceru, protože si přece naplánoval, jak si odnést z již jednou vykradené banky haldu zlata, která tam těch osm let určitě čeká. No a jelikož má šikovnou kámošku, trvá jim loupež zlata jenom chvilku a už sviští na předávku. V policistech se asi probudí poslední zbytky inteligence a okamžitě přijdou na místo předání unesené (ikdyž mu celou dobu únos nevěří). Z předávky se stane totální akční fraška, ale ještě to ani zdaleka nedosahuje dementnosti závěrečné scény s házením zlata. To fakt musíte vidět :) To je asi všechno k ději. Trapným postavám vévodí Nicolas Cage, který běhá jako sloní mládě a tváří se při řízení taxíku jako uprchlý psychopat z léčebny, co si omylem vrazil do zadku násadu od hrabí. Akční scény sice nejsou špatné, ale co naplat. Nechápu jak tomuhle filmu může někdo dát víc jak dvě hvězdy (nebo nedejbože čtyři). Uf.

To zase byla packanina. No co ale taky můžeme čekat, když na římsu velkýho baráku vyleze nepříliž sympatickej ňouma a my mu máme fandit. Asi teda, nebo co. Dokonce ještě musíme přijít na to, že není jenom ňouma z basy. Že na něj chudáka někdo hodil křivdu a on musí samozřejmě zcela logickým a pochopitelným způsobem dokázat svojí nevinnu. Jako námět pro oddychový akčňák by to ušlo, ale tady se všechno bere tak hrozně vážně až to bolí. Nejhorší je, že se nám to tvůrci snaží nacpat do hlavy každým záběrem. Přitom děj místy připomíná spíš komedii. Pokud to komedie být měla, výsledek bohužel taky není valný. Jediné pozitivní je snad obsazení. Idkyž všichni hrají podivné pošuky. No a konec? Ten byl dobrej. Akorát jak Nick letí a letí... tak si udělám v hlavě střih a Nick letí a letí až dole udělá Plesk! Rozmázne Eda a z hromady rozdrcených těl se vykutálí Diamant a všechno natočí zkušená a neohrožená reportérka Kyra. The End.

Tož dobré to bylo, dobré. Možná dokonce lepší, než jsem čekal. Černá, suchá, britským způsobem rodinná komedie o maloměstském faráři, jeho dětech a hlavně o jeho nevěrné manželce. Ta je ovšem spíše nespokojená, deprimovaná a možná i znuděná z obyčejného venkovského života. Nevěrná je nakonec díky předchozím důvodům spíš nedopatřením. Naštěstí na scénu vstupuje zkušená, příjemná, rodinné tradice ctící chůva, která za každou cenu bude chtít vše vrátit do normálu. Ovšem to ssebou přináší i rizika, že některá tajemství mohou být odhalena. Když o tom tak přemýšlím, vlastně ani nevím, co jsem čekal. Na hlavních představitelích je vidět, že si své role opravdu užívají (zejména Kristin Scott Thomas byla fakt super). O tom žádná. Humoru není až tolik, jak by člověk čekal. Ale vůbec to nevadí. Slabin film mnoho nemá, ovšem jednu podstatnou jsem našel. Některé scény jsou takřka dokonalé. Moc se jim nedaří skloubit se s ostatními částmi filmu. A to mu podstatně ubírá na atraktivnosti. A je to skoda. Velká škoda. Rozhodně bych ale tuhle komedii doporučil. Zejména fanouškům Rowana Atkinsona. No a taky těm, co si o něm myslí že neumí nic jiného, než pana Beana.

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem tenhle seriál pravidelně sledoval díl po díle. Ale i po těch dlouhých letech se na něj vždycky rád kouknu, když se objeví na televizní obrazovce. Užíval jsem si to tajemno, napínavost a strašidelnost do posledního dechu. (Musím se přiznat, že díly s Jonathanem Frakesem jsem měl přece jen radši) A pak si tipovat - pravda nebo výmysl? S odstupem času už samozřejmě vyprchá překvapivost prvního sledování, protože víte jak příběhy samotné dopadnou. Vzpomínky vám však nikdo nevezme. A sami se můžeme rozhodnout, jestli je ponecháme v hloubi své mysli, nebo je necháme vyšumět doztracena.

Nemám tenhle film rád. Nemůžu za to. A asi se to nikdy nezmění. Vážím si Jiřiny Jiráskové jako jedné z nejlepších našich hereček, ale ani to bohužel můj názor nezmění. Uznávám, že se Karlu Kachyňovi zřejmě podařilo vystihnout tehdejší dobu poměrně realisticky a proto s hodnocením zůstanu u průměru. Špatný film to určitě není, akorát si ve mě nenašel toho správného diváka.

Tohle je opravdová, poctivá a nesmrtelná akční klasika z dob, kdy stěny dětských pokojů zdobyly plakáty hvězd akčních béček a kluci se předháněli, kdo bude mít víc černobílých fotek se svými hrdiny. Tady se nám potkávají dva takřka nejznámější z nich. A je to setkání velmi vydařené. A to od samého začátku. Inu když nám odvážejí oba hlavní hrdiny v černých igelitových pytlích ještě před úvodními titulky, máme se určitě na co těšit. Protože pak už se může dít cokoliv. A že se toho děje opravdu hodně. Akce je dostatek tak na tři filmy, je tu i humor a co je nejdůležitější - ani na vteřinu se nenudíte. I po dvaceti letech nejsou znát téměř žádné známky stárnutí a myslím že strká konkurenci v žánru do kapsy - tu ze své doby a dokonce i většinu dnešní béčkové tvorby. Protože na takzvané 'béčko' má dokonce i něco, co se u těchto kousků vyskytuje zřídkakdy - atmosféru. Abych ele jen nechválil, jedna moucha (pro mě poměrně podstatná) tu je. Nejsem zrovna fanoušek Van Damma. Vždycky jsem fandil Dolphu Lundgrenovi aby kurňa už ty zrádce pochytal a nakopal jim prdel. Ne že by mi právě on visel v pokojíku. Tam bylo obsazeno někým jiným (už sice nevisí na zdi, ale stále ho mám rád). Ale upřímě - nemyslíte že by Dolph našlapal Jeana-Claudea pod kombajn i bez injekce s povzbuzovákem? Ale nechám na každém jak to vidí ze svého pohledu. Spíš to bude věrohodností postav. Zatím co Andrewu Scottovi jeho tažení za dezertérem věřím, Lucu Devereuxovi jeho probuzení emocí a vzpomínek na rodinu moc ne. Na závěr bych chtěl ještě pochválit novou verzi dabingu - Šťastný a Soukup jsou fakt dobří. O hodně lepší než předchozí verze.

Nevyužité téma, průměrný thriller a nudní záporáci. To je asi to jediné, co si z tohohle filmu pamatuju. Ale vlastně ne, je tu přece ještě Bruce Willis a nějakej klučina. A to je pro mě dvojice, která vždycky funguje. A v tomhle případě zachraňuje Mercury od pádu do hlubin podprůměrnosti a zapomění.

Zprvu jsem trochu tápal, ale nakonec si tenhle horůrek mojí pozornost udržel. Ikdyž to tak po slibném úvodu a následným (bohužel) sklouznutím do průměru, nebo spíš podprůměru, nevypadalo. Časem se ovšem napětí přece jenom dostaví, začne se i něco dít a sledování začne být zase docela zajímaé. To vše samozřejmě v mezích zcela rutinérského vyprávění - ať už filmařského, nebo příběhového. A Clive Owen? Ten mě opět zcela nepřesvědčil, že dokáže táhnout film sám jako hlavní herecká hvězda.

Další česká komedie narvaná známými herci až po okraj, ve které už nezbylo místo pro jakýkoliv děj, humor, nebo na cokoliv, co by stálo za vidění. Naprosto zbytečná záležitost.

Jako malej kluk jsem měl samozřejmě akční filmy rád. Hltal jsem je po desítkách. Nebylo jich moc, co bych neskouknul. Ovšem Mad Maxe jsem až do dnešního dne neviděl. Netuším vlastně přesně proč tomu tak bylo. Mela Gibsona mám rád, sci-fi mám rád taky. Tak proč se mi tak úspěšně vyhýbal? Možná to bude tím hrozným přebalem na staré VHS co ležela na pultu videopůjčovny:) No ale časy se mění a já po necelých třiatřiceti letech tuhle klasiku akčního žánru konečně viděl. A abych se přiznal, úplně ten pravý šálek kávy to pro mě nebyl. Víc jak polovina filmu je věnována jakémusi uvedení nás do děje a seznámení s hlavními postavami. Na samotné Maxovo šílení tak zbyde až příliš málo času, než by si zasloužil. Záporáci jsou poměrně nezajímaví a působí spíš jako partička chovanců dr. Chocholouška. Honičky a kaskadérské výkony jsou ale dobré, s ohledem na rozpočet. Atmosféra se taky podařila, stejně jako australské exteriéry. Skladatele soundtracku bych ale pověsil na hák do průvanu, protože byl dost rušivý. Takže co dodat závěrem - zrodila se tu jedna klasická postava své doby (a jedna herecká hvězda), mezi moje oblíbené ale asi patřit nebude.