pepua

Velmi kvalitní britské drama/krimi s výbornými hereckými výkony, obzvlášť představitelky hlavní ženské role, Kim Stanley. Příběh je ve zkratce o manželském páru ve středním věku, který unese holčičku movitým rodičům a zdá se, že tím sledují pouze finanční zisk, ale jen o tom to samozřejmě není. To, že je film černobílý hodně přidá na atmosféře a napětí, a i když jsem nebyl stoprocentně nadšen, zaokrouhlím dnes nahoru.

Největším minusem v tomto filmu pro mne byla představitelka hlavní role, Dagmar Lassander. Svou roli dívky, kterou vydírá neznámý muž, podle mne zahrát příliš nezvládla, jenže především o její postavě ten film je. Příběh je v rámci gialla poměrně klasický, žena, jejíž psychická kondice dostává od přírody poměrně zabrat, je navíc kýmsi vydírána a v tomto případě nebylo těžké odhadnout kdo za tím stojí. --- edit --- Tak příběh poměrně hapruje i s logikou, navíc, proč si přát, aby to ta unuděná vysmažená alkoholička přežila?

První dvě třetiny filmu jsou tempem dost pomalé, první vraždu ani neuvidíme a její oběť je nalezena až po půlhodině filmu. Šedesát minut tak probíhá nejprve pátrání po nezvěstné dívce a pak hledání jejího vraha. Až poslední třetina se nese v duchu klasického gialla: břitva a detailní záběr pronikání břitvou do těla, nahé slečny (jsou i dříve, ale výjimečně), mrtvé nahé zkrvavené slečny, vražda v koupelně… celkově je zde více akce, ale působilo to na mne přílišnou snahou vyhrotit závěr filmu. Vyšetřování policie je natočeno věrohodně a i postavy detektivů (z nichž je jedna žena) nejsou žádná paka, jak jsem to u italských detektivek už mnohokrát viděl. Jenže protože film nebyl prakticky vůbec napínavý a spíš jsem se nudil, nemůžu hodnotit příliš vysoko.

Hlavní „kladní hrdinové“, Chris a Linda Cronynovi, jsou ochotní zabít svého nepřítele (a přitom sami zemřít) ve jménu svého Boha. Kdyby film zůstal v rovině studené války USA vs. SSSR, určitě bych film hodnotil výš, má své kvality, ale jakmile se z toho stala otevřená křesťanská agitka, byl jsem zhnusen. I proto uvádím kladné hrdiny v uvozovkách, příchodem zpráv z Marsu, které údajně posílají bytosti v kontaktu s Bohem, pro mne pro svůj fanatismus tyto postavy přestávají být kladnými.

Tentokrát mne Corman docela mile překvapil. Gang, který vede chlap říkající si „Machine-Gun Kelly“ (Charles Bronson), vykrádá banky. S jídlem roste chuť, a tak se rozhodnou pro únos dítěte bohatého člověka. První polovina je docela zábavná gangsterka/krimi, kdy gang plánuje a vykrádá, druhá polovina je o únosu a tam se tempo výrazně zpomalí a nebyla to taková zábava. Postupně se ukáže, že hlavní hrdina se k smrti bojí smrti, což mi k vůdci gangu tak nějak nesedělo, ale nakonec se vše k mé spokojenosti vysvětlilo.

Film se zajímavým námětem, ale žalostným zpracováním. Začátek je docela horrorový: na dívčí škole je jedna ze slečen odvléknutá ze svého pokoje, do místnosti, kde skupina vědců provede operaci. Z jejího těla je „vysána“ životní energie a je předána do těla jednoho z vědců. Za důvod smrti označí infarkt. Skoro hned poté zmizí další, tu najdou oběšenou v místnosti, kde dívky spí a několika lidem to nedá a začnou na vlastní pěst pátrat co se děje. Příběh se vyvíjí zajímavě, určitou paralelu vidím s filmem The Man in Half Moon Street. Jenže to zpracování, občas nelogické chování postav, nudné rozhovory, špatné souboje. Kdo přežije je také jasné.

Nechat se probodnout mečem v srdeční oblasti, vypustit z úst trochu krve a sesunout se na zem; tato scéna se tu objevuje přespříliš a to mě vážně nebavilo. Scéna, kdy rytíři poprvé zaútočí na jednu z dam je totální kopírka z prvního dílu, tam to ale fungovalo. Navíc mám podezření, že závěrečnou scénu, zkázu temných rytířů, měli v režii páni z Monty Python a kdo ví, jestli si ty rytíře i nezahráli. Hrozná taškařice tenhle díl a já se bojím jen toho, co přinese ten další…

Film probíhá ve dvou dějových liniích, které se pravidelně střídají. V jedné hlavní hrdina Nonato přijíždí do São Paulo bez peněz a bez jakýchkoli kontaktů, v jakémsi rychlém občerstvení si objedná jídlo, a když majitel zjistí, že Nonato nemá na zaplacení, donutí ho za to umýt nádobí. Z této „výměny“ postupně dojde k tomu, že Nonato v podniku začne za stravu a ubytování nejen uklízet, ale i vařit, i když s tím nemá žádné zkušenosti. A poprvé se tak projeví jeho výjimečný talent. V té druhé linii je Nonato ve vězení v cele s dalšími vězni, proč, to ze začátku nevíme a co se děje ve vězení stojí za to neprozrazovat. Postava Nonata je takový typ naivního, lehce zaostalého člověka, který životem tak nějak jenom proplouvá, aniž by si pořádně uvědomil, že je nadán velkým talentem. Film dostal několik ocenění, mimo jiné v roce 2007 na festivalu v Riu de Janieru byl vyhlášen jako nejlepší brazilský film roku, hlavní cenu vyhrál také režisér Marcos Jorge a João Miguel dostal cenu za nejlepší výkon v hlavní roli.

Válečný film, jehož příběh je založený na skutečných událostech druhé světové války; britští vojáci jsou vězněni v táboře na jakémsi ostrově patřícím pod Japonsko. Není to film, který by mne bavil celou dobu, ale v podstatě je dobře zahraný, místy napínavý a místy překvapivě brutální. Pro fanoušky válečných filmů i pro fanoušky Hammeru vzácná rarita. 3 ½.

První čtyři povídky jsou nudné, jak děj, tak i vyústění, nic originálního, nic napínavého, natož pak zábavného. Poslední příběh mne pobavil, pomsta slepců řediteli ústavu, který je terorizoval, byla alespoň vtipná. Jenže jedna zábavná povídka z pěti je hodně málo, abych mohl hodnotit nějak výš.